Před týdnem jsme obeslali všechny prezidentské kandidáty s těmito dvěma otázkami a jejich neupravené odpovědi zde předkládáme veřejnosti. Můžete je vzít do úvahy při vašem rozhodování.
Kandidáti zde neuvedení nereagovali ani po telefonické a dalších urgencích. Můžete si sami vyhledat, zda se ve svých rozhovorech věnují více obraně svobody projevu nebo cenzurním snahám haleným dnes do hávu “boje s dezinformacemi”.
1. Co pro vás znamená svoboda projevu a kde jsou podle vás její hranice, pokud nějaké má?
2. Jak se díváte na současný trend umlčování odlišných názorů a diskriminace, někdy i kriminalizace, jejich nositelů pod záminkou „boje proti dezinformacím“? Chcete tomu nějak bránit?
Andrej Babiš
1. Svoboda projevu je pro mě podmínkou sine qua non, bez svobody projevu není demokracie. Demokracie není totalita, takže neexistuje jeden správný názor a jedna jediná pravda. Demokracie znamená neustálou veřejnou diskusi, polemiku, kritiku a výměnu často protichůdných názorů. Veřejné kritice musejí být bez výjimky vystaveni všichni i navzdory tomu, že se pak cítí uražení nebo ublížení. Jedině společnost, která je otevřená a necenzuruje jiné názory, se může posunout dál.
Svoboda slova je tedy tím nejdůležitějším ústavním právem, co máme, a měla by být téměř absolutní, samozřejmě s výjimkou trestných činů, na které již dnes pamatují naše zákony, jako je hanobení rasy, národa a přesvědčení nebo vyzývání k násilí vůči skupině obyvatel a jednotlivcům. Jednotlivé případy pak mají posuzovat naše nezávislé soudy a tak by to mělo zůstat i do budoucna. Myslím si, že není k tomu potřeba nic přidávat nebo něco měnit. Co není legální v reálném světě by nemělo být legální ani v tom virtuálním.
2. Kdokoli, kdo chce řídit a usměrňovat veřejný diskurz, není demokrat, i když se demokracií a jejími principy zaklíná třeba dnes a denně. Jistě existují názory, se kterými nesouhlasím nebo se mi nelíbí (sám o tom něco vím), ale pokud dotyčný svým projevem neporušuje zákony např. výzvami k něčí likvidaci, měl by je mít právo vyřknout. Kriminalizace za to, že si někdo pustí pusu na špacír nebo že je hloupý a věří zjevným pitomostem, je přes čáru. Společnost si vždy dokázala přirozeně poradit sama, nepotřebujeme k tomu nějaké „ministerstvo pravdy“.
Považuji za skandální, že premiér Fiala prohlásil, že lidé mají právo na to, aby informace byly korigovány. Já jsem přesně opačného názoru – mám za to, že lidé mají právo na to, aby informace nebyly korigovány, zvlášť ne pak státem, ministerstvem vnitra nebo státem dotovanými médii a neziskovkami, kterým tato vláda na „boj s dezinformacemi“ vyčlenila 150 milionů. To není nic jiného než pokus si přisvojit veřejný diskurz, podobně jako tomu bylo za minulého režimu.
Pokud existuje podezření, že někdo šíří dezinformace v zájmu cizí mocnosti jako agent nebo za úplatu, je to úkol pro tajné služby a pak pro orgány činné v trestním řízení. Pokud někdo šíří dezinformaci jako poplašnou zprávu, je to také věc pro policii a justici.
Jaroslav Bašta
1. Svoboda projevu je pro mne tím nejdůležitějším tématem v mém politickém působení. Bojoval jsem za ni již jako leader stávkujících studentů v roce 1969, stejně jako signatář Charty 77, nebál jsem se přispívat do exilových časopisů Listy a Svědectví. Posledních osm let jsem na téma svobody slova a projevu napsal desítky fejetonů. Spolu se Stanislavem Novotným a Petrem Žantovským jsem členem Asociace nezávislých médií, pravidelně zasedám v porotě udílející Krameriovu cenu (kterou jsem sám obdržel za své komentáře. Hranice svobody projevu může v některých případech definovat pouze Trestní zákoník. Tím však nemám na mysli tzv. verbální trestné činy.
2. Proti tomuto trendu dlouhodobě protestuji, jak ve svých publikovaných článcích, tak například ve svých poslaneckých interpelacích. Jako prezident bych v tom pokračoval. Již několikrát jsem zdůraznil, že lidem kriminalizovaným kvůli svobodě projevu bych téměř automaticky uděloval milost, pokud bych byl zvolen.
Karel Diviš
1. Z mého pohledu by svoboda projevu měla být téměř absolutní, jsem zásadním odpůrcem cenzury, hranici stanovují právní normy, které zakazují hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. Lepší než cenzura je vzdělávání lidí v oblasti práce s informacemi.
2. Toto mi vyloženě vadí a ve smyslu předchozích vět jsem toho velkým odpůrcem. Naše společnost vznikla na hodnotách prosperující západní svobodné civilizace, a proto máme to, co máme, a od těchto hodnot bychom se neměli odklánět. Nechci, abychom došli k sebedestrukci na základě popření svých hodnot, díky kterým jsme naši prosperující společnost vybudovali.
