Miliony dolarů, desítky projektů, nulová kontrola. Český informační prostor zůstává otevřený vlivům ze zahraničí, přičemž domácí legislativa na tuto situaci nijak nereaguje. Za posledních devět let přiteklo do Česka z amerických fondů přes čtyři miliony dolarů jen na projekty spojené s bojem proti dezinformacím. Výše této částky je zajímavá tím, že je několikanásobně vyšší ve srovnání s tím, kolik USA přikleplo okolním státům – Slovensku více než cca 800 000 USD, Polsku více než 400 000 USD, Německu bezmála 1 milion USD, což je stále 4x méně než jsme dostali my při osminásobně nižším počtu obyvatel.

Oficiálním cílem finančních toků je zvýšit mediální gramotnost, posílit demokratickou odolnost nebo „vzdělávat veřejnost“. Při bližším pohledu na příjemce, obsah projektů a způsob, jakým jsou tyto peníze rozdělovány, však vyvstává zásadní pochybnost, zda skutečně jde o nestranné vzdělávání, nebo spíše o ideologické ukotvování jednostranného výkladu světa. To vše, aniž by byla veřejnost informována o tom, že v pozadí těchto aktivit stojí mimo jiné americké vládní instituce, ať už přímo, nebo prostřednictvím financování grantových nadací, jako je například NED¹, která velkou měrou přispěla k tzv. barevným revolucím v řadě zemí, jež ve výsledku vedly k destabilizaci regionu.

Tzv. boj s dezinformacemi probíhá doposud bez jasné definice pojmu dezinformace a vypadá to, že slouží jako rámec pro šíření politicky zabarvených sdělení bez měřitelné efektivity, bez jasně vyhodnocených výsledků a hlavně bez transparentního financování, které by ukázalo, kdo tyto projekty platí a kdo za nimi ve skutečnosti stojí. Projekty realizované politickými neziskovými organizacemi zaměřené na „kritické myšlení“ cílí primárně na školáky, seniory nebo mladé novináře.

Kdo je kdo v grantovém boji s dezinformacemi

Při pohledu na seznam projektů financovaných z amerických veřejných zdrojů mezi lety 2016 a 2025 je zřejmé, že část příjemců lze jednoznačně identifikovat – například Acamedia, z.ú.² a jeho projekt Sinopsis (veřejně přidělených 769 677 USD mimo jiné na mapování dezinformačního prostředí kolem nadcházejících voleb v Česku), Člověk v tísni (39 530 USD na školení mediální gramotnosti ve školách), Fakescape (28 000 USD na zlepšení mediální gramotnosti mezi žáky základních a středních škol) nebo Transitions (88 100  USD na vzdělávání seniorů v oblasti rozpoznávání manipulativních a nepravdivých informací, posilování mezigeneračních vztahů a podporu aktivního zapojení starší generace do veřejného dění).

Některé z těchto organizací se objevují opakovaně a čerpaly finance na více různých projektů. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO)³ obdržela finanční prostředky například na mediální školení mládeže, ale i na analytické výstupy ohledně ruské a čínské propagandy. Semantic Visions pak figuruje jako subjekt, který měl za peníze amerických daňových poplatníků zpracovat zprávu mapující prostředí dezinformací kolem českých voleb, se zaměřením na roli škodlivých ruských a čínských narativů a jejich propojení s českým dezinformačním ekosystémem. Na příkladu společnosti Semantic Visions, která se profiluje jako technologický lídr v oblasti analýzy otevřených zdrojů (OSINT), můžeme sledovat, jak může být soukromý subjekt napojen na státní struktury i mezinárodní bezpečnostní agendy. Opakovaně získával veřejné zakázky od českých ministerstev a dalších státních institucí. Spolupracoval například s Ministerstvem vnitra v oblasti sledování dezinformací a rizikových narativů, přičemž při této spolupráci vyšlo najevo, že některé výstupy společnosti byly nepravdivé. Přesto byly jeho výstupy pravidelně využívány velkými médii, jako je Česká televize, Seznam Zprávy nebo Deník N, jako nezávislý zdroj při pokrývání témat spojených s dezinformacemi. V minulosti se objevily informace o spolupráci s NATO nebo institucemi propojenými s obrannou politikou EU. Přestože závěry společnosti Semantic Visions se opakovaně ukázaly jako nerelevantní a nepravdivé⁴, velkou měrou se podílela na formování veřejné debaty v oblasti „boje proti dezinformacím“. Od odchodu Františka Vrabela a po nástupu nového vedení v čele s Dianou Radl Rogerovou se směřování společnosti změnilo. „Ať mi někdo dezinformaci nadefinuje, já mu pak ten tok informací sesbírám. Já ale nechci a nemůžu být ta, kdo bude říkat, co je správná a nesprávná informace,“ vysvětlovala pro SeznamZprávy Rogerová. Semantic Visions nyní funguje jako zdroj dat, ale již neurčuje, který server je dezinformační.

