Na našich kanálech sociálních sítí každodenně sdílíme a komentujeme české i zahraniční dění, které se týká svobody projevu. Průběžně publikujeme výběr toho nejpodstatnějšího za každý uplynulý měsíc. Dnes pokračujeme s výběrem za březen.
Čím jsme se zabývali my v SOSP
Poslanci koaličních stran odmítli schválení návrhu Zákona o digitální ekonomice (ZDE), který má implementovat cenzurní unijní nařízení DSA, v prvním čtení, ale také jej – na rozdíl od Polska, kde jej prezident vetoval – nezamítli. Budou se pokoušet návrh upravit pozměňovacími návrhy ve druhém čtení. Zamítnutí návrhu Fialovy vlády (!) a vytvoření nového návrhu zákona, který by se soustředil na ochranu spotřebitele před podvodnými e-commerce transakcemi a kyberzločinem, by nám přišlo jako právně čistší a k voličům férovější řešení. Zvolené řešení je nicméně také legitimní cesta, jak odstranit ze ZDE cenzurní pasti ohrožující svobodu projevu českých uživatelů platforem. V článku vysvětlujeme časté mýty, které ohledně DSA ve sněmovně zazněly.
Právník Robert Kotzian, autor knihy Politické neziskovky, který nedávno rozšířil náš tým, debatoval v Salonu Echo24 o „transparentnosti a vlivu neziskovek“. Spolu s ním Oldřich Kužílek, Michal Bláha (Hlídač státu), Tomáš Urban (Člověk v tísni) a Jana Jochová (Aliance pro rodinu). Moderovat měl Ondřej Šmigol, který však spíš přihlížel konfrontačním útokům Michala Bláhy a těch, kteří odmítají potřebu legislativy požadující po politických neziskovkách přiznání zahraničního financování. Nemoderovaná přesilovka v Salonu Echa ukázala, že poctivá veřejná debata k tomuto tématu zoufale chybí. Velká část veřejnosti ztrácí v neziskový sektor důvěru, protože vidí, jak obrovské finance proudí k velkým „nevládkám“ ze zahraničí a jak ovlivňují české veřejné mínění. Pusťte si záznam veřejné části debaty a udělejte si sami obrázek.
Muskova síť X žaluje Evropskou komisi a brání se tak pokutě 120 mil. eur, kterou obdržela na základě unijního nařízení DSA. X se odvolala k Soudnímu dvoru EU a tvrdí, že pokuta porušuje její právo na řádný proces. X napadá pokutu s podporou právní organizace ADF International, které porota SOSP udělila loni ocenění za svobodu projevu. Případ zpochybňuje trojjedinou roli Komise jako regulátora, žalobce a soudce, která vyvolává obavy ohledně řádného procesu a právního státu. Pokud se zjistí, že relevantní aspekty DSA nejsou v souladu s jiným právem EU, mohla by být zrušena i konkrétní ustanovení v legislativě. V budoucnu by se k X mohly v právní námitce připojit i členské státy EU.
Po odchodu Václava Moravce z ČT mu zůstává další zajímavé angažmá v projektu CEDMO (Central European Digital Media Observatory), které funguje jako centrum vlivné sítě propojující akademickou sféru, státem podporovaná média, „factcheckery“ a veřejnou správu v oblasti regulace informačního prostoru. Projekt je součástí celoevropské sítě EDMO s financováním z EU ve výši 40-50 mil. eur. Hlavním řešitelem je Václav Moravec, který měl tímto významný střet zájmů. CEDMO vytváří analýzy a rámce, které ČT často využívá jako zdroj ve svém zpravodajství a debatách. CEDMO bylo financováno částkou cca 43 mil. Kč a navazující projekt CEDMO cca 175 mil. Kč na období 2024–26, což z CEDMO činí jednoho z nejlépe financovaných aktérů v oblasti „boje proti dezinformacím“ v zemi. Výsledkem je regulace diskurzu, kde jsou určité názory systematicky delegitimizovány.
