Na našich kanálech sociálních sítí každodenně sdílíme a komentujeme české i zahraniční dění, které se týká svobody projevu. Průběžně publikujeme výběr toho nejpodstatnějšího za každý uplynulý měsíc. Dnes pokračujeme s výběrem za říjen.
Čím jsme se zabývali my v SOSP
Po otevřeném dopisu, který v září podepsalo více než 50 nevládních organizací, se na vedení Evropské komise obrací také stovka osobností zabývajících se svobodou projevu z celé Evropy i USA. Požadují revizi unijního cenzurního nařízení DSA, které obsahuje části ohrožující svobodu projevu na sociálních sítích a velkých vyhledávačích. Mezi signatáři jsou prestižní jména jako např. Ayaan Hirsi Ali, bývalá prezidentka Americké unie občanských svobod (ACLU) Nadine Strossenová, američtí publicisté Michael Shellenberger a Rod Dreher a řada poslanců EP. Z ČR podepsali např. senátoři Daniela Kovářová a Zdeněk Hraba, europoslanci Ondřej Knotek, Filip Turek a Ivan David, profesoři Ivo Budil a Petr Drulák, bývalý kancléř prezidenta ČR Ladislav Jakl, člen Rady ČT Pavel Matocha, právník Jan Gregor či zakladatelé SOSP Daniel Vávra a Vlastimil Veselý.
Po volbách jsme se sešli se zástupcem ČTÚ, který je pověřený dohledem nad dodržováním unijního cenzurního nařízení DSA. Rapid Response System u nás před volbami aktivovala Evropská komise na žádost signatáře „Kodexu proti dezinformacím“. Těmi jsou v ČR platforma Seznam a dvě nevládky – český Demagog a slovenský GLOBSEC. Proč má slovenská nevládka financovaná hlavně ze zahraničí, které kvůli tlakům na cenzuru platforem slovenská vláda zastavila dotace, rozhodovat o cenzurních zásazích v ČR před volbami? Počet podivných TikTok účtů, které ČTÚ předalo platformě k vyšetření, byl v nižších stovkách. Důkazy o vazbách na Rusko žádné. A TikTok zasáhl, tedy odstranil, max. malé desítky účtů! Je neuvěřitelné, jakou paniku v „liberálních“ médiích spustí desítky TikTok účtů nahlášené nově vzniklou nevládkou. I takto lze ovlivňovat volební kampaň.
V cyklu rozhovorů Na druhý pohled si povídáme s hosty o tom, co není na první pohled vidět. Co většina lidí nevidí a měla by. Do 8. dílu (a prvního ve studiu) si Vlastimil Veselý pozval právníka a místopředsedu Aliance pro rodinu, Jana Gregora. Jak obrátit trend porodnosti? Má se stát angažovat v podpoře rodin? Jak? Přehledy hlasování poslanců aneb co od nich čekat. Co za poslední roky nejvíc překvapilo? Manželství „pro všechny“ a změny pohlaví. Istanbulská úmluva. Jak ji stručně vysvětlit někomu, kdo stále neví, k čemu by nám byla dobrá? Svoboda projevu a hlavní cenzurní pasti DSA z právního pohledu. Jak se žije v Česku malé nevládní organizaci bránící konzervativní hodnoty bez grantů a dotací? Transparence zahraničního financování nevládek aneb legislativa typu FARA. Z čeho brát víru a naději, že příští léta bude lépe?
Videorozhovor Martiny Kociánové s Danielem Vávrou pro Radio Universum nad dotazy diváků. Svoboda projevu a cancel culture v současné Americe a u nás. Kde má nenávist svoje zákonné hranice? Co změnila vražda Charlieho Kirka?
