2. února jsme se s Gabrielou Sedláčkovou aktivně zúčastnili zasedání Volebního výboru v Poslanecké sněmovně, které se věnovalo mj. připravované legislativě o dezinformacích.

Moje vystoupení bylo prosté. Rozhodl jsem se přečíst seznam jednoznačně prokázaných dezinformací, kterých se v poslední době dopouštěli naši političtí představitelé, ministerstva a přední mainstreamová média. Některé zástupce vládní koalice tento výčet nečekaně rozrušil. Nejvíce pana poslance Top09, Jana Jákoba, který si z mého projevu odnesl následující:

• Nepředstavil jsem se,
• neví, kdo jsem,
• přetáhl jsem o 3 minuty čas na svůj příspěvek.
• a pochopil jsem to tak, že uvedená fakta považuje za dezinformace a mě za dezinformátora, což opakovaně naznačoval…

Realita je taková, že jsem byl jmenovitě představen předsedou výboru, řekl jsem, že jsem zástupce SOSP, čas jsem bohužel přetáhl a především, všechno co jsem říkal, mám pečlivě ozdrojované. Pochází to buď přímo z webu našich ministerstev, vyjádření ústavních činitelů, nebo z respektovaných médií jako je NYT, CNN, Washington Post a slovutného veřejnoprávního Českého rozhlasu. Což jsem panu Jákobovi schopen dokázat a rád si poslechnu jeho argumentaci na obhajobu jeho tvrzení. Klidně u soudu, pokud by měl zájem o opravdu nestranné zhodnocení.

Dobrá zpráva je, že zástupce Ministra vnitra věděl, kdo jsem a moje jméno si dobře pamatoval.

Na závěr zazněla, právě od zástupce ministerstva vnitra, památná věta (která se nachází i v jimi připravovaných materiálech), že cenzura je, když někdo musí něco předkládat ke schválení, zatímco oni nic takového dělat nebudou. Každý si může psát co chce, oni jen omezí těm špatným věcem dosah, aby si je nikdo nemohl číst. To mi přijde jako vskutku odvážná právní teorie. Naštěstí nový prezident jistě najmenuje dostatečně kreativní ústavní soudce a všechno bude v nejlepším pořádku. Teorie se stane praxí.

Ano, skutečně žijeme v zemi, kde toto někdo vysloví před plénem poslanců. a nikdo z nich ani nehne brvou.