Evropská komise tvrdí, že brání demokracii před zahraničním vměšováním a „dezinformacemi“, ale přitom chce pomocí cenzury sama zasahovat do voleb. V Rumunsku museli dokonce anulovat celé volby z důvodu údajného ruského vměšování, které nebylo dodnes prokázáno. EU provozuje systém podobný tomu, co dělala USAID mnoho let, dokud jí Trumpova vláda nezastavila finance. V případě Maďarska bylo programem CERV poskytnuto asi 40 mil. eur, v celé EU jde o stovky mil. eur na propagandistické programy. Od roku 2021 podpořila EU 3000+ projektů a tisíce „nevládek“ – politický establishment tak vypěstoval falešnou občanskou společnost, kde většina peněz pochází od vlád nebo EU. O jakémkoli názoru, který se jim nelíbí, budou tvrdit, že se jedná o ruskou dezinformaci a aby „ochránili demokracii“, tak ji musí odstranit. EU se posouvá od prosté propagandy a cenzury k přímému zasahování do voleb.
Ani letos jsme nechyběli na největším evropském summitu pro konzervativce v Budapešti. Každoroční prestižní akci CPAC navštívili Daniel Vávra, Vlastimil Veselý a Nikola Zbořilová spolu s řadou amerických kongresmanů a senátorů, konzervativních publicistů, novinářů a zástupců think tanků z celé Evropy i Ameriky. Vystoupili zde argentinský prezident Javier Milei, premiér Orbán, americká mediální hvězda Dave Rubin, bývalí premiéři, resp. vítězové voleb, Morawiecki a Wilders, předsedové stran vedoucí preference německých a rakouských voličů Weidelová a Kickl, dále Bolsonaro, Abascal a další. S předtočenými projevy pozdravil přítomné prezident Trump a premiér Babiš.
Nejdříve se místo běžné polemiky a argumentace ve stylu „mýlíte se a neuvádíte pravdivé informace“ přešlo k obviňování z šíření dezinformací. Začaly se sestavovat seznamy, podle nichž sítě mazaly miliony příspěvků a rušily tisíce uživatelských profilů. Teď už se Rusko skloňuje v každém titulku a rovnou se přidávají obvinění z kolaborace, tagují se tajné služby. Každý s odlišným názorem (především na Ukrajinu) je rovnou cejchován jako nepřítel státu – podobně jako v době nejhoršího mccarthismu v USA 50. let. Co přijde dál? Násilí vůči konzervativcům jako v případě levicového Fica a pravicového Kirka? Odmítněme už hrát tu hru na Rusko. Celý svůj program zredukovali na strašení Ruskem a hledání jakkoli absurdních asociací, aby mohli své oponenty lživě obvinit z proruských sympatií. Někdy stačí jen vyjádřit podporu Slovensku nebo Maďarsku proti šikaně bruselských eurokratů.
Sněmovnu čeká letos projednávání české adaptace cenzurního DSA a tak jsme se rozhodli zapojit do připomínkování a oponentury pozměňovacích návrhů. Proto jsme se zapsali do veřejného Registru lobbování. Budeme se totiž aktivněji zapojovat i při tvorbě legislativy, která má aplikovat další unijní nařízení s rizikem cenzurních pastí – European Media Freedom Act (EMFA). Přestože proti nám seznamácká média, Člověk v tísni (nejvlivnější česká politická neziskovka) a nejrůznější aktivisté odmítající legislativu pro transparentnost zahraničního financování spustila koordinovanou kampaň obviňující SOSP, že lobbujeme bez zapsání do registru, opak je pravdou. Dosud jsme žádnou lobbistickou činnost podle zákona č. 168/2025 Sb. neprováděli. Zákon platí teprve od července 2025 a vztahuje se jen na ty, kteří lobbují soustavně a především neveřejně.