Žalujeme Ministerstvo vnitra za snahu Centra proti hybridním hrozbám nás účelově diskreditovat. Nad články z webu Manipulátoři se lze jen usmívat, neboť byly mnohokrát vyvráceny a nikdo soudný je už nebere vážně. Problém nastává ve chvíli, kdy na nich staví své závěry státní instituce nebo dokonce silové rezorty. V našem případě šlo o Centrum proti hybridním hrozbám (CHH) Ministerstva vnitra, které nasdílelo jejich článek na svém X profilu a doplnilo jej o dehonestující nálepky poškozující naši pověst. Pro kýžený efekt diskreditace pak schází už jen spřízněné médium, které ze směšného pamfletu partičky aktivistů vytvoří svým mediálním dosahem kauzu s cílem vás poškodit. V našem případě posloužil Deník N. Vzhledem k tomu, že už dlouhé měsíce čekáme na vysvětlení dehonestačních nálepek od MV, rozhodli jsme se žalovat Ministerstvo vnitra.
Dění v ČR
Ministerstvo vnitra porušilo práva hnutí SPD, když ho zařadilo do zprávy o extremismu za druhé pololetí roku 2020. Pravomocně to potvrdil odvolací Městský soud v Praze. U žádného z výroků ve sledovaném období nebyly shledány prvky xenofobie, extremismu nebo předsudečné nenávisti. Hnutí podalo žalobu kvůli tomu, že ho úřad ve zprávě označil za xenofobně zaměřenou populistickou skupinu. SPD zmiňuje i zpráva o extremismu za rok 2024, a to v souvislosti se stíháním předsedy Tomia Okamury kvůli kontroverzní kampani před krajskými volbami, která měla podle kriminalistů rasistický či xenofobní podtext. Policie viní Okamuru i SPD z podněcování k nenávisti, za které hrozí až tři roky vězení. Stíhání předsedy je přerušené, protože ve volbách do Poslanecké sněmovny získal mandát a zároveň imunitu. Soud již do Sněmovny poslal žádost o Okamurovo vydání ke stíhání.
Obvodní soud pro Prahu 4 vynesl už svůj druhý verdikt ve sporu o blokaci webu AC24. Operátor T-Mobile, který blokaci prováděl, musí za svůj zásah uhradit webu ušlý zisk ve výši téměř 35 tisíc Kč a náklady řízení. Svůj verdikt vynesl soud 3 roky poté, co k blokaci stránek došlo. Národní centrum kybernetických operací (NCKO) dalo poskytovatelům nezákonný pokyn k blokování webů, který pak posvětili ministři Rakušan a Síkela. Jakmile se ukázalo, že opatření nemá právní opodstatnění, stát z celé věci vycouval a nechal odpovědnost na operátorech. Odškodné nemusí hradit stát, ale operátor, protože stát tehdy vydal pouze doporučení, nikoli závazný pokyn. Soud vyjádřil pochopení pro poskytovatele, kteří jednali v dobré víře, že chrání zájem státu.
Rozhovor Nadačního fondu Svědomí národa s advokátkou JUDr. Denisou Sudolskou o soudním procesu mezi T-mobile a provozovatelem webu AC24, který provider na jaře roku 2022 zablokoval „po výzvě vlády a vojenského zpravodajství na základě seznamu „proruských“ webů vytvořeného neznámo kým. Tři roky soudních tahanic, kdy do procesu mimo jiné vstupuje vojenské zpravodajství. Zadávání nesmyslných znaleckých posudků ve snaze dokázat, že jako „proruský“ subjekt nemáte stejné právo podnikat jako jiné firmy. Stát, který operátora v blokaci povzbuzoval, ale právní odpovědnost nenese. Zní to jako příběh z divokého východu?“
