Včera byl formálně završen standardní proces předání moci nové vládě po demokratických volbách. Nová vláda získala důvěru sněmovny a začíná svůj čtyřletý mandát. Věříme, že strany nové koalice dostojí svým slibům v oblasti svobody projevu a zastaví procenzurní snahy, které začala (v takovém rozsahu poprvé od roku 1989) vláda předchozí.

A nemyslíme tím jen změny legislativy, ale i politický aktivismus některých ministerských odborů a zhoršení atmosféry ve společnosti, kterou v posledních letech zbytečně rozdělovala nevhodná komunikace vedení Stratkomu a Nejvyššího státního zastupitelství. Odvahu bude vyžadovat také aktivní odpor vlády proti cenzurním hrozbám od Evropské komise.

Stranám koaliční vlády jsme po volbách předali návrh kroků, které jsou z pohledu svobody projevu potřeba, a jsme připraveni být jim odborně nápomocni ve spolupráci s našimi zahraničními partnery. Nové vládě necháváme obvyklých sto dnů hájení, přičemž budeme průběžně monitorovat probíhající změny a stav svobody projevu nadále veřejně komentovat. Stojí za to neustále připomínat, že svoboda projevu je základní podmínkou pluralitní demokracie a v kontextu snah o federalizaci EU i podmínkou pro uchování suverenity České republiky.

Je nám líto, že demokratickým standardům neodpovídají také kroky prezidenta republiky Petra Pavla. Jeho ústavní roli nepřísluší, aby hodnotil, zda „vláda a jednotliví ministři naplňují svůj slib a jestli nedělají kroky, které mohou ohrozit (…) sounáležitost se svobodným světem“, jak poznamenal v novoročním projevu. Takto se proti vládě nevymezil žádný z předchozích prezidentů. Svévolné odmítání jmenovat ministra navrženého premiérem, partyzánština jeho zahraniční politiky a obklopování se osobami s procenzurní minulostí pak vedou k úvahám, zda prezident nebuduje na Hradě paralelní mocenské centrum.

Komunistická minulost jeho vojenské kariéry by jej měla vést spíš k pokoře před kádrováním ministerských kandidátů a s přihlédnutím k jeho loňským veřejným slibům („považuji za správné, když prezident neříká designovanému premiérovi, kdo má nebo nemá být ministrem“ nebo „nebudu si klást žádné předběžné podmínky“), lze mít pochyby o ochotě prezidenta dodržovat ústavní rámec, demokratické standardy a mít (jeho slovy) „dostatek respektu k právnímu řádu“. Do USA má pravděpodobně již dveře zavřené a můžeme jen doufat, že nepoškodí pověst ČR i v dalších zemích.