Excentrický miliardář a nejbohatší muž planety Elon Musk zahájil epickou bitvu o kontrolu nad sociální sítí Twitter. S osmdesáti miliony sledovatelů sám patří k jejím aktivním uživatelům a vadí mu cenzura, která se na síti v posledních letech rozmáhá. Její nejviditelnější obětí se stal před více než rokem dosluhující americký prezident Trump. Správci sítě ho obvinili z podněcování lednového útoku na Kongres a doživotně ho z Twitteru vyloučili. Ale tím to zdaleka nekončí, obzvláště bohatou žeň měli twitteroví cenzoři například při potírání informací ke COVIDu, které neodpovídaly oficiální linii. Muskův argument je jednoduchý: Twitter představuje důležité veřejně prospěšné fórum, které má sloužit ke svobodné diskusi a nemá být ideologicky ovládáno.
Rozhodl se proto Twitter koupit. Během dvou měsíců investoval kolem tří miliard dolarů, čímž dosáhl devítiprocentního podílu a stal se největším akcionářem společnosti. Odmítl místo v představenstvu, neboť to by podle pravidel společnosti zastropovalo jeho maximální možný podíl na 15%. Musk chce však vše a v případě úspěchu stáhne Twitter z burzy. Proto nabízí stávajícím akcionářům odkup akcií za vyšší cenu, než za jakou jsou obchodovány. Pokud to přijmou, Musk utratí přes čtyřicet miliard dolarů.
Patrně ho to vyjde dráž. Management Twitteru se brání Muskově nepřátelskému převzetí emisí nových akcií, které si budou moc stávající akcionáři koupit za zvýhodněnou cenu a které rozředí Muskův podíl. Ovšem managementu hrozí, že se dostane pod tlak akcionářů, kteří se mohou cítit poškozeni zmařením odkupu za cenu výrazně přesahující cenu tržní. Dále pak je tu saúdský princ, který svým pětiprocentním podílem patří k významným akcionářům a nepovažuje Muskovu nabídku za dostatečně výhodnou. To vše patří ke korporátním bitvám, které se na amerických burzách často odehrávají. Zde však jde o víc, a to nejen kvůli barvitému miliardáři proslulému odvážnými vizemi i agresivními výpady.
Přetahování o Twitter je soubojem o svobodu projevu, která je v posledních letech po celém Západě s neuvěřitelnou rychlostí a samozřejmostí omezována. Nejde jen o Twitter, ale také Facebook, Youtube a především zužování toho, co hlavní média přijímají a rozšiřování toho, co naopak odfiltrují. Pod vlivem progresivistické ideologie a jistých geopolitických i korporátních zájmů se pak prosazují představy o terorismu, islámu, migraci, genderu, etnických menšinách, očkování či Rusku, které jsou výjimečné svojí jednostranností a zkreslují realitu, jejíž by měly být obrazem.
V dokonalejším světě, než je ten náš, by všeobecně prospěšná komunikační platforma měla být pod demokratickou kontrolou. Ovšem ve světě, v němž momentálně žijeme, nic takového s čistým svědomím navrhovat nelze. Zkušenost veřejnoprávních médií je dostatečně odstrašující. V Německu, Francii, Česku a jinde na Západě se odvíjí týž scénář. V médiích se utvoří kolem vládnoucí ale demokraticky menšinové ideologie klika, která médium ovládne a pak důsledně vybírá, co smí a co nesmí do mediálního mainstreamu a tím do obecných představ a diskusí. Svoji mediální sílu pak zneužívá k tomu, že ovlivňuje i výběr těch, které je mají kontrolovat. Pokusy o skutečně demokratickou kontrolu odmítá jako útoky na vlastní nezávislost. Před informační uniformitou nás pak chrání malá internetová média nebo finančně silní hráči, kteří buď hájí osobní přesvědčení nebo prostě chtějí na svobodě projevu jen vydělat; v době ideologické cenzury je i takový pragmatismus ta lepší alternativa.
Proto lze přivítat, pokud se aktivistický miliardář rozhodne investovat desítky miliard dolarů do klíčové platformy globální komunikace s tím, že ji chce vrátit k původními ideálu svobodného projevu. Pokud se jedná o nepředvídatelného excentrika, může to dávat naději, že nepodlehne tlakům, které se proti němu nutně zvednou.
Tento článek byl původně publikován na idnes.cz
Odpovědět