Bez kontroly, bez debaty, beze jména

Vedle zveřejněných subjektů je však překvapivě velké množství grantů, u nichž není uveden konkrétní příjemce. V databázi je zaznamenán název projektu, přidělená částka, téma jako „mediální gramotnost“ nebo „boj proti dezinformacím“ – ale nikoli, kdo peníze získal a co přesně za tyto prostředky vzniklo. Nedozvíme se tak, kdo získal přes 40 000 USD na to, aby „posílil místní kapacity v České republice pro boj s propagandou a dezinformacemi pomocí nejnovějších technik a nástrojů“, kdo obdržel peníze na „propojování relevantních osobnosti ze státní správy a občanské společnosti na obranu demokratických států a společností se zaměřením na dezinformace“, nedozvíme se, kdo obdržel 150 000 USD na „vyškolení českých studentů žurnalistiky v rozpoznávání a vyvracení propagandy a dezinformací“.

Jak uvádí web liber-net.org: „Česká republika obdržela několik grantů tohoto typu od amerického ministerstva zahraničí, které se týkaly ‚vyvracení propagandy‘, pravděpodobně v souvislosti s Ruskem a konfliktem na Ukrajině. Příjemce tohoto konkrétního grantu zůstal utajen.“ Příjemce tohoto konkrétního grantu zůstal utajen ve více než třetině všech grantů poskytnutých na boj s dezinformacemi, misinformacemi a na mediální gramotnost. A je to škoda, protože grant vyčleněný ve volebním roce 2021 na „filmový festival, který představuje silnou americkou tradici dokumentární tvorby jako způsob vyprávění příběhů nezávislými médii a novináři, zejména těmi, kteří se zaměřují na zvyšování transparentnosti a boj proti dezinformacím“ nebo například podpora ve výši přesahující 23 000 USD na „boj proti dezinformacím prostřednictvím podpory mediální gramotnosti mezi internetovými inzerenty, mediálními agenturami a školní mládeží“ by si odtajnění zasloužily. Zarážející je i to, jak úzký je okruh příjemců. Přestože peníze oficiálně míří na podporu kritického myšlení, mediální gramotnosti a demokratických hodnot, dostávají je subjekty prosazující výhradně jednotný názorový proud. Nikdo neškolí učitele, jak odhalit ideologickou jednostrannost. Nikdo nevypisuje grant na vysvětlení, proč může být i státem hlídané „jediné správné myšlení“ nebezpečné. Konzervativní instituce se v seznamu nevyskytují.

Cílové skupiny: Děti, novináři, senioři

Z přehledu projektů je patrné, že zacílení na publikum není náhodné. Vedle mladých novinářů, studentů a učitelů se systematicky pracuje se seniory, obzvlášť v regionech mimo Prahu a na univerzitách třetího věku. Právě zde se mediální gramotnost neomezuje jen na fakta a dovednosti – školení často probíhá formou her, workshopů nebo „digitálních únikových místností“, čímž se záměrně spoléhá na psychologické a didaktické nástroje s emočním účinkem. Důraz na „správné rozpoznání manipulace“ často slouží k diskreditaci informací, které narušují konsenzus liberálně-progresivních struktur. Ideologické rámování, například „obrana liberální demokracie“, tak umocňuje dojem, že jde o univerzální pravdu vyhovující jen jednomu politickému směru, a nikoli jen o jeden z výkladových přístupů k současnému světu. Z původního cíle, zvyšování schopnosti ověřovat informace, se postupně stal ideologický nástroj. Místo podpory samostatného úsudku se prosazuje jediné „správné“ chápání světa. Výraz „boj proti dezinformacím“ se stal heslem pro šíření konkrétního výkladu reality, jehož jádro tvoří geopolitické konflikty a zájmy: „čínská hrozba“, „ruská propaganda“, „ochrana liberální demokracie“, „podpora Tchaj-wanu“, „boj proti hybridní válce“. Tento výklad není sám o sobě nelegitimní, problém však nastává ve chvíli, kdy je prezentován jako jediný možný. V kontextu financování ze zahraničí a absence otevřené debaty se z nástroje ochrany demokracie stává její vlastní karikatura.