Podrobnosti o posledním vývoji v kauze odsouzení učitelky Bednářové najdete v článku Lenky Procházkové. „Zbývá mimořádný opravný prostředek, tedy dovolání k Nejvyššímu soudu… Právo na obhajobu bylo opakovaně porušováno nepřipouštěním důkazů […]. Jediný důkaz, z něhož vycházela obžaloba (tajně pořízená nahrávka v mobilu v délce asi 20 minut) byl politologem Janem Šírem ideologicky vyhodnocený jako lži, dezinformace a polopravdy, ale obhajobě nebylo dovoleno autora posudku přizvat k soudu, aby odpovídal coby svědek na otázky. Zatímco samosoudkyně zdůvodnila svůj zprošťující verdikt shrnující větou, že „za názor nikdo souzen být nemůže a nebude,“ Nejvyšší soud její rozsudek zrušil odůvodněním, že „obžalovaná si musela být vědoma toho, že se odchyluje od názoru většinové společnosti.“
Úřady řeší účty na Tik Toku, které chtějí ovlivnit volby. „super podezřelých účtů na Tiktoku je dle Deníku N cca 140 a ty prý kombinují vlastní i přebíraný obsah a dalších více než 120 podezřelých účtů to repostuje. Osobně je mi trochu záhadný, jak může 260 účtů, i kdyby se navzájem stále lajkovaly, vyvolat několik miliónů shlédnutí bez toho, aby se obsah lidem líbil a bavili se nad tím, ale tihle experti nám vlastně tvrdí, že lidem se to nelíbí a jen díky podvodům s falešnými profily to lajkují. A tak jsou oblbováni, což je právě to nebezpečí.“ „ten nástroj po dlouhé analýze napíše, že z těch followerů pana premiéra na Tiktoku je 10 procent falešných profilů, které mu zvyšují dosah. A to je desetkrát víc falešných profilů než je těch údajně podezřele proruských, o kterých mluví ti skvělí odborníci.“ komentuje Pavel Šik.
V Česku se opozice často označuje za součást „ruské kampaně“. Zpravodajské služby či neziskové organizace předkládají obvinění, média je přebírají a vláda je využívá k mimořádným krokům, aniž by kdokoli vyžadoval důkazy. Aktuální hysterie kolem údajné snahy ovlivnit volby na TikToku vznikla tak, že iniciativa dvou občanů nahlásila falešné účty ČTÚ, který to předal Evropské komisi. Spolu s BIS jich našli asi tisíc, ale bez důkazů o ruském původu. Média z toho vytvořila dramatický příběh, přestože TikTok účty maže a jejich dopad podle BIS nestačí k ovlivnění voleb. Kontrola platforem navíc omezuje i legitimní obsah, jak ukázalo pozastavení sdílení článku na síti X. Článek Cecílie Jílkové.
„Platformy mají povinnost posuzovat systémová rizika, která mají zmírňovat – nelegální obsah, ale také například „zavádějící nebo klamavý obsah“, „dezinformace“, „jakékoli skutečné nebo předvídatelné negativní dopady na občanskou diskusi a volební procesy“ a „nenávistné projevy“. Systémovými riziky jsou i informace, které nejsou nelegální…“ „Zmírňování systémových rizik probíhá formou odstraňování obsahu i formou tzv. degradace (demotion), tedy snížení dosahu příspěvku uživatele na síti, aniž by o tom uživatel věděl a mohl si na to u sociální sítě stěžovat.“ Na přísnější filtraci obsahu u platforem tlačí „nevládní“ organizace, které jsou financovány korporacemi a státy. Patří mezi ně např. ze Slovenska vyhnaný GLOBSEC (nyní podporovaný českým prezidentem) a jsou do nich zapojeni i bývalý ministr školství za Zelené Ondřej Liška a bývalý europoslanec za Piráty Marcel Kolaja.