Dění v ČR
100 dní hájení nové vlády skončilo a zatím stále nebyl naplněn slib zrušení cenzurního přílepku o novém trestném činu „neoprávněné činnosti pro cizí moc„, ačkoli to mělo patřit mezi první kroky nastupující vlády. Doporučujeme debatu ředitele Institutu H21 Jana Hořeňovského s Michalem Tománkem a Klárou Fraňkovou. Snadno zneužitelný gumový paragraf může dopadnout na novináře, akademiky i nepohodlné politiky. V čem tedy zákonodárci selhali? Kde vidí úskalí řada expertů i senátorů? Na koho z nás může vlastně dopadnout nový trestný čin? A nezvykli jsme si dělat z politických problémů bezpečnostní hrozby?
Andrej Babiš vysvětlujepostup ANO při hlasování o české adaptaci DSA. „V praxi to ale také může znamenat, že když napíšete na Facebook, že vzrůstající kriminalita u našich sousedů může mít co dočinění s migranty, platforma vám to může smazat jako příspěvek, jenž „negativně ovlivňuje občanský diskurz“. […] Žádný zákon jste neporušili, ale psát o tom na sítě nesmíte. […] Napíšete, že vám vadí větrníky za domem, a protože odpor proti větrníkům naše média nesmyslně zarámovala jako proruský narativ, algoritmus to vyhodnotí jako systémové riziko – a váš příspěvek zmizí.“ „proto jsme DSA ve Sněmovně […] pustili do výborů, kde zachováme to dobré a přepíšeme ho tak, aby sloužil občanům, nikoli k financování novodobých cenzorů. Zajistíme, aby se institut důvěryhodných oznamovatelů nedal zneužít k ideologické cenzuře […]. A aby lidé, kterým platforma smaže příspěvek, měli reálnou možnost se bránit.“
Zdeněk Koudelka, náměstek ministra spravedlnosti, si všímá, jak se aktivističtí novináři v propagandistických médiích snaží veřejnosti podsouvat, že bychom neměli číst a sdílet weby, o kterých se píše ve zprávách BIS. Pokud žijeme v právním státě, musí platit, že co není zakázané, je povolené. Porušuje-li nějaký web zákon (ptejme se čím), měla by ho policie nechat vypnout. Ale tajné služby nemohou samy rozhodovat o cenzuře webů. Odpůrci svobody slova jdou ve šlépějích normalizační totalitní politiky KSČ. Dokonce se lze setkat s odvolávkou na doporučení tajných služeb… Služeb, které na jaře 2022 ve spolupráci s Fialovou vládou iniciovaly protiústavní vypnutí vládě nepohodlných webů. Nejsou-li nyní za nové vlády schopni weby zakázat, vytváří tlak na autocenzuru. Nepřistupujme na to, že nám tajné služby a jejich novináři budou diktovat, kam a co smíme psát, kde a co smíme číst.
Miliardy korun ze zahraničí a síť médií napříč střední Evropou. Tak funguje Media Development Investment Fund (MDIF), který s podporou oligarchy George Sorose financuje „nezávislá média“. Kritici ale mluví o ovlivňování politiky,podkopávání suverenity a oslabování demokracie. Pražská pobočka MDIF převedla v letech 2022-24 přes 683 mil. Kč „nezávislým médiím“ v zahraničí. Příjemcem desítek milionů dolarů byl v uplynulých letech přední vydavatel slovenského deníku SME prosazující agendu liberální opozice, vydavatel polského deníku Rzeczpospolita (nejvlivnějšího v zemi) a Ukrajinská pravda, jejíž internetové zpravodajství se loni stalo na Ukrajině vůbec nejčtenějším. Peníze ale proudí i do „nezávislých médií“ v Chorvatsku, Maďarsku, Rumunsku či Bulharsku. Pomoci by mohl i větší tlak na transparentnost.
