Na našich kanálech sociálních sítí každodenně sdílíme a komentujeme české i zahraniční dění, které se týká svobody projevu. Průběžně publikujeme výběr toho nejpodstatnějšího za každý uplynulý měsíc. Dnes pokračujeme s výběrem za září.
Co jsme dělali my v SOSP
Vydali jsme 2. díl anketní série SOSP Napříč, v níž se ptáme 6 osobností, jejichž názory stojí za to sdílet. Jejich pohledy nám pomáhají vidět věci z odlišných úhlů, napříč různými bublinami a ozvěnovými komorami. Zadáváme jednoduchou otázkou na tu nejzákladnější svobodu. Co podle vás nyní nejvíce ohrožuje svobodu projevu v České republice? Tentokrát odpovídali herec a režisér Jiří Strach, stomatochirurg Roman Šmucler, matematik a pedagog Karel Janeček, advokátka Monika Čírtková, komentátor Miroslav Korecký, filosofka a publicistka Tereza Matějčková.
Další díl našeho živého vysílání – již pod novým názvem Zaměřeno SOSP – s Danielem Vávrou, Vlastimilem Veselým, Gabrielou Sedláčkovou a Petrem Šourkem z podcastu Mainstream se věnoval výzkumu o dezinformacích v institutu SYRI a obecně vědě na politickou objednávku, novinkám kolem unijní legislativy Digital Services Act, zapojení SOSP do mezinárodních proticenzurních iniciativ a odpovědím na vaše otázky.
Odstartovali jsme nový cyklus videorozhovorů NA DRUHÝ POHLED, v němž si povídáme s hosty, kterých si vážíme, o tom, co není na první pohled vidět. Co většina lidí nevidí a měla by. Do prvních dvou dílů si Vlastimil Veselý pozval Roberta Kotziana, autora knihy „Politické neziskovky“, a senátorku Danielu Kovářovou. Čím jsou politické neziskovky a proč má smysl se jimi zabývat? Kdo je financuje? Kdo je českým Sorosem? Ztratil institut manželství svůj smysl, o co jde v Istanbulské úmluvě a čemu/komu pomůže. Jak oba vnímají hranice svobody slova? Měly by vůbec nějaké být? A jsou trendy kolem Green Dealu, ESG, Istanbulské úmluvy, cenzurního zákona o digitálních službách, migračního paktu, korespondenčních voleb nezvratné?
Gabriela Sedláčková se za SOSP zúčastnila semináře „Dezinformace a hybridní působení, reakce státních a veřejných institucí,“ který se konal v Poslanecké sněmovně pod záštitou předsedy výboru pro bezpečnost Pavla Žáčka (ODS). Odkaz na kompletní audiozáznam zde. „Česká dezinformační scéna šíří dezinformace spontánně a v zásadě není nikým centrálně řízena. Dezinformační prostředí v ČR funguje primárně přirozeně, decentralizovaně. Dezinformační scéna je roztříštěná, nezaznamenává nárůst obecenstva a není tak efektivní, jak očekávala. Plošně nelze dezinformační weby označovat jako přímo řízené ze strany cizí moci,” prohlásil na něm mimo jiné ředitel BIS.
„Ani jsem nevěděl, že byla nějaká demonstrace. A nebýt sociálních sítí zjevně bych se o tom nedozvěděl a neměl jsem se o tom dozvědět. A je to vážně trapné. Ten přístup médií fungujících takřka bez výjimky jako vládní PR agentura je neuvěřitelný a neudržitelný. Malá ukázka – Když se v roce 2019 demonstrovalo proti Babišovi, byla toho plná média na titulních stranách. Zde konkrétně Seznam zprávy – 120 tisíc lidí na Václaváku! A obsáhlý popis jejich požadavků a ušlechtilých cílů. Zcela stejně to bylo i všude jinde. Jak se reportovalo o včerejšku? Jeden kraťoučký článek schovaný hned druhý den někde daleko dole, nad ním je i článek o tom, že Britové bojují za záchranu řeky ve které plave slepičí trus. Jako vážně,“ komentuje Daniel Vávra dvojí metr mainstreamových médií.
