Unijní cenzurní nařízení Digital Services Act (DSA) vytvořilo novou kategorii aktérů: tzv. důvěryhodné oznamovatele (trusted flaggers). Jde o organizace, jejichž hlášení problematického obsahu musí platformy vyřizovat přednostně.

Formálně nic ze sítí neodstraňují. O zásahu do uživatelského obsahu rozhodují sociální sítě. Prakticky však získávají oznamovatelé privilegované postavení, které jim umožňuje výrazně ovlivňovat, jaký obsah bude podroben zvýšené pozornosti a jak rychle budou platformy reagovat.

Právě proto článek 22 odst. 3 DSA ukládá důveryhodným oznamovatelům povinnost zveřejňovat výroční zprávy o své činnosti. Ty mají obsahovat informace o počtu oznámení, typu nahlášeného obsahu, platformách a výsledcích jejich činnosti.

Článek 22, odstavec 3:

,,Důvěryhodní oznamovatelé zveřejňují nejméně jednou ročně snadno srozumitelné a podrobné zprávy o oznámeních podaných v souladu s článkem 16 během příslušného období. V této zprávě uvedou alespoň počet oznámení rozčleněných do kategorií podle:

a) totožnosti poskytovatele hostingových služeb,

b) druhu oznámeného údajně nezákonného obsahu,

c) opatření přijatých poskytovatelem.

Tyto zprávy obsahují vysvětlení postupů zavedených k zajištění toho, aby si důvěryhodný oznamovatel zachoval svou nezávislost. Důvěryhodní oznamovatelé zasílají tyto zprávy koordinátorovi digitálních služeb a zpřístupní je veřejnosti. Informace v těchto zprávách nesmějí zahrnovat osobní údaje.“

Z pohledu SOSP jsou tyto údaje pro veřejnou kontrolu nedostatečné, a proto doporučujeme v našem pozměňovacím návrhu Zákona o digitální ekonomice, který má adaptovat DSA do českého právního řádu, rozšíření evidovaných údajů o

• Datum oznámení
• Tvůrce dotčeného obsahu
• Specifikace obsahu porušujícího zákon
• Specifikace porušené zákonné normy

Řekni, kde ty zprávy jsou

Přestože v Evropě již působí desítky certifikovaných důvěryhodných oznamovatelů, veřejně dostupné zprávy se hledají obtížně a nejsou vždy dohledatelné v anglickém jazyce. Nezřídka jsou pouze v jazyce země, ze které vzešly, jindy lze najít anglickou verzi a někdy se nám tuto zprávu nepodařilo dohledat vůbec. Neexistuje jednotný formát. Někdy dokonce není úplně zřejmé, jedná-li se o zprávu vztahující se DSA nebo obyčejnou výroční zprávu o činnosti. A běžný občan si jen obtížně ověří, co, komu a jak často daný důvěryhodný oznamovatel nahlašuje. Organizace získaly privilegovaný status, ale jejich činnost zůstává jen omezeně transparentní.

Aktuálně je nyní certifikovaných celkem 72 tzv. důvěryhodných oznamovatelů. Ti se řadí do celé řady různých kategorií. 35 z nich se zabývá kategorií tzv. nelegálního projevu. V následující kapitole jsou některé informace k příkladem tří důvěryhodných oznamovatelů, které se zabývají tzv. nelegálním projevem, které se dají vyčíst z jejich zpráv. Dvě vydaly tento report v němčině a jedna v angličtině.

Dalšími příklady organizací z kategorie „nelegálního projevu“, kde se nám DSA zprávu podařilo dohledat jsou např. rumunská Institutul Național pentru Studierea Holocaustului din România „Elie Wiesel“, u níž se nám zprávu podařilo najít pouze v rumunském jazyce. Francouzská Conseil représentatif des Institutions juives de France (CRIF) ale například vydala svoji zprávu v angličtině.

Někteří důvěryhodní oznamovatelé mají svých oblastí zaměření přidělených několik a tzv. nelegální projev nemusí být jejich jedinou doménou. Záběr některých organizací může být širší nebo zaměřený na určitý segment, například ochrana dětí. V jiných případech se činnost důvěryhodného oznamovatele podobá spíše cenzuře proti imigrační politice nebo zahraniční politice EU.

REspect!, HateAid a Debunk EU

Mezi nejznámější důvěryhodné oznamovatele zaměřené na hate speech, tzv. nenávistný obsah, patří německé neziskovky REspect! a HateAid, z nichž obě svoji zprávu vydaly. Jsou dostupné pouze v německém jazyce. HateAid přímo uvádí, že se jedná o zprávu vydanou na základě výše zmíněného článku. REspect! tam toto explicitně neuvádí, pouze danou zprávu nazývá „Zpráva o činnosti důvěryhodného oznamovatele“. Obě organizace prezentují vysoký počet úspěšných oznámení a odstraněného obsahu jako důkaz fungování systému. Jenže vysoký počet odstranění sám o sobě nic nevypovídá o kvalitě zásahů. Klíčová otázka zní jinak: kolik oznámení bylo chybných? Právě zde zprávy narážejí na svůj největší problém.

Litevská neziskovka Debunk EU zase podle zprávy dosáhla vysoké míry mazání jimi nahlášených příspěvků. Nahlášení ze strany Debunk EU dosáhly míry odstranění obsahu ve výši 99,8 %. Zpráva bohužel nezahrnuje adekvátně rozdělení smazaných příspěvků, účtů či reklam podle typu prohřešku. Nelze tedy analyzovat, kolik smazaných příspěvků se vztahovalo k ochraně autorských práv, lživým reklamám nebo tzv. nenávistnému projevu.