Propagační kampaň „Tečka za koronavirem” nebyla vzdělávací akcí, ale produktovým marketingem. Klíčovou roli v ní hrála firma Semantic Visions Františka Vrábela, která dodávala ministerstvu zdravotnictví, ČT i ČRo analýzy „dezinformací” a mediální strategii. Iniciativa analytika Josefa Šlerky, napojeného na NFNŽ a MeSES, vedla později k sestavování seznamů „antivaxerských” webů, odborníků a novinářů. Spolek Nelež aktivisty Kartouse a Vrabela se Semantic Vision pracoval na tom, aby média publikující odlišné pohledy přicházela o reklamní partnery. Šlerka výsledky své studie publikoval na portálu Investigace, který spolupracuje s mezinárodní sítí OCCRP (v letech 2014-23obdržela 52 % všech financí od americké vlády, především z USAID). Po zrušení USAID prezidentem Trumpem převzala financování Evropská komise, jejíž Kodex postupů proti dezinformacím vedl k tomu že byly v Česku i celosvětově cenzurovány i pravdivé informace.
Prostor pro nezávislou žurnalistiku na homepage Seznam.cz, která je pro řadu vydavatelů zásadním zdrojem návštěvnosti a výnosů, se zase o něco zmenšil. Pro hodnocení webů v programu Seznam Partner totiž firma začala využívat certifikaci Journalism Trust Initiative (JTI) organizace Reportéři bez hranic (RSF). Ve skutečnosti jde o akci financovanou politickým mocenským establishmentem, konkrétně Evropskou komisí nebo francouzským ministerstvem pro Evropu a zahraniční záležitosti. O certifikaci vydavatelů rozhoduje kontroverzní neziskovka Nadační fond nezávislé žurnalistiky, spojovaná s řadou oligarchů a podnikatelů s vlastními zájmy (např. pomáhali prosadit prezidenta Petra Pavla do úřadu). V uplynulých letech NFNŽ finančně podporoval hlavně levicová média jako Deník Referendum, radikální Deník Alarm, Deník N, Heroine nebo Voxpot. Samotný Seznam.cz je přitom spolufinanciérem NFNŽ.
Zakážeme zdroj, ale povolíme jeho výklad. Odebereme občanům právo dívat se, poslouchat a hodnotit, ale s gustem jim naservírujeme „správně interpretované“ úryvky. A tomu říkáme obrana demokracie. Ve skutečnosti jde o návrat k myšlení, které jsme si mysleli, že skončilo v roce 1989. Paradox celé situace je v tom, že ačkoliv se na ruská média dívat nesmíme, jejich obsah k nám proudí denně a bez omezení, ovšem přefiltrovaný, vybraný a rámovaný českými redakcemi. Po začátku války na Ukrajině se EU rozhodla zakročit. Výsledkem byl plošný zákaz vybraných ruských médií na území EU. Nešlo o jednotlivé pořady, nešlo o konkrétní výzvy k násilí. Šlo o celé redakce, celé televize, celé weby. Argument byl jednoduchý – propaganda, dezinformace, ohrožení demokracie. Zákaz ruských médií vytvořil precedent. Stát (respektive nadnárodní struktura) rozhoduje, co občan smí vidět, protože by to prý „nezvládl správně vyhodnotit“. Přesně tento pokrytecký paternalismus byl typickým znakem minulého režimu.
Tzv. „mccarthismus“ je jedním z nejhanebnějších období americké historie. „Označuje praxi, během které byla vytvářena obvinění z podvratné činnosti nebo velezrady bez ohledu na důkazy a také praxi vytváření nespravedlivých obvinění či využívání nespravedlivých vyšetřovacích metod s cílem omezit disent a politickou kritiku. V posledních letech si prožíváme něco obdobného, co by se analogicky dalo nazvat „mcrussismus“. Pokud nepapouškujete oficiální propagandistickou linii, dle které je Rusko synonymum zla a Ukrajina naopak apoštolem „evropských hodnot“, riskujete, že se ocitnete v nemilosti. Je jen a jen dobře, že nový ministr spravedlnosti za jeden ze svých největších a nejdůležitějších úkolů považuje obnovení svobody projevu v naší zemi. Držme mu v tom palce a věřme, že nezůstane jen u proklamací. Článek Petra Štěpánka.
