Poslanecká sněmovna schválila rozsáhlou novelu trestního zákoníku. Její součástí jsou mimo mnoho dalších změn i takové, které na první pohled mají posílit ochranu menšin a bránit šíření extremistických hnutí. Jenže při bližším pohledu vyvstávají vážné otázky: posiluje novela skutečně demokracii a právní stát, nebo otevírá dveře k trestání názorů, které jsou pro vládní garnituru nepohodlné?

Zpřísnění trestů za předsudečnou nenávist, § 42, b)

Novela zpřísňuje postihy trestných činů, pokud jsou spáchány z tzv. předsudečné nenávisti. Zároveň rozšiřuje okruh skupin – § 42 písm. b), které mohou být cílem takové nenávisti – vedle národnosti, etnicity nebo vyznání se mezi ně řadí i sexuální orientace, zdravotní postižení či například vágní „nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, anebo pro jeho skutečnou nebo domnělou příslušnost k jiné skupině osob“. Tím posledním označením se de facto otevírá nekonečné množství možností, u nichž nelze bezpečně a spolehlivě dohlédnout, kam až mohou směřovat.

Další riziko spočívá v subjektivním výkladu motivu. Kritika masové migrace nebo nesouhlas s agendou LGBT může být snadno označena za „předsudečnou nenávist“ – a stát tím získává nástroj, jak kriminalizovat nejen činy, ale i postoje a názory.

Paragraf o propagaci „hnutí směřujících k potlačování práv a svobod“, § 403

Další změna se týká § 403. Nově do něj bylo doplněno „nacistické, komunistické a jiné“ jako hnutí, která směřují k potlačování práv a svobod člověka.

Na první pohled by se zdálo, že jde o jasné vymezení: nacismus i komunismus přece mají na svědomí miliony mrtvých. Jenže nebezpečí se skrývá v onom gumovém dodatku „a jiné“. Kdo určí, co všechno do této kategorie spadá? Nebude možné pod tuto definici zařadit i konzervativní nebo vlastenecká hnutí, která se vládě zrovna nehodí?

Jenže ani u výčtu komunistických nebo nacistických hnutí není jasné, kdo a jak bude určovat, co má být nacistické nebo komunistické. Zřejmě je to další věc, kterou se dozvíme až v praxi. Není to však v rozporu se základní premisou, že právo má být předvídatelné?

Právník Robert Kotzian ve své analýze upozorňuje, že již před novelou byl tento paragraf problematický, neboť v aktuální společenské situaci nabízí prostor k trestání i historických diskusí, symbolů nebo názorových projevů a také třeba potenciálně i kritiky masové migrace. Paragraf, který měl bránit totalitě, se tak může stát prostředkem k umlčování nepohodlných lidí a jejich názorů. Dodává, že tento paragraf měl v minulosti své opodstatnění, ale nyní je přežilý a příliš snadno zneužitelný.

„Neoprávněná činnost pro cizí moc“ zůstává, § 318a

Velký odpor u odborné i laické veřejnosti vyvolal nový trestný čin „neoprávněná činnost pro cizí moc“, který vládní poslanci schválili v rámci zákona zvaného Lex Ukrajina těsně před Vánoci. 24 senátorů následně podalo ústavní stížnost a opozice slibuje jeho zrušení po volbách. Podrobně jsme se celé kauze věnovali v našem březnovém stanovisku.

Stejně vágní formulace se objevuje také v novele Trestního zákoníku a za „neoprávněnou činnost“ by mohla být považovaná i běžná spolupráce nepohodlných nevládek nebo novinářů se zahraničními partnery. Nejabsurdnější je, že paragraf orwellovsky trestá už samotný úmysl, nikoli konkrétní čin. V praxi tak dává prostor k selektivnímu použití vůči těm, kteří kritizují vládu nebo oficiální politiku.

Nový odstavec v § 181 – Využití deepfake k úmyslnému způsobení vážné újmy

Do stávajícího § 181 (který se historicky zabývá např. pomluvou) byl doplněn nový odstavec. Ten činí trestným úmyslné použití deepfake materiálů. Potrestáni budou ti, ,,kdo v úmyslu způsobit jinému vážnou újmu na právech vyrobí dílo, které neoprávněně zobrazuje, zachycuje nebo jinak využívá podobu jiného nebo jeho projev osobní povahy, které se jeví být pravými, ačkoli ví, že právě nejsou, nebo takové dílo učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří.“ Kam až bude sahat tento paragraf? Je konec politické satiře, karikaturám, memům a vtipným videím, u nichž jen jedinci s omezeným intelektem si mohou myslet, že zobrazují realitu? Jsou nyní jejich autoři v ohrožení, pokud budou ve své tvorbě pokračovat?

Závěr

Novela se prezentuje jako obrana demokracie. Ve skutečnosti ale zvýhodňuje jedny oběti před druhými, zavádí gumové paragrafy a ponechává vágní ustanovení, která mohou být zneužita. Místo svobody slova a rovnosti před zákonem směřujeme k systému, kde bude možné kriminalizovat kritické názory na migraci, genderovou ideologii nebo EU. A to je vývoj, který by měl znepokojit každého, kdo bere demokracii vážně.