Zahraniční vliv bez pravidel: Česko potřebuje legislativní rámec

Veřejná kontrola nad těmito projekty a subjekty a politickými neziskovkami, které je realizují, prakticky neexistuje. Chybí systém, který by vyhodnocoval účinnost, dopady nebo způsob využití prostředků. Granty jsou udělovány netransparentně, často bez zveřejnění příjemce, a o výsledcích se veřejnost dozvídá jen výjimečně. Kdo rozhoduje, co je dezinformace, a co ještě legitimní názor? Kdo posoudí, zda projekt skutečně zvyšuje mediální gramotnost, nebo spíše upevňuje určitou ideologii? Absence odpovědnosti vytváří prostředí, kde je možné podsouvat veřejnosti jednu narativní linii bez rizika zpětné vazby nebo korekce.

České instituce v tomto ohledu zaujímají roli pozorovatele a velmi často tichého spolupachatele. Zatímco jiné země, například USA, Austrálie či Izrael zavedly mechanismy pro evidenci zahraničního vlivu (například známý zákon FARA – Foreign Agents Registration Act), Česká republika podobný rámec postrádá. Místo toho, aby stát trval na transparentnosti financování a nezávislosti, nechává prostor pro skryté působení zahraničních zájmů. Až příliš často navíc využívá výstupy těchto projektů jako alibi pro vlastní nečinnost, nebo je přímo implementuje do škol a úřadů bez hlubší reflexe.

Debata o zahraničním vlivu na české informační prostředí chybí. Přitom nejde o marginální otázku, zásadně se dotýká suverenity, občanské svobody a důvěry ve veřejné instituce. Nepřehledný systém grantů, anonymních příjemců a ideologicky zabarvených školení vytváří informační prostředí, v němž už nestačí mluvit o dezinformacích, je třeba mluvit i o dezinformování pod rouškou „boje proti dezinformacím“.

Veřejnost má právo vědět, kdo ovlivňuje její myšlení, za čí peníze a s jakým cílem. Proto je nutné zahájit diskusi o „škodlivých vlivech zvenčí“, ale i o vlivech, které se tváří jako záchrana demokracie a přitom možná jen mění jednu propagandu za jinou. Ruku v ruce s tím je potřeba pracovat na legislativě, která by zajistila férové a otevřené informační prostředí, kde jsou jasně pojmenováni aktéři, zájmy i zdroje.

O vlivu grantů USA na českou společnost jsme psali zde.

1. National Endowment for Democracy, dlouhodobě čelí kritice za údajné zasahování do vnitřních záležitostí jiných států pod záminkou podpory demokracie, jen v roce 2024 udělila NED více než 1 900 grantů ve 91 zemích v celkové výši 286 milionů dolarů. ↩︎
2. Acamedia si klade za cíl: „překlenovat informační mezeru mezi akademickým prostředím, médii a veřejností. Hlavní náplní její činnosti je realizace projektů pro informovanou diskuzi na společensky důležitá témata.“ Vzhledem k tomu, že projekt Sinopsis čerpá významnou část svého financování z amerických zdrojů a zároveň se profiluje jako ostrý kritik čínského režimu, je na místě zohlednit možný vliv donorů na tematické a interpretační rámce jeho výstupů. ↩︎
3. „Zaměřuje na výzkum a vzdělávání v oblasti mezinárodních vztahů a české zahraniční politiky. Jejím cílem je přispívat k hlubšímu porozumění mezinárodnímu dění, zkvalitňovat českou zahraniční politiku a podporovat hodnoty svobody, demokracie a udržitelnosti“. AMO je spolusignatářem otevřeného dopisu s výzvou o urychlení přijetí problematického nařízení DSA, před nímž důsledně dlouhodobě varujeme. Koordinuje také Green Deal Think Tank Network, nejednoznačně byla vnímána i kampaň #ženyjsou zaměřená na zvýšení zastoupení žen ve veřejných debatách, stejně jako mnohé další projekty. ↩︎
4. Na konci roku 2020 Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo na svém webu sekci s dezinformacemi o Covid-19“, která obsahovala seznam údajných dezinformací týkajících se covidu, vakcín a vládních opatření. Tento seznam byl sestaven na základě analýz společnosti Semantic Visions. Některé z těchto informací byly později označeny za nepřesné nebo nepravdivé a byly ze stránek odstraněny. Například byly uvedeny informace o účinnosti vakcín, které se později ukázaly jako nepřesné, naopak za dezinformaci byly označeny spekulace o původu viru nebo o zavedení covid passů, které se nakonec ukázaly jako relevantní anebo pravdivé. Celá sekce byla po více než roce z webu ministerstva stažena. ↩︎