Další díl eMka Angeliky Bazalové přináší mimořádně aktuální debatu o Deep state a omezení jeho vlivu. Diskutovali Jan Zahradil, Pavel Růžička (poslanec ANO) a Ondřej Dostál (europoslanec Stačilo!). „Výrazem “deep state” se označují skupiny vlivných osob uvnitř vládních institucí, tajných služeb nebo jiných mocenských struktur, které manipulují politikou a rozhodováním ve státě mimo demokratickou kontrolu. Takové struktury v institucích přirozeně vznikají a když se nechají být, mají tendenci se rozrůstat, podkopávat demokratické procesy […] a potlačovat svobody. Je proto v zájmu společnosti je demaskovat a osekávat jejich vliv. Jenomže opak je pravdou. O deep state se ve slušné společnosti nemluví. A kdo to zkusí, je šmahem označen za konspirátora. To je třeba změnit […].“
Na vnitru funguje např. Centrum proti hybridním hrozbám, „jehož činnost se zaměřuje na „celostátní hrozby bezpečnosti ČR spadající do oblasti vnitřní bezpečnosti“. ,,Na krizové řízení a odborné, politicky neovlivněné vyhodnocování bezpečnostních rizik jsou určeny řádné instituce, které ze zákona pracují bez politického zadávání a kádrování a nálepkování,“ říká bezpečnostní expert Jan Schneider a někdejší signatář Charty 77. Vadim Petrov vidí to nejdůležitější v uzavření kohoutků všem přilepeným neziskovým organizacím, které se této problematice věnují. Např. spolek NELEŽ, který vydává žebříček médií a následně tlačí na inzerenty, aby ty špatné nechaly vyhladovět. Rozhodnutím ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše bylo inzerování v těchto médiích zakázáno všem státním podnikům. „Budou přisáty na celé řadě složek státu. Bude to chtít udělat pořádnou revizi celého tohoto příživnického sektoru,“obává se Vadim Petrov, dnes člen RRTV.
Martin Weiss z Echo24 si vzpomněl, že jsme si už v únoru 2022 mohli přečíst poměrně pravdivý popis dopadů Green dealu a ETS2 – v dokumentu „Zelená dohoda pro Evropu na české dezinformační scéně“ od Kristíny Šefčíkové, který vydal Prague Security Studies Institute (PSSI). Tento dokument doporučovala svým sledovatelům na síti X jiná nevládní organizace – Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), ta je již financovaná převážně českou vládou.“ Bylo tehdy krátce po zablokování „dezinformačních“ webů a AMO si libovala, že to „může pomoci i ukončení šíření dezinformací o Green Dealu“. Člověk by ještě mohl nabýt dojmu, že „čtenáři ruských dezinformačních webů byli o Green Dealu informováni lépe než ti, kteří důvěřovali vlastní vládě, EU a nevládním organizacím „stojícím na správné straně“.
Názorová opozice také vinou konformismu vlád a novinářů zmizela z běžné debaty, protože zmizela z médií, zmizela ze sítí (pomocí algoritmů byl její dosah potlačen), zmizela z vyhledávání a odsunula se v podstatě do podzemí (Telegram, Signal, Substack a později X). Zde našla velmi vnímavý trh a začala ubírat čísla legacy médiím.“ „Nemáme masivní pátou kolonu. Nemáme zástupy dezinformátorů a dezolátů, kteří milují Rusko. Žádné masivní ovlivňování poloviny společnosti a vymývání mozků z Ruska se ale reálně nekonalo a nekoná. Neexistují davy bláznivých, opilých, bezzubých nebo jinak „odpudivých“ lidí – zombíků a dezolátů. Divní a odpudiví lidé jsou roztroušeni napříč politickým spektrem, což jsme mohli vidět po zavraždění Charlieho Kirka a vidíme to vždy při Prague Pride.
V podmínkách, kdy je společnost polarizovaná politikou boje proti vnitřnímu nepříteli a dezinformacím a je podminovaná přistěhovalci, tak to je taková nálož pod evropskou civilizací, že volby, které budou následovat prakticky ve všech zemích EU, nebudou výrazem „dezinformátorů“, kteří vyhrávají, ale postupného rozpadu ideologie progresivismu.Čím dřív dojde k nějakému pozitivnímu, postupnému nahrazení současné progresivní elity, tím lépe.“ „A když se podíváte dneska – už z hlediska sociální stability společnosti, z hlediska kriminality, bezpečí – tak dneska je Západem střední Evropa… A logicky bude část těch, kteří se budou chtít oddálit od západní Evropy…, směřovat k vytvoření nějakého nového Rakouska-Uherska, kde by bylo Polsko, Maďarsko, Česko, Slovensko a možná část bývalé Jugoslávie.
