Již delší dobu se na nás obracejí dříve narození čtenáři se vzpomínkami na dobu totality, kdy komunistická vláda bojovala proti ideodiverzním centrálám, štvavým vysílačkám a neustále hledala vnitřního nepřítele. V souvislosti se skandálem TwitterFiles, který v USA právě odhaluje důkazy o cenzuře na politickou objednávku, jsme oslovili signatáře Charty 77 – osobnosti, které se nebály perzekuce státní mocí ani za doby StB – a položili jim tři stejné otázky. Pokračujeme 4. dílem s publicistou a spisovatelem Václavem Vlkem st.
Vlastimil Veselý
Co pro vás znamená svoboda projevu a kde jsou podle vás její hranice, pokud nějaké má?
Svoboda projevu je základem demokratické společnosti. Její hranice určuje ústava. Společnost se dohodla na nějakém omezení projevu – např. Evropa po svých zkušenostech na potlačování propagace antisemitismu, USA nikoli. Na dalších dohodnutých oblastech informací existuje dohoda o jejich možné trestnosti. Svobodu slova lze omezit pouze zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost sátu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Ta hranice je však pohyblivá a co který výraz znamená, je výsostně dříve jak politické, tak morální (např. Desatero), dnes pouze politické, rozhodnutí.
Dnešní woke pokrokáři se však pokouší celou složitou sestavu „váh a protivah“ svobody slova zbořit například tvrzením, že omezení svobody projevu může vycházet z „principu ublížení“ nebo z „principu přečinu“, například v případě pornografie nebo projevu nenávisti, resp. že omezení svobody projevu může mít formu právních sankcí a/nebo společenského nesouhlasu. Jedná se jako vždy o pokus obezličkou prakticky kriminalizovat jakékoli svobodné vyjádření a zavést tvrdou cenzuru zřízenou ve jménu „konání dobra“. Přičemž je jasné, že slovo „pornografie“ bylo do textu vloženo jako, jak říkali bolševici,:“maskirovka“ a o ní vůbec nejde.
Jak se díváte na současné snahy umlčovat odlišné názory a diskriminovat, případně kriminalizovat, jejich nositele pod záminkou „boje proti dezinformacím“? Lze chystaná opatření české vlády srovnávat s dobou normalizace nebo je to za vlasy přitažené podobenství?
Takzvaný boj proti dezinformacím je jen chabě maskovaný pokus o zavedení „omezené demokracie“, tedy prosazení totality jinak. Každá totalita či pokus ji zavést má svůj styl. V mnohém mi spíše než poněkud „uvadlou“ komunistickou cenzuru toto vše připomíná začátek padesátých let. Jistě, ta nová totalita a cenzura nebude likvidovat lidi (aspoň z počátku) fyzickým vražděním. Ale „odstraní“ je, pokud se proviní, z veřejného prostoru a zničí je ekonomicky.
Vědci a neposlušní intelektuálové už nebudou topit v kotelnách a čerpat vodu, ale budou zbaveni svých pracovních a sociálních statusů a dokonale umlčeni. Dokonce se obávám, že se nová elita pokouší připravovanými zákony legalizovat již u nás probíhající policejní a soudní represe. Nepamatuji si, že by přátelé z VONSu někdy za normalizace registrovali tolik politických procesů za verbální zločiny jako dnes. Podle médií je nyní vedeno policií více než 60 vyšetřování a policejního stíhání za „fake news“.
Má stát bránit šíření nepravdivých informací jinak než pravdivým informováním občanů? Kdo má určovat, co je pravdivá a nepravdivá informace?
Stát může v době mimořádného ohrožení, například ve válce, bránit nepřátelské propagandě. Ovšem dnes v době internetu není často vůbec jasné, co je to nepravdivá informace. Týká se to třeba názoru na covid, kde dodnes není jasné, co jsou a nejsou „nepravdivé informace“. Problém je, že dnešní Západ a naši politici lžou v desítkách věcí tak okatě a hloupě, že přímo dezinformacím nahrávají. To se netýká jen všeobecně zelených fanatiků, kteří lžou prakticky vždy a všude, ale i zkresleného informování o rusko-ukrajinském konfliktu, kde Ukrajina je politicky Západ a musíme za ní stát. Ale pokud opakovaně lžeme, že za Ukrajinou a námi stojí pevně celý svět, mohli by mít Rusové zase nakonec posádku v Milovicích.
V demokracii nemá nikdo právo určovat, co je pravdivá a nepravdivá informace. Rozhodně ne různí aktivisté a ministerstvo vnitra. A už vůbec ne paní Jourová, která si hraje na nejvyššího politického komisaře a zkouší ustanovit „Evropský komisariát vnitřních záležitostí“, moderní variantu bolševické NKVD nad téměř 500 miliony obyvatel Unie.
V demokracii je cenzura zakázána. Je-li nastolena, stáváme se pak všichni nevolníky!
Odpovědět