Bránit svobodu projevu vypadá jako zastávat se názorů nebo jejich nositelů, ke kterým někdy moc sympatií nemáme. Ale bez toho to nejde. Svoboda projevu musí platit pro všechny. I pro názory, které se nám vůbec nelíbí nebo nám připadají naprosto odporné.

Na Slovensku v prosinci přijali novelu trestního zákona, kde přibyl paragraf „popírání anebo zpochybňování mírového uspořádání po 2. sv. válce, které vzniklo na základě právních aktů reprezentativních orgánů Československé republiky anebo Slovenské národní rady“. Maximální sazba pro popírače je půlroční vězení. Úprava samozřejmě míří na ty, kteří by zpochybňovali poválečné Benešovy dekrety.

Benešovy dekrety jsou základem poválečného uspořádání v naší části Evropy a územní celistvosti našeho státu. V našem trestním zákoníku také máme paragrafy o ohrožení svrchovanosti nebo územní celistvosti, jejichž smysl je stejný nebo velmi podobný. Ale mají zastánci odlišného výkladu naší historie chodit za to do vězení, případně být vděčni za „pouhou“ podmínku? Tak se přece chovala Fialova vláda, když šlo o názory lidí na dění na Ukrajině včetně hodnocení historických důvodů pro začátek konfliktu. Podobnou perzekuci bychom přece nechtěli.

Debatujeme tento případ v SOSP a napadly nás další. Vzpomněli jsme si na odsouzení Vladimíra Kapala, Juraje Václavíka a Josefa Skály, kteří ve vysílání Svobodného rádia 2020 přisoudili odpovědnost za katyňský masakr v roce 1940 nacistickému Německu. Všichni byli odsouzeni k 8 měsícům odnětí svobody se zkušební dobou 1,5 roku za „popírání válečného zločinu“. Vladimír Kapal mezitím zemřel.

Další z trestných činů omezující u nás už dlouhá léta svobodu projevu má bránit popírání holocaustu. V zemi s naší historickou zkušeností vstupuje na tenký led každý, kdo by tuto právní regulaci chtěl zpochybňovat. Nicméně i tento spadá do kategorie trestů za verbální projevy, které nahlížejí na historické události odlišně než většina, resp. oficiální výklad. Chceme-li tedy přistupovat ke svobodě projevu při hodnocení historie se stejným metrem, nemůžeme se vyhnout ani tomuto.

Když jsme zakládali SOSP, shodli jsme se, že nejsme příznivci žádné trestní perzekuce za verbální projevy – s výjimkou konkrétních výhrůžek násilím, šíření dětské po*nografie a podpory terorismu (čímž většina lidí rozumí propagaci a napomáhání násilným aktům proti civilnímu obyvatelstvu, tedy např. to, co často provádějí islámští extrémisté v západní Evropě, nikoli hospodské žvásty o házení vlády do Vltavy).

Nyní opět společně diskutujeme – o tom, zda má při výkladu historických událostí stát omezovat svobodu projevu a některé názory trestat. Jak se na to díváte vy? Napište nám.