„Pokud dokážeme odpustit lidem, jako je Petr Pavel, kteří zcela vážně […] schvalovali v zájmu kariéry zločiny komunismu, pak jsme povinni nekřivdit voličům Filipa Turka. I oni mají právo na svého muže tam nahoře. I on sdělil, že se omlouvá a lituje. Pokud na Hradě sedí Pavel, nemáme právo lidu upírat Turka. To je demokracie.“ „Ani Ivana Bartoše (stoupence násilnické Antifa, pozn. SOSP) současná liberální scéna nediskvalifikovala z možnosti zastávat vysoké politické funkce […] Rozdíl v přístupu liberálních demokratů k vlastním lidem a k opozici je markantní a zaslouží si hlubší zamyšlení.“ „Pokud víme, že každé slovo může být jednou použito proti nám, přestaneme být autentičtí. Budeme si neustále hlídat, co říkáme a jak to říkáme, abychom se vyhnuli možným problémům v budoucnosti. Vznikne společnost, kde nikdo neřekne, co si skutečně myslí […]“
Pavel Šik se zamýšlí ve svém komentáři: „Pokud demokratický stát zabrání účasti údajných „proruských sil“ ve volbách tím, že obejde nebo přímo poruší demokratická pravidla, dostane se do paradoxu – ve jménu obrany demokracie začne popírat samu demokracii. Pokud strana nebo hnutí přímo ohrožuje demokratický řád (např. volá po násilném převratu, po změně systému na nedemokratický nebo vyhrožuje násilím či smrtí svým oponentům atd.), existují legitimní právní nástroje, jak je zakázat, ale musí to být transparentní, soudně vyjednané a především to musí obstát nejen při mezinárodním soudním přezkumu, ale i v časovém odstupu. To je kompatibilní s demokracií. Pokud se jen „nelíbí“ politické názory jako např. proruská orientace, euroskepticismus či odpor k NATO, pak zákaz znamená omezení svobody projevu a soutěže politických sil. V tom případě stát sice možná krátkodobě zamezí vlivu Moskvy, ale dlouhodobě podkope důvěru občanů v demokracii, protože ta přestane být skutečnou soutěží, a stane se „řízenou demokracií“.“
Dění v Evropě
Signal je považován za jeden z nejbezpečnějších messengerů. Pokud však v EU zvítězí zastánci kontroly chatů, mohla by aplikace z evropského trhu zmizet. Šéfka aplikace Signal kritizuje plány v EU, které by umožnily zadní vrátka pro automatické hledání kriminálních obsahů. „Pokud bychom stáli před volbou, zda podkopat integritu našeho šifrování a záruky ochrany soukromí, nebo opustit Evropu, bohužel bychom se rozhodli opustit trh… Signal nikdy neohrozí integritu svého end-to-end šifrování. To zaručuje soukromí milionů a milionů lidí po celém světě, často i v život ohrožujících situacích.“ Návrh EU regulace předpokládá, že messengery jako WhatsApp, Signal, Telegram nebo Threema umožní kontrolu obsahu ještě před jeho šifrováním. K tomu by aplikace musely obsahovat kontrolní mechanismus, který by mohl prověřit každý obsah.
Toby Young, ředitel a zakladatel našeho britského partnera, The Free Speech Union (FSU), který s námi loni v Praze zahajoval kampaň na podporu veřejných nominací na ceny SOSP za svobodu projevu, se stal členem Sněmovny lordů a poradcem předsedkyně Konzervativní strany pro svobodu projevu. Loni v červenci měla FSU, která poskytuje právní pomoc Britům káraným nebo zatčeným za zákonné vyjádření názoru, 14 000 členů získaných během pěti let. Od té doby počet vzrostl počet až na 38 000 a Young očekává, že do konce roku dosáhne 50 000. Téma svobody projevu, které bylo kdysi považováno za okrajové, se stalo v Británii hlavním námětem rozhlasových debat i TV pořadů. Policisté v roce 2023 provedli 12 183 zatčení, tedy zhruba 33 denně, což představuje nárůst o 58 % oproti roku 2019.
