Nemusíme se všichni shodnout na způsobu řešení energetické krize. Můžeme mít každý i rozdílné názory na migraci, klimatické změny nebo situaci na Ukrajině. Někdo může volit levici a jiný pravici, považovat se za liberála, socialistu nebo konzervativce. To vše je pro pluralitní demokracii přirozené a nemělo by nás to zneklidňovat.

Na jedné věci bychom se však shodnout měli – pokud tedy chceme udržet svobodnou společnost. Na něčem, co lze nazvat nejmenším společným jmenovatelem společnosti. Na svobodě projevu. Jen tak totiž budeme moci zjišťovat různorodé názory ve společnosti, kriticky srovnávat argumenty pro odlišné postoje, vyhýbat se slepým uličkám a nacházet postupně ta lepší řešení.

Před 33 lety jsme se zbavili cenzury. Přestali jsme se bát vyjadřovat veřejně své názory. Nyní nám hrozí, že se to zase vrátí. Po třech desetiletích svobody opět sílí hlasy zapáchající starými pořádky, které chtějí umlčovat nepohodlné názory a vyhrožovat občanům za to, co si myslí. Opět se ti, kteří drží moc, snaží vzletnými slovy o potřebě „jednoty“ a boje s nenávistí či vnitřním nepřítelem zacpat nám ústa.

Nedovolme jim to. Jinak nám seberou tu nejcennější svobodu, bez níž nebudeme schopni problémy a jejich možná řešení vůbec pojmenovat.

Alespoň na tomto se pokusme shodnout a držet pospolu napříč různými zájmy, které přirozeně máme. Znamená to také zastávat se svobody projevu i pro ty, s nimiž v mnohém nemusíme souhlasit.