Z rozhovoru Martiny Kociánové s Tomášem Nielsenem: „Vládní narativ, odborný konsenzus a veřejný zájem o veřejné blaho. To jsou tři koncepty, které se u soudů začaly hojně nadužívat, protože, zase, z hlediska práva nemají vůbec žádný význam, ale vytvářejí ideu spravedlivého rozsudku.“ „kritizovat konsenzus vědců je základem jakéhokoliv pokroku, a navíc konsensus v oblasti covidu nebo o klimatické změně apod., ani neexistuje, je dán jen hlasitostí jednotlivých skupin […] pokud to v tom zákoně není napsané, tak ohýbat právo, protože si myslím, že to je pro společnost vhodnější, to nejde.“ „ta stejná média, která marginalizovala v roce 2015 migrační krizi, která nafukovala covidovou krizi, která plédovala pro očkování, která udělala z války na Ukrajině osobní záležitost Čechů a Rusů, a která propadla klima ideologii, tak nemají vůbec potřebu jakékoliv sebereflexe a pokračují v tom dále, a hlavně jim to stále prochází […]“
Dění v Evropě
Text z roku 2004 vysvětlující tradiční křesťanské názory na sex a manželství je „nenávistným projevem“, rozhodl finský Nejvyšší soud a uložil pokuty poslankyni parlamentu, biskupovi a církevní organizaci v řádu několika tisíc korun. Verdikt, který završuje roky trvající soudní řízení, vysílá znepokojivý signál ohledně svobody projevu. Soud vydal v ostře sledovaném případu týkajícím se Paivi Rasanenové, dlouholeté zákonodárkyně a bývalé ministryně vnitra, nejednoznačné rozhodnutí. Odsouzen byl také biskup, jehož církevní nadace dokument vydala. Soud potvrdil zproštění viny Rasanenové v souvislosti s příspěvkem na sociálních sítích z roku 2019, který citoval Bibli, avšak uznal ji vinnou za výroky, „vytvoření a zpřístupnění veřejnosti církevního textu, který uráží určitou skupinu“. Žalobci tvrdili, že konkrétní formulace v pamfletu – včetně tvrzení, že homosexualita je „psychosexuální porucha“ – splňují práh trestní odpovědnosti.
Frakce Evropského parlamentu „Patrioti pro Evropu“ požádali o „plenární debatu o zasahování Evropské komise do národních voleb napříč Evropou po zveřejnění usvědčující průběžné zprávy Výboru pro spravedlnost Sněmovny reprezentantů USA“. Zpráva odhaluje, že Komise od roku 2020 uspořádala více než 100 neveřejných setkání s hlavními platformami sociálních médií a úspěšně na ně vyvíjela tlak, aby změnily svá globální pravidla moderace obsahu — praxi, kterou následně nařízení DSA formalizovalo a rozšířilo. Zároveň je zdokumentováno zasahování do evropských voleb, které se nepřiměřeně zaměřovalo na konzervativní politický obsah. „Zpráva Sněmovny reprezentantů USA ukazuje, že v rámci DSA Komise zasahovala v období kolem národních voleb a tlačila na platformy, aby kontrolovaly legální politický projev během volebních kampaní. Nejde o ‚dezinformace‘, ale o kontrolu projevu.“
Německý novinář Ulrich Heyden, který žije v Moskvě a již 30+ let informuje o dění v Rusku pro celou řadu německých médií, se nedávno dozvěděl, že jeho německá banka, Hamburger Sparkasse, mu ruší bankovní účet, zřejmě z důvodů souvisejících se sankcemi EU vůči Rusku. Heyden žije výhradně z honorářů německých, švýcarských a rakouských médií, které jsou mu vypláceny na jeho německý účet. Heyden je/byl zcela mainstreamovým novinářem – 10 let spolupracovník německého veřejnoprávního rozhlasu a 13 let korespondent Sächsische Zeitung. Psal také pro Tagesspiegel a německé vydání Financial Times. Stejně jako Alina Lippová a Thomas Röper se v posledních letech snaží poskytovat vyváženější pohled na konflikt na Ukrajině a informovat o Rusku „s porozuměním a bez pěny u úst“. Projevit jakékoli porozumění ruské straně konfliktu se však v německé veřejné diskusi jeví jako kontroverzní.