V Německu existuje více než 50 státních nahlašovacích center, kde je možné upozornit na projevy hate speech či nahlásit údajné extremistické aktivity. Jednou z organizací je HessenGegenHetze ve spolkové zemi Hesensko, které monitoruje a předává problémový online obsah Spolkovému úřadu kriminální policie. Portály se zaměřují na různé oblasti včetně rasistických projevů, homofobie, antisemitismu a extremismu. Financování těchto center je poměrně štědré. Například hesenské ministerstvo vnitra poskytlo portálu „HessenGegenHetze“ v roce 2024 částku 1,18 mil. eur. Porýní-Falc dotovalo centrum částkou 188 000 eur.“ Kritici poukazují na zásadní problém: pojmy jako „nenávist“ nebo „podněcování“ nejsou německém v zákoně přesně definovány.
EU platí mainstreamovým médiím za propagaci agendy unijních „elit“. Podle nedávné zprávy „Bruselská mediální mašinérie: Financování evropských médií a formování veřejné diskuse“ od Thomase Faziho z think tanku MCC Brussels EU na tento účel jen za poslední desetiletí utratila až 1 miliardu eur. Pod záminkou „boje proti dezinfo“ a „podpory evropské integrace“ EU na „mediální projekty“ vynakládá odhadem 80 mil. eur ročně (bez reklamních smluv). EK poslala peníze řadě tiskových agentur, na nichž jsou závislá prakticky všechna média: francouzská AFP (7 mil. eur), německá DPA (3,2 mil. eur), americká AP (1 mil. eur), polská PAP (500 tis. eur). Na výplatní listině jsou i média: TV Euronews 230 mil. eur, zpravodajský web Euractiv 6 mil. eur, maďarský portál 444.hu 1,1 mil. eur, německá ZDF 500 tis. eur, polská Gazeta Wyborcza 105 tis. eur, francouzská nevládka Reportéři bez hranic 5,7 mil. eur, nizozemský web Bellingcat 440 tis. eur.
Německá policie provedla domovní prohlídku u mediálního teoretika a komentátora deníku Die Welt Norberta Bolze. Bolz je podezřelý z „Použití symbolů protiústavních organizací“. Příspěvek byl nahlášen Centrálnímu hlášení trestného obsahu na internetu, tedy de facto cenzurnímu úřadu. Na žádost státního zastupitelství pak okresní soud povolil prohlídku domu včetně přístupu k jeho osobním zařízením. Bolz loni v lednu reagoval na příspěvek deníku taz, který zveřejnil text o odporu proti AfD a jejímu politikovi s popiskem: „Deutschland erwacht“ („Německo se probouzí“). Bolz na to odpověděl: „Dobré přeložení slova ‚woke‘: „Deutschland erwache“ („Německo, probuď se“), což je nacistický slogan. Bolz ironicky reagoval na titulek deníku – a chtěl poukázat na význam anglického slova „woke“, tedy „probuzený“. V rozkazovacím tvaru, vysvětluje Bolz, to pak jednoduše zní „erwache“ („probuď se“).