Dění v ČR
„Namísto přímých zákazů a příkazů DSA říká, že je třeba nejprve zpracovat analýzu tzv. systémových rizik ve vztahu k určitým obsahům a teprve na základě této analýzy, tam, kde riziko spojené s určitým obsahem přesáhne určitou míru, platforma může a současně musí proti takovému obsahu nějak zakročit. Možná proto DSA na první pohled nevyhlíží tak nebezpečně,“píše Robert Kotzian. „Analýzu rizik lze provést více způsoby, přičemž je zde velký prostor pro příklon spíše ke svobodě projevu, nebo spíše k cenzurním praktikám. Nástroje a kontrolní mechanismy, které DSA upravuje, ovšem spíše svádějí k dojmu, že platformy budou významně tlačit spíše k cenzurnímu chování. Povinně zvažovanými riziky budou mj. nepříznivé dopady uživatelského obsahu na výkon základních práv, zákaz diskriminace, občanský diskurz, nepříznivé dopady související s genderově podmíněným násilím nebo s veřejným zdravím (viz anti-dezinfo úsilí v době COVIDu). Z tohoto výčtu je zřejmé, že je na místě se vážně obávat.”
„Já to považuji ve finále prostě za útok na svobodu slova a projevu, i když i ta má, jak zdůrazňují novodobí ochránci nekritizovatelných pravd, své limity. Ano, má. Ale zcela individuální, k jejichž ochraně bohatě stačí prostředky civilního práva,“ říká advokát Radek Suchý k výši trestu za verbální čin, která je považována za průlomovou. V právním státě se má trestní represe uplatňovat až jako krajní prostředek, a Suchý ze zkušenosti ví, že právě s touto argumentací policie odkládala trestní oznámení v mnohem závažnějších případech. Kvalifikace „šíření poplašné zprávy“, dnes čím dál frekventovanější, byla dlouhodobě vyhrazena excesům na úrovni ohlášení bomby ve škole… Dvojí metr podle Suchého nepochybně nastavuje především politická reprezentace. Tím, že relativizuje hodnoty, jedny prohřešky bagatelizuje, a jiné naopak zveličuje.
Klub českých a slovenských spisovatelů publikoval stanovisko ke svobodě slova v ČR s pěti požadavky: 1) Zrušení všech orgánů a institucí zabývajících se porušováním svobody slova dané Ústavou a mezinárodními závazky, 2) Okamžité ukončení příprav zákonů směřujících k potlačení svobody slova, 3) Okamžité ukončení vynakládání veřejných prostředků na „neziskové“ aktivity mající za cíl zlikvidovat svobodu slova, 4) Okamžité ukončení kampaně proti „dezinformátorům“ a zahájení plnohodnotné a svobodné diskuse s držiteli názorů odlišných od těch, které prosazuje vláda, zveřejnění polemických názorů a argumentů, 5) Okamžité zajištění dodržování §2 obou výše uvedených zákonů o veřejnoprávních médiích, které stanoví povinnost poskytovat vysílací prostor pluralitně bez ohledu na názorové, politické, náboženské atd. rozdíly.