Výběr toho nejzajímavějšího

Data zveřejněná německými důvěryhodnými oznamovateli ukazují několik pozoruhodných skutečností. REspect! v prvním čtvrtletí roku 2025 přijala celkem 5 303 hlášení od uživatelů, avšak po odborném posouzení předala platformám jako důvěryhodný oznamovatel pouze 1 687 oznámení. Přibližně 68 % podnětů tak bylo vyřazeno již v prvotní fázi přezkumu. Statistiky zároveň ukazují výrazné rozdíly mezi jednotlivými platformami. U oznámení REspect! dosáhl TikTok míry odstranění obsahu 96,5 % (109 ze 113 případů), Facebook 84,2 % (331 ze 393 případů) a síť X 75,2 % (395 z 525 případů). Naopak u Telegramu a Redditu nebylo úspěšné ani jedno z několika zaslaných oznámení.

Z širších statistik REspect! dále vyplývá, že významná část řešeného obsahu souvisí s porušováním německého trestního práva, které je ale mimořádně přísné, pokud se jedná o posuzování například tzv. „nenávisti“. V roce 2024 tvořily přibližně 64 % případů předaných orgánům činným v trestním řízení příspěvky obsahující symboly protiústavních organizací, zejména nacistickou symboliku, zatímco dalších 26 % představovalo ono podněcování k nenávisti (Volksverhetzung).

REspect! zároveň evidoval 11 964 případů pravicového extremismu, 4 227 případů antisemitismu, 745 případů náboženského extremismu a 387 případů levicového extremismu. Poměr případů pravicového a levicového extremismu tak v jeho statistikách vychází přibližně 31:1. Zajímavé je také to, že REspect! předal německému Spolkovému kriminálnímu úřadu (BKA) 2 621 případů, což podle zveřejněných údajů představovalo přibližně 23 % všech oznámení, která BKA v daném období obdržel.

Přibližně dvě třetiny oznámení HateAid vedly k zásahu ze strany platformy, zatímco zhruba třetina nikoli.

Co ve zprávách chybí

Zprávy umožňují zjistit, jak často platformy s hlášeními oznamovatele souhlasily a jak dopadla některá následná odvolání (v případě HateAid, v případě REspect! tato informace obsažená není). Samy o sobě však neumožňují nezávisle ověřit, zda rozhodnutí platforem byla po právní stránce správná, protože neobsahují podrobnosti o jednotlivých případech. Zpráva organizace HateAid je také důkladnější v analýze toho, jaký byl postup po nahlášení a smazání obsahu, tzn. jestli se uživatel odvolal a jak bylo rozhodnuto. REspect! tyto informace neuvádí.

Povinné zprávy se tak mohou velmi výrazně lišit. Zákonné instrukce DSA nekladou povinnost zacházet do potřebných detailů. Nejméně podrobností z kategorie potíračů „dezinformací“ a „nenávistného projevu“ se dozvídáme z reportu Debunk EU. To jsou důvody, proč navrhujeme v českém adaptačním zákoně pro DSA povinnost evidovat i další informace, jak specifikujeme na začátku tohoto článku.

Kdo hlídá hlídače?

Obhájci institutu důvěryhodných oznamovatelů v rámci DSA tvrdí, že pomáhají odstraňovat nezákonný obsah. Kritici upozorňují na jiný problém: vznik privilegované skupiny často politických neziskovek, které získaly vliv na omezování veřejné debaty. Pokud mají jejich oznámení vyšší váhu než oznámení běžných uživatelů, měla by být jejich činnost mimořádně transparentní.

První zprávy však ukazují opak. EU vytvořila systém, který posiluje schopnost některých nevládních organizací, které prosazují svoji vlastní politickou agendu, ovlivňovat zásahy platforem do uživatelského obsahu, aniž by zároveň vytvořila adekvátně silný systém veřejné kontroly jejich práce. A právě proto zůstává statut tzv. důvěryhodných oznamovatelů a podmínky jejich fungování jedním z nejdůležitějších aspektů implementace DSA do českého práva a obrany svobody projevu českých občanů.

A pozor, nahlašují také signatáři RRS

Z hlediska transparentnosti je ještě horší situace kolem tzv. Rapid Response System (RRS), který formálně aktivují signatáři Kodexu proti dezinformacím (v ČR jsou to Seznam, Demagog a vlivná politická neziskovka GLOBSEC) a během doby jeho platnosti mají ještě větší moc než běžní důvěryhodní oznamovatelé. Společně s Evropskou komisí jej aktivují nejčastěji před volbami v dané zemi, aby byla„možná rychlá koordinace mezi platformami a dalšími aktéry při řešení údajných dezinformací a jiných rizik“. V praxi to pro ně znamená nejvyšší prioritu při nahlašování uživatelského obsahu platformám.

Pro potřebu veřejné kontroly je přímo alarmující, že nelze ani zpětně zjistit, kteří signatáři RRS pro danou zemi aktivovali (a neví to ani národní koordinátor digitálních služeb) a – jak zjistil např. novinář Stephane Lucon při rumunských volbách – v databázi transparentnosti chybějí evidována jejich oznámení nahlašovaného obsahu.