„média ve Švédsku jsou sama jakoby politickou stranou. Švédská státní televize je politická strana, která chce vychovávat lidi… 75-80 % Švédů ještě pořád věří a důvěřuje švédské televizi a švédskému rádiu. A to je to nejhorší. Ukázalo se, že tam mají propagandisty, i islamisty…“ „A proto politická strana médií, může honit politiky, kteří se médií bojí, protože když se to dostane do médií, a když se média rozhodnou, že někoho budou honit – tak to jsou hony na čarodějky. To se děje pořád… Řekla bych, že do 90. let, asi do přelomu roku 2000, ještě žurnalisté dělali svou práci, protože psali o politicích, a dohlíželi na to, aby se politici chovali dobře. Ale dneska kontrolují. Dříve kontrolovali politiky pro lid, ale dneska kontrolují lid pro politiky.“ „Svobodná média existují, ale jsou označována jako „extrémní pravice, rasistická a extrémní far-right. […]“
V pandemii poprvé došlo ke spojení institucionálního tlaku, kdy jediné možné řešení epidemie diktovaly WHO, Evropská komise, nevládní think-tanky a další organizace; mediálního gatekeepingu, kdy určité osobnosti do médií nesměly, nebo byly znevažovány. Opatření, z nichž mnohá byla později soudem prokázána jako nezákonná, byla vyhlašována na politickou objednávku, což potvrdili samotní úředníci. Neočkovaní občané byli segregováni a diskriminováni, přestože výrobci vakcín v té době a ani později negarantovali vliv očkování na přenos viru a neuváděli ani, jak dlouho trvá ochrana před těžkým průběhem onemocnění. V české společnosti se podílely na útocích na občany, kteří nedodržovali opatření, mimo jiné osobnosti z nevládních poradních skupin.
Dění v USA a jinde ve světě
Vyšlo najevo, že Bidenova FBI kontrolovala bez povolení telefonní hovory prominentních republikánských politiků. Zdrojem informací je spolupracující agent FBI, který informace poskytl senátorům. Ředitel FBI oznámil, že útvar, jenž měl špehování na starosti, byl zrušen a jeho pracovníci propuštěni. V Senátu vypuklo po zveřejnění informace o sledování hovorů velké haló. Na seznamu je například Lindsey Graham, který je předsedou justičního výboru, a dalších sedm republikánských senátorů. Jedním ze sledovaných senátorů je i Josh Hawley – jeden z prvních, kteří se zajímali o cenzuru na digitálních platformách.
Platforma YouTube pro sdílení videí zaplatí 24,5 milionu dolarů za urovnání žaloby, kterou podal Donald Trump, když mu portál zablokoval účet po nepokojích v sídle amerického Kongresu z roku 2021. Žalobu podal v červenci 2021, kdy už nebyl prezidentem, a obvinil je z nezákonného umlčování konzervativních názorů. Firma Meta (FB a Instagram) souhlasila s vyrovnáním za 25 mil. USD, X za 10 mil. USD. YouTube podle dohody vyplatí 22 mil. USD neziskové organizaci Trust for the National Mall. Zbývajících 2,5 mil. USD bude rozděleno mezi držitele dalších zablokovaných účtů.
„K falešnému osočování údajným „ruským vlivem“ se novinář Matt Taibbi vrátil ve 14. sadě dokumentů Twitter Files. Tam odhaluje, jak američtí politici a média šířili nepravdivé informace o ruských dezinfo kampaních a tvrdili, že sociální sítě jsou zaplaveny obsahem z „trolích farem“ či z jiných zahraničních vlivových operací. Tyto nepodložené narativy pak sloužily jako záminka k požadavkům na odstraňování obsahu – často i takového, který byl zcela legitimní a pocházel od běžných amerických uživatelů.“ „Cenzura nikdy není jen technickým opatřením – vždy je politickým nástrojem. Ať už ji provádí vláda, aktivisté, tajné služby nebo algoritmus, výsledkem je zúžení prostoru pro svobodnou diskusi a otupění schopnosti společnosti přemýšlet kriticky… Nesouhlas, pochybnost i omyl jsou přirozenou součástí svobody slova – nikoli hrozbou. Jakmile se začneme bát slov, dříve či později se začneme bát i pravdy samotné.“
„Jakmile dostanou lidé oprávnění omezovat „nenávistné projevy“, začnou omezovat i ty ostatní.“ Dříve „se také tvrdilo, že je třeba nových zákonů kvůli nebezpečí nové technologie. Tehdy to ovšem nebyl internet, ale knihtisk. Říkali: Máme tu nový vynález a ten bude šířit lži a výmysly. […]. Naprosto stejné argumenty, jaké slýcháme dnes. A když se podíváte, co vlády označují za dezinformace, má to nápadný politický vzorec.“ „Zuckerberg zjistil, že jakmile začal ustupovat požadavkům na omezování projevu, začalo se to nabalovat. Museli najímat víc a víc lidí, kteří cenzurovali víc a víc obsahu, až to FB úplně pohltilo. Někteří říkají, že zavádí změny jen kvůli výsledku prezidentských voleb. Já si to nemyslím. Mluvil jsem s řadou lidí a ti mi říkali, že to pro firmu prostě přestalo být zvládnutelné. Každý rok se to jen stupňovalo… Jakmile umlčíte jednu skupinu, jiná začne požadovat: Umlčte i tyhle. A to vidíte v Evropě.“ říká americký profesor Jonathan Turley.
