Díky všem za zaslané názory k otázkám v článku (a facebookovém příspěvku) Kde končí svoboda projevu při hodnocení historie. U některých reakcí stále cítíme ne úplné pochopení principu svobody projevu, který se zaměňuje za filtr serióznosti, intelektuálnosti, pravdivosti, formálnosti nebo osobních sympatií. Svobodu projevu však podle ústavy nemají pouze názory rozumné, zdvořilé, podložené argumenty nebo zdroji – ty jsou potřeba až pro vyšší patro veřejné debaty, když např. vybíráte, s kým jste ochotni diskutovat nebo koho si médium pozve do vysílání (jistě nechce nikoho hloupého nebo drzého).

Svoboda projevu je však to úplně nejspodnější patro pyramidy, kam by mělo patřit vše, co STÁT (nebo instituce, na které svou moc deleguje) NETRESTÁ nebo BY NEMĚL TRESTAT. A do toho by se mělo ve svobodné demokratické společnosti vejít 99.99% všech názorů. Zakazovat a trestat by se měly jen naprosto výjimečné případy (někteří si myslí, že vůbec žádné) a o nich byla naše diskuse. Podle jakých kritérií je definovat? Co tam má patřit a co rozhodně ne?

Ideál svobody projevu

Každý z nás máme svůj ideál svobody projevu a v tom se přirozeně lišíme. My ten náš v SOSP naznačili v odkazovaném článku – žádné vynucování ideologie s vágními termíny nenávist nebo dezinformace, kde hrozí zneužití pro cenzuru politických názorů oponentů. Od našeho vzniku říkáme, že je nám bližší americký model s prvním ústavním dodatkem. Jako výjimku nechráněnou svobodou projevu vidíme pouze bezprostřední předstupně násilí (výhrůžky násilím a podpora terorismu, tj. ohrožení životů civilního obyvatelstva, které vidíme např. v projevech radikálů v západní Evropě) a zneužívání dětí, případně šíření poplašné zprávy. Čili nic společného s politickou orientací nebo ideologiemi. Nicméně respektujeme, že ostatní to mohou cítit jinak.

Priority v obraně svobody projevu

S tím souvisí otázka priorit v obraně svobody projevu. Něco považujeme v SOSP za ideál, ale současná legislativní realita je přísnější a trestá toho mnohem víc, než bychom si přáli – např. předsudečnou nenávist. Někteří nám vyčítáte, že se proti tomu málo stavíme, ale naše kapacity (personální, finanční i časové) jsou velmi omezené, a proto je směřujeme spíš na to, aby se dosavadní stav ještě nezhoršil. Na to totiž orgány Evropské unie (s cenzurními mechanismy jako DSA, EMFA nebo Evropský štít demokracie) i některé politické strany, média a neziskovky vyvíjejí obrovský tlak ve formě nejrůznějších cenzurních opatření pod záminkou strategické komunikace, boje s dezinfo, nenávistí, hybridními hrozbami atd.

Každodenní otázkou pro nás tedy je, kde to hoří nejvíc, kde jsou nejurgentnější hrozby, v jaké oblasti můžeme spojit síly s dalšími a kde je legislativní obrana realistická, prosaditelná. Věřte, že těm z vás, kteří se na nás slušně a věcně obracíte, byť někdy kriticky, pečlivě nasloucháme. A děkujeme za to. I v tomto roce zvládneme bránit svobodu projevu jen s vaší podporou.