Pavel Fischer
1. Ústava České republiky garantuje svobodu projevu a právo na informace. Hranice svobody projevu vymezuje zákon, který například chrání před projevy rasismu, antisemitismu nebo xenofobie. Naopak u práva na informace hranici vymezuje právo na soukromí nebo bezpečnostní zájmy republiky. Nelze pod záminkou zákona 106 o svobodném přístupu k informacím po ministerstvu obrany vyžadovat, aby občan získal přístup k informacím, které mohou být citlivé pro obranyschopnost státu. V roce 2022 k tomu musíme přidat i zkušenost s ruskou válečnou agresí proti Ukrajině, která má svou významnou dimenzi i v informační válce. A proti této informační válce se musíme bránit. V situaci, kdy proti demokratickým státům stojí totalitní režimy, které usilují o to zasévat zmatek nebo oslabovat důvěru mezi občany v instituce naší republiky, je totiž třeba zabezpečit, aby pod záminkou svobody slova jsme neuvolnili prostor pro nekontrolované působení sil cizí moci. Je naší povinností chránit veřejný prostor před jejich působením. Tato ochrana se však musí odehrávat v souladu se zákony a s ústavou ČR.
2. Dezinformace jsou manipulace šířené silami cizí moci. Stát dnes musí mít k dispozici prostředky umožňující bránit se proti informačním operacím z Ruska. V některých státech NATO se mluví dokonce o psychologické válce. Čím dříve si uvědomíme, jak velké nebezpečí by nám hrozilo, kdybychom se této hrozbě nevěnovali, tím lépe pro nás. Na druhou stranu nelze omezovat veřejnou debatu. Sebevědomá demokracie musí unést rozdílné názory a tvrdá kritika vlády může pomoci pojmenovat reálné nedostatky a prospět celé zemi. Musí se však odehrávat v rámci, který stanoví zákon. I proto považuji vypnutí webů bez opory v zákoně za vážnou chybu. Podobným krokům bych jako prezident aktivně bránil. Jsem totiž přesvědčen, že pravidla pro omezování šíření ruské propagandy je třeba nastavit transparentně.
Karel Janeček
1. Podle mne svoboda stojí na vrcholu lidských hodnot a svoboda projevu je její nejzásadnější podmnožinou. Pro demokracii je svoboda projevu stejně důležitá jako spravedlivé volby, právní stát, či rovnost před zákonem. V tomto ohledu se považuji za absolutistu svobodného projevu. Omezit jej lze pouze, pokud projev představuje jasné a konkrétní nebezpečí – jinak ať je diskuze svobodná. Je velmi znepokojující a nebezpečné, že mnoho z nás je ochotno vzdát se svobody a nechat si ji škrtit ve jménu ochrany bezpečí. Zvláště znepokojivé jsou sklony současné vlády, konkrétně ministra vnitra, pro boj s dezinformacemi. Naštěstí si těchto totalitních tendencí všímá stále více lidí. Důležitá je osobní zodpovědnost každého z nás. Věřím českému národu.
2. Tento trend je naprosto nepřijatelný. Pokud se zjistí, že někdo cíleně šíří poplašné zprávy, vybízí k násilí, či přímo a konkrétně ohrožuje životy a zdraví lidí, tak nechť je samozřejmě trestně stíhán. Na to ovšem nepotřebujeme nové zákony a těžko definovatelné pojmy jako “dezinformace”. Stávající zákony stačí. Hrozba dezinformací je vágní chiméra, kterou nikdo nedokáže definovat a o které nikdo ani neví, zda příčinně vede k újmě. Je to jedna velká dojmologie a velmi se divím, že se situace nechala dojít tak daleko.
Jako prezident bych razantně vystupoval proti jakýmkoliv snahám škrtit svobodu slova a bojoval bych proti této zhoubě všemi dostupnými prostředky. Kromě vetování zákonů bych v případě zvýšeného nebezpečí inicioval a osobně organizoval odborné diskuze a ty medializoval a tím zvýšil povědomí veřejnosti.
Tomáš Zima
1. Svoboda projevu je jeden ze základů fungování opravdu svobodné společnosti. Je důležité, aby nebyla omezována ať vládou nebo momentálně většinovým názorem. Tak jak ji u nás v současnosti definuje Ústava a zákony je dostačující.
2. Obávám se, že je to snadno zneužitelný trend. Lidé ve veřejném prostoru musí unést kritiku i ostrou a nepříjemnou. Navíc případně umlčené názory z myšlení lidí nezmizí, ale stanou se jen dalším “palivem” pro radikalizaci společnosti. Bránit se tomu můžeme každý tím, že se zastaneme lidí a názorů, které jsou pouze pro svoji nepopularitu či nekonformitu umlčovány. Prezident má dost možností, jak bránit svobodu projevu a musí je využívat.
3. 1. 2023 odmítl Ústavní soud stížnost Karla Janečka a prezidentských voleb se tak účastnit nemůže
Odpovědět