„Z tzv. dezinformací se stal dobrý byznys, ve kterém se již točí vyšší stovky milionů korun ve formě nejrůznějších dotací, grantů atd. Za poslední tři čtyři roky zde vznikl jakýsi cenzurní průmysl, závislý na přísunu dotací a erárních peněz. Smutné je, když dnes už laciné a primitivně pojaté téma dezinformací jedou média, která o sobě tvrdí, že jsou seriózní. nejnebezpečnějším dezinformátorem s největším dosahem je vždy stát, státní organizace a vrcholoví politici,” říká Aleš Borovan, „Pokud vás někdo označuje jako dezinformační médium a vám se toto označení nelíbí, podejte žalobu pro pomluvu nebo poškozování dobrého jména. A u soudu se uvidí. Osobně se velmi divím, že si řada lidí a řada organizací či médií nechá líbit laciné nálepkování typu ‚dezinformátor‘.“
iDnes zrušilo blog Ladislavu Větvičkovi, svému nejúspěšnějšímu blogerovi, který 9x vyhrál tamní čtenářskou anketu. iDnes je soukromé médium (na rozdíl od platforem odpovědné za svůj obsah), proto dle nás nejde po právní stránce o cenzuru, ale „jen“ o odsouzeníhodný krok administrátora blogů a jeho ostudné etické selhání. Je projevem rostoucí uniformity mainstreamových médií, která se postupně zbavují autorů s nepohodlnými názory. Zaslouží si ztrátu důvěry svých čtenářů, protože také napomáhají atmosféře umlčování v ČR.
Připomínáme rok a půl starý text Aleše Borovana o honu na dezinformace. Všech 11 bodů se za tu dobu potvrdilo a vrchovatě naplnilo. „Tažení proti dezinformacím v tuzemské reálné praxi zatím vyznívá spíše jako boj proti určité části politického spektra. […] Otazníky vzbuzuje i nový projekt Středoevropské observatoře digitálních médií, kterou vede moderátor České televize Václav Moravec a která chce ‚identifikovat, zkoumat a poukazovat na hlavní zdroje a příčiny nežádoucích informačních poruch ve střední Evropě‘. Projekt financuje EU a spolupracuje s webem Demagog.cz. Kolega Moravec se tak dostává hned do dvojího střetu zájmů – jak bude observatoř posuzovat případné dezinformace ve zpravodajství ČT (která Moravce platí jako moderátora) a z produkce EU? Opravdu nezávisle?“
Tyto výkřiky pocházejí často od lidí, kteří sami o sobě říkají, že jsou demokraté. […] Ty bývalé režimy měly své srpy a kladiva, své hákové kříže, byly do jisté míry čitelné. Ale tihle vedou k totalitě pod fáborem demokracie. Tím spoustu lidí zmatou. […] Když dnes budeš součástí mainstreamu, toho, kam se svět zrovna překlápí, budeš s tím souznít a kritiku si necháš na doma, pohodlně přežiješ. V momentě, kdy se vůči tomu vyhraníš, už jsi samozvanec, ztroskotanec, okraj společnosti. To je slovník normalizačního Rudého práva. Čili minimálně v tomto srovnání s bolševiky sedí,” říká Jiří Strach.
Pětikoalice se dohodla na zvýšení koncesionářských poplatků. „Veřejnoprávní zpravodajství dosáhlo kdysi nepředstavitelné tendenčnosti. Především za covidu se podílelo na šíření paniky a spolu s Babišovou vládou zastrašovalo diváky a skandalizovalo disentní hlasy. lidé, jimž tento skandální stav vadí, teď mají sami přispívat na kvazilékařské výzkumy, které na nich coby odpůrcích jediné správné perspektivy pořádá takový Český rozhlas (Společnost nedůvěry). […]
Dění v Evropě
EU varovala firmy Alphabet, TikTok a Meta, že musí udělat více pro ochranu slovenských voleb před zahraničními zásahy a proruskou propagandou. Jinak jim hrozí pokuty, informoval o tom Politico. V Bratislavě proběhla série jednání za účasti zástupců Evropské komise a slovenské vlády, kteří firmy vyzvali, aby „vynaložily další prostředky na potlačení nenávistných projevů, dezinformací a proruské propagandy“ před hlasováním 30.9. Výsledkem měla být intenzivnější práce týmů pro moderování obsahu se slovenskými fact-checkery a interní změny zaměřené na potenciálně škodlivý obsah. Zástupci sociální sítě X (Twitter) se schůzky nezúčastnili. Zpráva přišla 4 měsíce poté, co vyšlo najevo, že skupina 21 zástupců slovenských státních orgánů a nevládních organizací požádala struktury EU a NATO o zásah proti opozici. Na schůzce bylo požádáno, aby NATO vyslalo na Slovensko podpůrné antihybridní týmy a celé spektrum opozice bylo označeno za hybridní hrozby.
