Pauline Voss, novinářka a zástupkyně šéfredaktora německého zpravodajského serveru NIUS, publikovala 9.6.2026 na webu Michaela Shellenbergera PUBLIC tento článek pod názvem EU Demands Sweeping Censorship To Influence Elections.

---

V září loňského roku se předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová obrátila na Evropany ve svém projevu o stavu Unie. „Jak slýcháme, nárůst manipulace s informacemi a dezinformací rozděluje naše společnosti,“ uvedla. „Proto naléhavě potřebujeme ‚Evropský štít demokracie‘.“

„Štít demokracie“ je však ve skutečnosti orwellovským názvem pro plán EU na zasahování do voleb členských zemí prostřednictvím cenzury milionů občanů na sociálních sítích na základě „zpráv“ s unijní propagandou, které má financovat Evropská komise. Ta tvrdí, že tak musí učinit, aby ochránila „pravdu“. Komise, která je mocným výkonným orgánem EU, tvrdí, že „dezinformace“, včetně zahraničních, mohou uvést voliče v omyl a tím ohrozit demokracii.

Web PUBLIC a další média však zdokumentovala opakované případy, kdy EU šířila dezinformace s cílem ovlivnit volby v Rumunsku, České republice a dalších zemích a následně na základě těchto dezinformací kladla požadavky na sociální sítě. V loňském roce uložila Komise Elonu Muskovi pokutu ve výši 140 milionů dolarů za to, že odmítl vyhovět jejím požadavkům na cenzuru, a francouzská vláda se ho snaží stíhat ze stejných důvodů.

Komise plánuje výrazné navýšení vládních prostředků na státní propagandu, kterou označuje za „nezávislou“ a „ověřování faktů“. Nevolená von der Leyenová a ostatní členové její Komise mají větší moc než demokraticky zvolený Evropský parlament a v podstatě prosazují agendu, o kterou usilují představitelé Francie a Německa, kteří se snaží zabránit vítězství pravicových stran v příštích několika letech.

A nyní EU plánuje nalít miliardy eur z peněz daňových poplatníků do vybraných mediálních organizací, aby posílila jejich údajnou „nezávislost“, což by ve skutečnosti vedlo k finanční závislosti těchto mediálních skupin na státu. Evropský parlament sice teoreticky stále může iniciativu EU v oblasti dezinformací a cenzury zastavit, Komise však již ve svých snahách pokračuje.

Klíčovou součástí iniciativy „Štít demokracie“ je nové Evropské centrum pro demokratickou odolnost, které zahájilo svou činnost na konci února. Podle Evropské komise je cílem posílit společné kapacity členských států v oblasti „předvídání, odhalování a reagování na hrozby“.

Síť státních médií

V tiskové zprávě k založení centra Komise poukazuje na „rostoucí nedůvěru veřejnosti vůči demokratickým institucím a procesům“, která podle průzkumu Eurobarometru dosahuje 49 procent a představuje největší výzvu pro demokracii v EU: „Demokracie čelí vnitřním i vnějším tlakům.“ Každý Evropan, který nedůvěřuje EU, její vládě a jejím institucím, tak podle Komise ohrožuje demokracii a mohl by se ocitnout v hledáčku Evropského centra pro demokratickou odolnost. Toto centrum by se tak mohlo proměnit v systém včasného varování před kritikou vlády.

Vybraní novináři mají být placeni za to, že budou pracovat pro toto centrum a vytvářet jakýsi „archiv vládní pravdy“. Konkrétně se jedná o síť tzv. „ověřovatelů faktů“ v rámci EU, kterou úřady již dnes velkoryse podporují a která má být v rámci projektu „Štít demokracie“ dále rozšiřována. Údajně nezávislí novináři v „síti fact-checkerů“, financované vládou, pracují pro EU. Obvykle jsou to novináři, kdo jménem lidu drží mocné na uzdě. Nyní však mocní v EU chtějí novináře platit za to, aby jménem nich ovládali lid. Jde o propagandu vydávanou za zprávy, nikoli o žurnalistiku.

Například v Německu potvrdila Německá tisková agentura (dpa) serveru NIUS, že od Evropské komise obdrží stovky tisíc eur. Agentura dpa je součástí sítě EFCSN (European Fact-Checking Standards Network) a její součástí je i levicová nevládní organizace „Correctiv“, která v minulosti opakovaně šířila dezinformace a zasahovala do voleb.

Correctiv se odmítl pro NIUS vyjádřit k předchozím platbám od EU a odkázal na své webové stránky, kde jsou uvedeny pouze finanční prostředky do roku 2024. Ve skutečnosti je však Correctiv již od roku 2025 součástí mediálního konsorcia financovaného EU – a to právě za účelem informování o dění v EU. EU rozdělí 7,4 milionu eur mezi různé mediální skupiny, jako jsou Correctiv a dpa.

