V anketní sérii SOSP Napříč se ptáme osobností, jejichž názory stojí za to sdílet. Jejich pohledy nám mohou pomoci vidět věci z odlišných úhlů, napříč různými bublinami a ozvěnovými komorami. Odpovědi osobností z předchozího dílu si můžete přečíst zde. Pokračujeme jednoduchou otázkou na tu nejzákladnější svobodu. Co podle vás nyní nejvíce ohrožuje svobodu projevu v České republice?
Především bych řekl, že u nás lze pozorovat nedostatek odvahy u lidí, kteří vědí a znají, ale bohužel nemají odvahu říkat, jak věci jsou. Pokud nedokážeme svést zápas za hodnoty, tak popíráme nejen svou osobní identitu, ale i po staletí budovanou identitu našeho národa. Nevím o tom, že by nějaký jiný stát měl na prezidentské zástavě napsáno „Pravda vítězí“. My ale nevěříme ve vítězství pravdy. My raději skepticky pokyvujeme hlavou, jako bychom zapomněli na přísloví, že „lež má krátké nohy.“
Umlčování pravdy se dnes děje mnoha způsoby. Jednak se na tom svými titulky podílejí média, která kdekoho lynčují, a pak zde hraje roli i takové to švejkovské „to chce klid.“ Dejme si pozor, aby se to nestalo součástí naší národní identity.
Dominik kardinál Duka, emeritní arcibiskup pražský
Analýzy sociologů ukazují, že dnešní politici jen zřídka mluví o svobodě. Nepotřebují ji. Snaží se zajistit si pokračování svého pobytu ve zkornatěném politickém systému jinými cestami. Proto jejich usilovná snaha nic neměnit a všechno ponechat tak, jak je. To je možné jen omezováním svobody slova. Jedině tím mohou být současní elitářští majitelé pravdy uspokojeni. Toto omezování nemusí být realizováno přímou censurou, na zastrašení mnohých stačí vyvolání atmosféry skandalizace, nálepkování, ostrakizace. Zbytek obstará autocensura.
Václav Klaus, prezident (redakčně zkráceno a převzato se souhlasem IVK)
Ministr vnitra Vít Rakušan.
Miloš Zeman, prezident
Pro svobodu slova je největším nebezpečím, když si lidé, občané vůbec neuvědomují a nepřemýšlí nad tím, zda ji mají.
Když si myslí, že pokud je za politický vtip nevyhazují z práce, tak se není čeho obávat.
Když premiér jejich země tvrdí, že lidé mají nárok na „korigované informace“ – a nikomu to nevadí.
Když se lidé s jiným názorem ocitají na periferii veřejného života i diskuse – a nikomu to nevadí.
Když je vláda země opakovaně usvědčena z nepravdy či přímo lži – a nikomu to nevadí.
Když se cenzuře říká „boj s dezinformacemi“ – a nikomu to nevadí.
Když se cenzura bezostyšně převlékne za dobro pro lid – a nikomu to nevadí.
Snaha lidí u moci omezit existenci protichůdných a nesouhlasných názorů tady byla vždy. A vždy uspěli proto, že to příliš dlouho – nikomu nevadilo.
Martina Kociánová, moderátorka, koncertní pěvkyně
Spíš kdo. Všichni, kteří aktivně vyhrožují, že budou stíhat kohokoliv za názor, nesouhlas s oficiálním narativem, za polemiku. Ale ještě více ti, kteří se zastrašit nechají. Neboť ústava nám stále zaručuje solidní svobodu projevu. Pojďme se nebát a nenechejme si ji vzít.
Svoboda projevu předchází většině ostatních svobod. Nemáte-li jí, nemáme ani jak sdělit, že přicházíme o ty ostatní svobody.
Ještě není tak zle. Ještě není pozdě. Ale tendence jsou neblahé a liberální demokracie činí vše proto, aby byla co nejméně liberální v těch skutečně podstatných věcech.
Zbyněk Passer, předseda České společnosti přátel Izraele
Největším zklamáním je pro mě snadnost, s níž občané podléhají nové autocenzuře, strachu a manipulaci. Nových loutkových mocipánů. Zjistil jsem, a v průběhu let pochopil, že svobodu nelze vybojovat jednou, a tím ji mít už provždy. Je třeba pochopit, že touha znesvobodnit společnost, ovládat ji pomocí manipulace, strachu a cenzury, není odvislá od konkrétního totalitního nebo autoritářského režimu, ale je víceméně vlastní každému výkonu moci. A proto je nesmírně důležité být lidsky i společensky neustále ve střehu. A udržet demokratickou a občanskou kontrolu. Nebát se ozvat.
A také jsem zjistil, že svoboda se nevybojovává “venku”, ale uvnitř každého z nás. Naším myšlením, vnitřní svobodou a odvahou…
O svobodu se proto bojuje každý den. A nyní je to aktuální znovu.
Igor Chaun, režisér
Odpovědět