Poslední šance?

Poslední šance?

Když jsme se v polovině loňského roku rozhodovali k tomu rozjet petici proti omezování svobody slova, vedly nás k tomu obavy z prvních náznaků toho, kam se ubírá situace v USA a západní Evropě. Už nějaký čas se plíživě do společnosti vkrádala cenzura a omezování svobod jednotlivců, ale bylo to všechno zatím tak nějak „snesitelně“. Z veřejné diskuze byli vylučování především skuteční extremisté, provokatéři a vyložení podivíni. Navíc je povětšinou zatím neomezoval stát, ale soukromé společnosti na „žádosti pobouřené veřejnosti“. A samozřejmě tato „cancel culture“ byla vedena s těmi nejlepšími úmysly!

Nejlepšími úmysly je krásně vydlážděná jedna cesta. Do pekla.

Klasickým argumentem našich odpůrců tehdy bylo, že přece není ničí povinnost dávat někomu prostor na své platformě a že přece jim nikdo nebrání jít někam jinam. Když se ukázalo, že „jít někam jinam“ dost dobře nejde, protože buď žádné adekvátní „jinde“ není nebo se tam cenzuruje taky, přišel další argument: Tak ať si založí vlastní platformu!

To je na první pohled logická úvaha, ale už na ten druhý dostává vážné trhliny. Kdo se pokusil domyslet do důsledků, kam to může vést, spatřil, stejně jako my, že to představuje vážné ohrožení demokracie.

V globalizovaném světě, kde drtivá většina obyvatel používá ke komunikaci a sdílení informací pouze několik málo platforem s takřka monopolním postavením na trhu (Google, Facebook, Twitter), které mají svoje politické cíle a jednají společně v kartelu, je jednotlivec nebo skupina z těchto platforem vyloučená takřka odříznutá od světa. Nemůže se účastnit veřejné diskuze, prosazovat svoje zájmy a často to znamená i odříznutí od zdrojů příjmů (aktivisticky se chovají i finanční instituce jako Paypal, Patreon, banky, platební brány a dokonce i vydavatelé kreditních karet).

A ještě horší je, že tyto platformy mají plně pod kontrolou nejen to, kdo může co sdílet s ostatními veřejně, ale i soukromě v osobních zprávách, a především kdo to, co se nasdílí, uvidí. A jestliže má někdo kontrolu nad tím, co 80 % dospělé populace uvidí za informace na svých „zdech“, eventuelně nad tím, jaké vyjadřování a názory nebo humor se už netolerují, může zcela zásadně a především neprůhledně a téměř neviditelně ovlivňovat veřejné mínění a politickou soutěž. Jak řekl Jim Morrison: „Kdo ovládá média, ovládá mysl.“ A jak řekl Orwell: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“

Přiznám se, že mě nenapadlo, jaký spád naberou události v posledních měsících a to, že se nejen potvrdí naše obavy jako zcela reálné, ale je ještě v mnohém předčí. A dokonce, že mnozí ti, kteří nad našimi obavami s posměšky mávali rukou, dostanou strach.

Média a sociální sítě začaly neuvěřitelným způsobem ovlivňovat, co můžeme a nesmíme číst a říkat, ať už se jedná o pandemii Covidu nebo americké volby. Nejen že stovky tisíc lidí přišlo o účty (včetně mnoha politiků a osobností), ale když se pokusili přesunout jinam, byla tato platforma „odsouzena“ za zločiny, které se děly na všech ostatních platformách také, a byla doslova smazána z povrchu zemského.

Síť Parler přišla během jednoho dne o možnost mít svojí aplikaci v obchodech pro mobilní telefony, přišla o hosting u Amazonu, přišla o zabezpečení, doménu, právníky, platební brány, stala se terčem hackerského útoku a o jejich provozovatelích začala média šířit konspirační teorie (zakladatel má za ženu imigrantku z Ruska!). A do toho přišla celospolečenská hysterie. Nakladatelé a distributoři odmítají na základě petice hromadně vydávat a prodávat knihy. Banky ruší účty nepopulárním politikům. CNN vyzývá k tomu, aby kabelové televize přestaly vysílat konkurenční Fox News a Newsmax. Politici volají o nutnosti „převychovat“, nebo dokonce „přeprogramovat“ republikánské voliče. Děti udávají svoje rodiče za účast na protestech. Za názory se vyhazuje ze zaměstnání (i třeba z New York Times).

Za zcela nejbizarnější ovšem považuji dnes velmi časté tvrzení, že omezením svobody slova bráníme demokracii. To je vskutku věta hodná Gustáva Husáka v sedmdesátých letech a je zcela šílené, že mnoha lidem považujícím se za „liberální demokraty“ to přijde jako naprosto správné.

„Dobrá“ rada, aby si postižení založili vlastní sociální síť, se teď mění na „založte si vlastní internet“ včetně kabelů pod Atlantikem, bankovní systém, televizi, kabelového providera, kreditní karty, armádu… Vlastně, proč si nezaložit rovnou celý stát? Nebyly Spojené státy americké založené nespokojenými Evropany právě z tohoto důvodu?

 

Minulost se opakuje. A kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Proto si myslíme, že by stálo za to alespoň se pokusit opět ovládnout přítomnost. Protože kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.

 

Druhou šanci bychom už nemuseli na hodně dlouhou dobu dostat.

Naše práce je závislá na podpoře malých i velkých dárců. Nepobíráme žádné dotace a jsme plně nezávislí na státu. Budeme vděčni za jakýkoliv příspěvek.

Odpovědět

Váš email nebude zveřejněn.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..