Dosáhneme rovnoprávnosti bez svobody projevu?

Dosáhneme rovnoprávnosti bez svobody projevu?

Není tomu tak dávno, co proběhlo poslaneckou sněmovnou hlasování o uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Téma, které rozděluje společnost na dva tábory, dostává v médiích spoustu prostoru. Je ten prostor vyvážený a ukazuje obě strany mince?

V mnoha debatách zaznělo, že existuje prokazatelná souvislost mezi prosazováním LGBT agendy a bráněním oponentům ve svobodě projevu. V zemích, kde je manželství pro všechny legalizované, přichází diskriminace v těsném závěsu. Na takovýto argument je povětšinou reagováno s posměchem. Ale není tomu opravdu tak?

Požadavky, abychom brali zvláštní ohled na názory členů menšinových skupin, mohou vést k nebezpečným důsledkům. Na západě je již zcela běžnou praxí, že instituce propouštějí zaměstnance, kteří se měli dopustit pochybení v souvislosti s něčí identitou. Kauzu Joanny Rowlingové, která začala jejím sarkastickým tweetem proti titulku o „osobách, které mají menstruaci“ s tím, že by se jim možná mohlo říkat „ženy“, a pokračovala jejím obviněním z transfobie známe asi všichni. Kauzy nové, kdy jsou studenti či profesoři vyhazováni za prohlášení faktů, například, že „pouze ženy mohou rodit děti“, jsou jasným příkladem cenzury a nesvobody projevu. To je závažný, ne-li nebezpečný důsledek.

Pokud na něj upozorňujete, a to říkám z vlastní zkušenosti, jste označováni za alarmistu, a většinou vám oponenti odpoví, že takovéto věci se nás v žádném případě netýkají a že poblázněný západní svět nikoho nezajímá. Pojďme se tedy podívat na náš, snad ještě nepoblázněný, český rybníček.

Organizace, které propagují tzv. manželství pro všechny, říkají všechny totéž. O tématu chtějí slušně diskutovat. Definice diskuze je velmi jednoduchá: mělo by jít o věcný rozhovor několika osob nad určitým tématem, jehož cílem není rozhodovat, nýbrž věc pečlivě rozebrat z různých stran. Shromáždit argumenty, připravit půdu pro racionální rozhodnutí, dojít konsenzu, případně kompromisu. Jak je tedy možné, že kritické názory na dané téma, ač jsou slušně podané a konstruktivní, jsou z veřejného prostoru zcela očividně mazány / cenzurovány / nahlašovány, a většině propagátorům LGBT ideologie to nejen nevadí, ba dokonce to někteří obhajují? A přitom se hned poté ohánějí argumenty „my přece chceme diskutovat“ a „většina lidí s manželstvím pro všechny souhlasí“. Jak to mohou vědět, když přihlížejí tomu, že názory nesouhlasné jsou z prostoru uměle odstraňovány.

Aliance pro rodinu, organizace lobující za zájmy rodiny, se s ostrakizací setkává již zcela běžně. Ale nejen její představitelé, ale také jejich názoroví příznivci. Jana Jochová, předsedkyně, předložila na Facebooku důkaz o obchodování s dětmi. Sdílela článek o surogátním mateřství v České republice a dostala za něj 30 denní blok. Jak může probíhat konstruktivní diskuze, když jsou reálné a slušné argumenty blokovány, a s nimi jejich autor?

„Kdyby se to týkalo jen nás…,“ povzdechne si. „Bohužel se k nám dostávají šílené zprávy o cenzuře a ostrakizaci lidí, jejichž názor se někomu nelíbí nebo nezapadá do škatulky těch správných.“ Jeden příklad za všechny ze sítě LinkedIn. Pan Přibyl si dovolil vyjádřit názor pod příspěvkem Adély Horákové, právničky aktivistů Jsme fér. Vyjádřil jej slušně, přesto byl odstraněn pro porušení zásad profesní komunity.

O problematiku jsem se začala zajímat víc a hledala další zajímavé příklady. Krom mazání mnohých názorů proti manželství pro gaye a lesby, a označení lidí, kteří je vyjádřili, za homofoby, mě zaujal ještě vyšší level ostrakizace – na úrovni firmy. Pokud se vyslovíte proti agendě LGBT veřejně, může se vám totiž stát, že vás „napomenou“ v práci. V některých mezinárodních firmách vznikají funkce tzv. manažerů diverzity, kteří mají dbát na to, že firma akceptuje a respektuje odlišnosti. A tihle manažeři pro diverzitu se vás nerozpakují varovat, že názory, které nejsou poplatné LGBT ideologií, nesmíte veřejně vyjadřovat. Události, které popisujeme, se staly v posledních měsících. S ohledem na ochranu jednotlivých zdrojů však přesnější data neuvádíme.

Ve Velké Británii byl v roce 2016 přijat zákon, který zavádí pro všechny státní zaměstnance (úředníky, učitele či sociální pracovníky) tzv. přísahu věrnosti – „Oath of Allegiance to British values“.  Asi netřeba dodávat, že za britskou hodnotu je považováno i právo na stejnopohlavní manželství. Ten, kdo s tím nesouhlasí, není způsobilý vykonávat funkci či zaměstnání placené ze státního rozpočtu.

Abychom se tedy vrátili k meritu věci – jak může probíhat svobodná diskuse nad určitým tématem z různých úhlů pohledu, když si jeden z těch úhlů předem zakážeme a jeho autory zablokujeme, napomínáme a ostrakizujeme? Souvislost mezi prosazováním LGBT agendy a omezováním svobody projevu je tedy úplně jednoduchá. Dokud to budeme  jen zpovzdálí sledovat a nezapojíme se, nemůžeme očekávat, že aktivisté nebudou stále posouvat “cílovou rovinu“. A je úplně jedno, k jakému tématu se nám zrovna zakáží vyjadřovat.

Naše práce je závislá na podpoře malých i velkých dárců. Nepobíráme žádné dotace a jsme plně nezávislí na státu. Budeme vděčni za jakýkoliv příspěvek.

Odpovědět na komentář od Smazat komentář

Váš email nebude zveřejněn.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0
    0
    Košík
    Košík je prázdnýZpět do obchodu