Ve jménu boje proti dezinformacím se Evropská komise pomocí DSA chystá zásadně změnit to, co lze říkat nebo sdílet na internetu, přičemž žádný občan EU pro DSA nehlasoval, ba dokonce ani neměl možnost o něm diskutovat. „Skutečným cílem DSA je omezit ne Big Tech, ale Big Public – širokou veřejnost.“ Za DSA ve skutečnosti stojí obava, že miliony Evropanů začnou volit strany a politiky, které bruselská elita neschvaluje. Brexit, zvolení Trumpa a téměř totální odmítnutí hodnot vládnoucích elit značnou částí voličů totiž představovaly kulturní vzpouru, která otřásla Bruselem v základech. „Poučili se a pochopili, že pokud se chtějí v budoucnu vyvarovat podobných ‚chyb‘, musí kontrolovat, co mohou Evropané číst, vidět nebo slyšet. Proto vznikl DSA. […] Nechť o tom, co je pravda, informace nebo dezinformace, rozhoduje soud veřejného mínění, nikoliv Big Tech nebo nikomu se nezodpovídající Evropská komise. K tomu potřebujeme více svobody slova, rozhodně ne cenzorskou DSA.”
Na oficiálním webu EU si v analýze od Resetu každý může přečíst, z jakých také účtů se ta údajně ruská dezinformační kampaň skládá. Jedna kategorie se jmenuje ‚Ideologický příklon k ruskému státu‘ a je definována takto: „Na účtech v této kategorii je postován obsah, který je často podobný nebo totožný s obsahem postovaným na účtech spojených nebo nacházejících se v blízkosti ruských státních institucí nebo státních médií. […] To je skandální definice a pokus o dosažení stavu, kdy si každý soukromý uživatel neustále musí dávat pozor, aby se jeho názor či postřeh někde neprotnul s oficiální linií nepřítele, dnes hlavně Kremlu., i na takové, … totalitářské definici u nás ztroskotávala jednání vládních stran o zákonu proti dezinformacím. […] Takové pojetí při současném nastavení evropských orgánů nutně vede k tomu, že jako nepřátelská propaganda budou na sociálních sítích pronásledováni uživatelé, kteří budou mít o oficiálním podání války na Ukrajině pochybnosti, v podstatě jakékoliv. Okopáváním Muska je dnes podkopáván i skeptický přístup k propagandě, o němž se dřív mělo za to, že je komparativní výhodou Západu.”
„Zákon o digitálních službách (DSA) dává Evropské komisi nástroje pro vyvinutí tlaku na digitální platformy, aby omezily ‚nenávistné projevy‘, ‚dezinformace‘ a ohrožení ‚občanské diskuse‘. […] Nebude existovat žádná právní jistota ohledně toho, kdy může Evropská komise vyhlásit ‚stav nouze‘ ani ohledně toho, jak budou Evropská komise a její auditoři interpretovat ‚systémová rizika‘, jako jsou dezinformace a nenávistné projevy, nebo hodnotit úsilí poskytovatelů služeb o zmírnění těchto rizik, protože se jedná o diskreční pravomoci. […] Čistým účinkem zákona by tedy byl téměř neodolatelný tlak na platformy sociálních sítí, aby hrály ‚proti dezinformacím‘ způsobem, který by prošel u auditorů Komise, a vyhnuly se tak uvalení vysokých pokut. […]Jedinou nadějí je, že tento ošklivý, komplikovaný a regresivní právní předpis skončí před soudcem, který pochopí, že svoboda projevu neznamená nic, pokud se stane rukojmím názorů Evropské komise na … to, co se považuje za ‚urážlivý‘ nebo ‚nenávistný‘ projev.”