„Cenzurní požadavky politických neziskovek a think-tanků často významně převyšovaly požadavky státních agentur. Aktivisté z neziskovek začali okamžitě tvořit černé listiny údajných dezinformačních účtů.“ ,,Ve zprávě ze summitu Aspen Institutu (2021) se doslova uvádí: „Nové příspěvky od influencerů s opakovaným špatným chováním by měly být umístěny do přechodné oblasti, která umožní ruční moderaci a přezkum, čímž se omezí potenciál rychlého šíření dezinformace.“ […] „Nezastupitelnou roli v efektivním fungování cenzurně-průmyslového komplexu sehrála mainstreamová média. Novináři spolupracující s vládními institucemi a aktivisty z politických neziskovek zajišťovali plošnou indoktrinaci veřejnosti. “ „Kauza Twitter Files nám připomíná, jak tenká může být hranice mezi ochranou společnosti a potlačením svobody.“
Jakákoliv mediální platforma, nebo veřejně známá osoba, u které její pověst ovlivňuje její dosah a vliv ve světě, bude Wikipedií v podstatě očerňována… Wikipedie je ovlivněna infiltrací levicových sil od samého počátku, a přesto šlo o postupný proces, který se ale velmi urychlil po prvním nástupu Trumpa do úřadu po volbách v roce 2016, uvedl její zakladatel Larry Sanger… Wikipedie se prostě jen přidala k ostatním mainstreamovým médiím, která vespolek rezignovala na zásadu neutrality a objektivity. K nápravě Wikipedie je potřebný i návrat přispěvatelů, kteří z ní byli vytlačeni. Když se na platformu „snesou ve velkém“, mohou začít věci postupně měnit. Vybídl k větší účasti uživatele, kteří zůstávají na platformě marginalizováni. „Chci více centristů, libertariánů, republikánů a konzervativců, věřících lidí.“
„Přes občasná vítězství republikánů měla progresivní levice rozhodující slovo v „kulturní sféře”. Kontrolovala Hollywood, univerzity i média. Obamovo vítězství přineslo levici navíc i politickou moc. Postupně si zvykla na svoji dominanci a přesvědčila sama sebe, že dny, kdy se musela o přízeň voličů ucházet […] jsou minulostí. […] Politickou moc začala považovat za své svaté právo, protože „oni jsou přeci ti lepší, ne?”.“ „Stejně jako komunisté tvrdili, že v zemi panuje jejich demokracie, tvrdí dnes lidé, kteří zastávají správné názory, že žádné omezování svobody názoru nevidí. Místní média přebírají bez uzardění neuvěřitelné lži. […] Pokud není někdo ochoten jim věřit, je automaticky vinen z podpory extremismu. A pokud někdo podporuje extremismus, jsou jeho názory irelevantní […]. Výsledkem je stav, kdy často nemluví děti s rodiči a příbuzní mezi sebou. Největší díl viny na tom nesou média.“
Odpovědět