Podle poslední DSA zprávy, kterou musejí platformy pravidelně publikovat, provedl TikTok v EU přibližně 220 milionů automatizovaných moderátorských zásahů. TikTok zároveň uvádí, že jeho systémy mají přesnost kolem 91,8 %. Na první pohled jde o vysoké číslo. V praxi to ale znamená, že přibližně 8,2 % rozhodnutí může být chybně. Při tak obrovském objemu zásahů to představuje zhruba 18 milionů případů, kdy mohl být obsah nesprávně odstraněn nebo omezen. Uživatelé podali 15,4 milionu odvolání a ve 46 % případů TikTok své původní rozhodnutí změnil. Pokud jde přímo o odstranění obsahu, byla míra zrušení rozhodnutí dokonce 49 %.
Rumunsko patří mezi první země EU, které DSA plně implementovaly. Podle francouzského novináře Luçona žijícího v Bukurešti je právě tato adaptace důvodem k obavám. Plná implementace může znamenat, že „cenzurní stroj běžící na plný výkon, kde ochrana práv uživatelů existuje pouze jako slib na papíře“. Databáze Statement of Reasons byla největším zklamáním. V Rumunsku proběhly masivní zásahy, v databázi se však neobjevovalo nic. RRS je systém určený k zásahům Evropské komise do národní debaty, přičemž je zcela mimo kontrolu členského státu. V současnosti mají mimosoudní orgány řešení sporů velmi restriktivní politiku — např. pokud platforma tvrdí, že jste rozesílali spam, nikdo vám nepomůže. I shadowbany by měly být řádně vysvětleny a zaznamenány v databázi DSA. Existuje v Evropě příklad, kde DSA skutečně chrání jak uživatele, tak svobodu slova?
Koho zajímá, jak to bylo se zrušenými volbami v Rumunsku, tamní cenzurou a aplikací Rapid Response System (RRS je součást DSA), k dispozici je podrobná časová osa v podobě web stránky, která vám umožňuje sledovat události, které se v období 2024-25 odehrály v zahraničí i v Rumunsku. Demokratický úpadek země identifikoval deník The Economist, jenž ve svém indexu demokracie loni Rumunsko degradoval na status „hybridního režimu“ kvůli anulování voleb bez platného důvodu. Mezi aktéry patří Komise, síť nevládních organizací (často financovaných z veřejných fondů EU nebo samotnými vládami a nadacemi), francouzská diplomacie a vláda E. Macrona a to, co Rumuni nazývají „systémem“ (stát ve státě, s aktéry, metodami a mechanismy z velké části zděděnými po komunistické tajné službě Securitate, která nikdy nebyla rozpuštěna).
Podle deníku Ukrajinska pravda novináři z varšavské neziskovky VSquare tvrdí, že odhalili důkazy o tom, že „Putin nařídil skupině politických stratégů a ruské vojenské rozvědce, aby v dubnu zasáhli do voleb v Maďarsku a zajistili tak vítězství premiéra Orbána“. V období před každými volbami, v nichž mají populističtí kandidáti šanci na vítězství, začíná establishment EU vyvolávat hrozbu ruských „dezinformací“. Mezi příklady patří volby v Rumunsku 2024 a Moldavsku 2025. V obou případech předcházela hlasování kampaň o ruském vměšování. Tato obvinění umožňují Bruselu zapojit se do vlastních forem vměšování a zároveň využívat DSA k umlčování kritických hlasů a směřovat výsledky ve prospěch „jejich“ kandidáta. Narativ „Russiagate“ šíří příběh o „nespravedlivých“ volbách, které lze později použít k napadení nepohodlných výsledků.