Síť fact-checkerů v rámci EU by mohla mít dalekosáhlý vliv. Její účinek by se měl projevit zejména v období voleb, při zdravotních krizích nebo přírodních katastrofách. Evropané si během pandemie koronaviru vyzkoušeli na vlastní kůži, jak bylo údajné ověřování faktů zneužíváno k záměrnému umlčování kritiků vlády a cenzurování kritických hlasů. S projektem „Štít demokracie“ by se taková cenzura stala součástí zákona.

Cílem sítě fact-checkerů není pouze informovat veřejnost v rámci Evropské unie. Podle Komise má síť působit také v zemích, které se ucházejí o členství v EU, a v sousedních zemích EU.

Tato síť však není jediným projektem, v jehož rámci EU podporuje spřízněná média. Prostřednictvím nového programu „Agora EU“ mají být miliardy eur z peněz daňových poplatníků nasměrovány do „svobodných a nezávislých médií“. Podle současných plánů má být do roku 2034 na financování tisku vyčleněno 3,2 miliardy eur. Financovaná média mají podle Komise mimo jiné „prosazovat společné hodnoty“ a přispívat k „odhalování a potírání dezinformací“. V praxi by příslušná média ztratila svou nezávislost, protože by byla finančně závislá na vládě, kterou mají kontrolovat.

Kontrola nad algoritmy

Snaha EU o cenzuru však zdaleka přesahuje pouhou finanční podporu médií nakloněných vládě. Komise požaduje, aby sociální sítě upravily své algoritmy tak, aby podporovaly propagandu EU a cenzurovaly nezávislé novináře, kritiky EU a opoziční politiky.

„Algoritmy upřednostňují senzační nebo kontroverzní obsah před spolehlivými a podloženými informacemi,“ uvádí se v dokumentu Komise. Aby získala kontrolu nad zpravodajskými kanály uživatelů, zavázala se Komise v rámci iniciativy „Štít demokracie“ k reformě směrnice o audiovizuálních mediálních službách (AVMSD). Tímto způsobem chce „posílit význam mediálních služeb obecného zájmu“.

Komise chce cenzurovat platformy, aby tak umlčela kritiky, a německý ministr kultury Wolfram Weimer prohlašuje, že chce pomocí přísných zákonů proměnit internet v „přívětivé místo“. Weimer hodlá zmocnit státní mediální orgány k regulaci algoritmů. To by se mohlo týkat mimo jiné i YouTube, kde nová média někdy dosahují výrazně většího dosahu než například veřejnoprávní vysílání. Podle návrhu německé vlády by některá média získala státní pečeť „veřejného zájmu“ a platformy sociálních médií by byly povinny je algoritmicky upřednostňovat.

Evropská komise chce rovněž omezit vliv nezávislých novinářů a takzvaných influencerů. Komise zavede pro influencery „etické standardy a dobrovolné závazky“, které by pak mohla snadno učinit povinnými.

Komise zároveň oznamuje, že při revizi směrnice o audiovizuálních mediálních službách zohlední roli influencerů a doplní stávající předpisy EU. V poznámce pod čarou Komise upřesňuje, že influencery považuje za hrozbu pro veřejnost: „Při revizi pravidel pro audiovizuální média se Komise zaměří na způsoby, jak zajistit spravedlivější mediální ekosystém, v němž budou diváci – zejména ti mladší – při sledování audiovizuálního obsahu na internetu, včetně obsahu zveřejňovaného influencery, náležitě chráněni.“ Pod záminkou ochrany dětí je tak svoboda tisku prohlášena za hrozbu pro společnost, podobně jako v případě debaty o zákazu sociálních sítí pro mladé lidi.

Evropská komise rovněž plánuje „demonetizovat dezinformace“ – jde o opatření, které má zabránit tomu, aby platformy platily nezávislým a jí nepohodlným novinářům a influencerům za jejich obsah.

Zatímco se EU snaží rozšířit cenzuru, v členských státech sílí odpor proti vládním útokům na svobodu projevu. Například německá vláda nedávno vypustila z návrhu zákona cenzurní ustanovení poté, co o něm kriticky informoval server NIUS.

Ursula von der Leyenová ve svém listopadovém projevu o stavu Unie prohlásila: „Svobodný tisk je páteří každé demokracie a my budeme evropský tisk podporovat, aby zůstal svobodný.“ Úředníci EU se chystají tuto demokratickou páteř svázat státním korzetem. Svoboda tisku, která závisí na milosti výkonné moci, však není žádnou svobodou. Pokud se projekt „Štít demokracie“ stane realitou, znamenalo by to nic menšího než konec svobodných médií v Evropě.