Finská křesťanskodemokratická poslankyně a bývalá ministryně vnitra stojí před soudem za údajné projevy nenávisti a etnickou agitaci, kterých se měla dopustit tím, že na síti Twitter použila biblické verše, aby vyjádřila svou podporu tradičnímu manželství.
Podle britského The Telegraph existuje jednotka pro boj s dezinformacemi, která „…spolupracovala s tajnými službami a která se v časech covidové pandemie údajně snažila potlačovat svobodu slova. Existenci jednotky potvrdil novinářům jeden z vládních úředníků. byla zřízena v roce 2019 ministry, aby se vypořádala s falešnými informacemi, které se záměrně šíří – a zpočátku se zaměřovala na zahraniční vměšování do evropských voleb. V roce 2020 se ale zaměřila na informace o koronaviru a obhlížela ve spolupráci s britskými tajnými službami veřejný prostor a vyjádření na sociálních sítích. […] Tajná jednotka zaplatila externí firmě s umělou inteligencí, aby prohledávala internet a hledala na něm dezinformace. Mezi nimi se však ocitly i informace některých vědců stran koronaviru. Jedním z nich měl být výzkumný pracovník z London School of Hygiene and Tropical Medicine, který byl proti plošnému očkování všech dětí proti covidu.” U nás se v něčem podobném angažovala firma Semantic Vision Františka Vrabela.
Bojem s tzv. dezinformacemi jsme si již neúspěšně prošli v dávné minulosti, kdy se je před 750 lety snažili v Anglii zakázat. Tehdy byl schválen nový zákoník, v němž stálo: „Nikdo nesmí hlásat pomlouvačné zprávy, které by mohly vyvolat neshody.” K tomuto účelu byla sestavena hvězdná komora sestávající z představitelů královského dvora a soudců. „Trest smrti komora nařídit nemohla, ale pokuty, mučení a bičování ano. Byla ustavena, aby zajistila dobrou vládu a předešla nepokojům a nezákonným shromážděním. Na počátku své existence byla komora mezi lidmi respektována, ale posléze začala svoji moc zneužívat, vynucovala si přiznání mučením a král ji používal k potlačení kritiků své vlády. […] V roce 1632 zakázala hvězdná komora všechny nové knihy, neboť si španělští a holandští diplomaté stěžovali, že nesprávně popisují události třicetileté války.”
„Téměř deset let jsem vyučovala právo na Open University. Přišla jsem o místo, protože jsem zpochybnila nové požadavky na genderovou indoktrinaci studentů, které podle mě překrucují zákon a normalizují pohlavní zneužívání dětí,“ říká Almut Gadowová, která dostala výpověď poté, co na interním diskusním fóru publikovala své dotazy k plánu týmu pro rovnost, diverzitu a inkluzi na začlenění politické ideologie. “Podle managementu mé ,absurdní otázky‘ vytvořily ,neinkluzivní, nerespektující a transfobní prostředí‘, byly závažným porušením kázně a jako takové byly důvodem pro mé propuštění,“ shrnuje a dodává: „Pochopila jsem, že podle některých je tzv. sexuální přitažlivost vůči nezletilým – tedy pedofilie – jenom dalším projevem ,rozmanitých sexualit a genderových identit‘.“
Dění v USA a jinde ve světě
Soudci odvolacího soudu rozhodli v případu Missouri v. Biden a potvrdili ustanovení, jež úředníkům zakazuje „vyhrožovat, vyvíjet nátlak nebo jakýmkoli způsobem nutit společnosti provozující sociální média, aby odstranily, vymazaly, potlačily nebo omezily zveřejněný obsah příspěvků obsahujících chráněný svobodný projev. […] Tím potvrdili závěry federálního soudce z července, který vyslovil přísné pokárání na adresu vládních úředníků z FBI, Ministerstva vnitřní bezpečnosti a Bílého domu.“ Kdyby se takový soud konal v Evropě, musel by zrušit nedávno přijatou legislativu EU Digital Services Act (DSA), která právě o to usiluje.