Srbský fotbalový tým Crvena Zvezda Bělehrad dostal pokutu 95 500 eur poté, co fanoušci vytvořili choreografii s motivem Ježíše Krista. Největší část pokuty 40 000 eur jim UEFA udělila za „zobrazení sdělení nevhodného pro sportovní událost a poškození pověsti fotbalu i samotné UEFA“. Obraz představoval tradiční pravoslavné tifo Ježíše Krista, zatímco text pod ním zněl: „Kéž vás naše víra dovede k vítězství.“ UEFA přerušovala zápasy kvůli ramadánu a během turnajů otevřeně propagovala kampaně BLM a LGBT. Podle dodatečného vyjádření UEFA byla pokuta trestem za nápis vybízející k vulgární aktivitě s UEFA. Což nezní příliš věrohodně, protože pokuta za stejný nápis se v předchozích případech pohybovala kolem 10 000 €.
EU spustilo nový projekt – Evropské centrum pro odolnost demokracie (European Centre for Democratic Resilience). Stále více politiků ale varuje, že tím vzniká systém, který bude určovat, co je pravda. Podle kritiků tak pod záminkou boje proti dezinformacím a zahraničnímu vlivu vzniká nástroj, který může zásadně zasahovat do veřejné debaty i voleb. Aby občané v evropských zemích nebyli tolik „zmatení“ a hlasovali „správným“ způsobem, rozhodla se EK loni spustit projekt Štít pro demokracii. Nové centrum je jeho klíčovou součástí. Pod Štítem se skrývá celá řada kroků: od budování „nezávislé“ sítě „ověřovatelů faktů“ přes masivní financování vybraných médií až po důslednou regulaci digitálních platforem pomocí DSA. Zvláštní pozornost budí plán rozdělit miliardy eur „prověřeným“ mediálním projektům. Součástí systému má být také propojení neziskovek, univerzit, médií a „expertů“, kteří budou společně bojovat proti nežádoucím narativům.
Veškerý hlasitý boj EU proti hybridním hrozbám je okázale prezentován jako ochrana demokracie, ale je to hlavně cesta, jak přesunout velké peníze od daňových poplatníků do postdemokratické hydry politických neziskovek a jak udržet globalistické politické elity u moci. Výsledkem je křečovité omezování svobody projevu a rozšiřující se šikanování těch, kdo začnou významněji vadit. Rozsáhlý dotační systém Evropské komise masivně podporuje progresivistickou agendu prostřednictvím neziskového sektoru ve všech sférách společnosti včetně školství. Představa, že lze zlikvidovat průmysl, zadlužovat se, rozdávat dotace, do umdlení regulovat, omezovat svobodu projevu a přesto být silným a odolným demokratickým státem, je naivní, hloupá a nebezpečná. Kdo systematicky oslabuje ekonomickou sílu Evropy, ten otvírá dveře hybridně působícím hrozbám.
Dění v USA a jinde ve světě
Michael Shellenberger, americký publicista, spoluautor Twitter Files: „Důkazy o zahraničním vměšování do amerických voleb byly vždy chabé, reakce na něj byla naprosto nepřiměřená a infrastruktura vybudovaná k obraně před ním způsobila americké demokracii mnohem větší škody než samotné vměšování. Narativ se stal základem pro domácí cenzurní operaci mimořádného rozsahu, kterou […] jsme nazvali cenzorně průmyslový komplex.“ „Ruský narativ nemá původ přímo ve zpravodajské komunitě, ale v kampani Hillary Clinton, kterou si jako promyšlenou politickou strategii vypracoval bývalý úředník CIA. […] Reakcí kampaně, kterou navrhl John Podesta, bylo […] udělat z Trumpa toho, koho Moskva kompromituje. Celé to bylo vytvořeno v rámci kampaně pro Clintonovou a poté šířeno přes zpravodajské komunity a tisk […] Po volbách sloužil narativ vysvětlení jejich prohry, aniž by se přiznaly zásadní osobní chyby Clintonové.“
Odpovědět