„Americký Nejvyšší soud řešil během posledních více než dvou set let desítky případů týkajících se svobody slova. Jeho závěry by pravděpodobně moderní obhájce demokracie překvapily. […] Poslední rozhodnutí na téma svobody slova padlo v USA v červnu. Nejvyšší soud v něm potvrdil, že sexuální menšiny nemohou nutit ostatní, aby dělali něco, co se příčí jejich přesvědčení. Nemohou nutit křesťanského pekaře, aby jim upekl dort, který bude oslavovat homosexuální manželství, nebo webovou designérku, aby pro stejnopohlavní páry připravovala svatební stránky. Svoboda slova znamená, že člověk může říkat, co chce, ale také nemusí říkat, co nechce.“ Na další rozsudky se můžete podívat zde.
Proces samotného „ověřování faktů“ začíná vědomou, neobjektivní volbou, která „fakta“ kontrolovat. „Řekněme, že se ověřovatel faktů rozhodne podívat na něco, o čemž si na začátku myslí, že je nepravdivé, ale ukáže se, že je to pravda. Zapíše se to? Pokud to pomáhá určitým lidem, odpověď zní ano, ale pokud to jde proti současnému cloudu myšlenek, odpověď je ne. […] Většina ověřovatelů faktů se obrací na „experty“, kteří mají finanční, politické a kulturní důvody říkat to, co říkají. „Ověřovatelé faktů“ předem vědí, co řeknou „experti“, proto úplně stačí, když zavoláte tomu správnému, který bude souhlasit s vaším požadovaným výsledkem hodnocení, a to je vše,“ zkrácený komentář Thomase Buckleyho přináší Epoch Times.
„Elitní liberální think tank Aspen je v Praze velmi aktivní a pyšní se spoluprací s celou řadou veřejně činných osobností. V USA však ohrožuje svobodu tisku a zasazuje se o prosazování cenzury. Svoboda tisku nevadí ani tak vládě, jako liberálním elitám, které se samy pasovaly do role nadlidí s patentem na pravdu a právem určovat, k čemu má mít veřejnost přístup, a k čemu ne. Bohužel, současné vedení velkých amerických deníků je obsazeno lidmi, kteří takto uvažují a reálně hrozí, že z někdejších strážců svobody přístupu k informacím, jako je Washington Post a New York Times, se stanou kontroloři informačních toků nové totality. […] Pokud bude přibývat šéfredaktorů, kteří se aspenskou mantrou budou řídit, představuje to existenční riziko pro svobodný svět…. Kdokoliv tvrdí, že demokracii ohrožují informace, nechápe buď její princip, a nebo ji sám chce omezovat.“
Kanadský spisovatel, psycholog a profesor Jordan Peterson má podle soudu v Ontariu podstoupit školení o sociálních sítích a médiích. Peterson soudní příkaz označil za „útok na jeho svobodu projevu“ a odmítá se jím řídit. Akademický orgán navázaný na Torontskou univerzitu se domnívá, že některé Petersonovy příspěvky kritizující transgenderovou ideologii a politická témata, jsou profesním pochybením. […] Podle Petersona „by se Kanaďané měli probudit a uvědomit si, že právo na svobodu projevu podléhá omezením ze strany Trudeauovy vlády…. Idiotské kupčení Kanady a zbabělé trvání na skupinových právech nás připravuje na nadvládu metamarxistů, kteří trvají na tom, že kolektiv má přednost před jednotlivcem.”
Odpovědět