Právě vydaná Bezpečnostní strategie USA shrnující hlavní bezpečnostní zájmy, hrozby a strategické priority Spojených států vyvolává u evropských elit zděšení a tak se na ni pojďme realisticky podívat a zhodnotit, co od americké vlády očekávat v EU, především co se týče svobody projevu.

Čína ani Rusko nejsou zmiňovány jako hlavní nepřátelé. Kritika je namířena spíše na evropské země, jejichž lídrům přestávají Američané rozumět. Není divu, že je dokument označuje jako upadající mocnosti řízené vládami, které potlačují demokracii a umlčují hlasy občanů usilujících o národně konzervativní obrat.

„Po pádu Sovětského svazu si americké zahraničněpolitické elity namluvily, že trvalá americká dominance nad celým světem je v nejlepším zájmu země… Elity zásadně podcenily ochotu Američanů nést donekonečna globální břemena, u nichž veřejnost neviděla žádnou vazbu na národní zájem… v některých případech nás dokonce vtahovali do konfliktů a kontroverzí, které byly pro ně zásadní, ale pro naše vlastní zájmy okrajové či zcela bezvýznamné. A navíc připoutaly americkou politiku k síti mezinárodních institucí, z nichž některé jsou otevřeně protiamerické a mnohé vycházejí z transnacionalismu, který si klade za cíl rozpustit suverenitu jednotlivých států.“

V úvodu dokumentu se docela jasně říká, že USA už nehodlají hrát roli globálního policajta. Angažovat se chtějí jen tam, kde se jich to bezprostředně týká, což je především západní polokoule. Pravděpodobně přehodnotí členství a vztahy k řadě globalistických institucí a iniciativ, které usilují o omezení suverenity jednotlivých zemí. Nás se týká především zásadní obrat ve vztahu k Evropské komisi, NATO a již dřívější – pro nás inspirativní – vystoupení z Pařížské klimatické dohody.

Aby však nebylo pochyb o speciální pozornosti věnované Evropě, zdůrazněme věty „Chceme podporovat naše spojence v uchování svobody a bezpečnosti v Evropě a zároveň obnovit důvěru Evropy ve vlastní civilizaci a západní identitu“ a „Spojené státy mají zájem na obnovení silné, sebevědomé a suverénní Evropy, která bude schopna bránit své zájmy a přispívat k globální stabilitě. USA nechtějí slabou a závislou Evropu. Chtějí partnery, kteří jsou silní, suverénní a hrdí na svou civilizaci. Pouze taková Evropa může být skutečným spojencem Ameriky – a nikoliv břemenem.“

Jestliže se vám nechce číst celou strategii, doporučuji alespoň článek Lucie Sulovské, z něhož ocituji dva odstavce níže, nebo v závěru citovaný text Jiřího Weigla.

„Ani nezvítězil Západ, ani proti sobě nebojují Dobro a Zlo. Dnešní svět je tapiserie zájmů, které se všelijak prolínají, střetávají a mění. Čína přijala kapitalismus, ale ne liberální demokracii, a stala se druhou supervelmocí. Rusko po ponížení 90. let znovu obnovilo sebevědomí a vůli k samostatné mocenské hře… dnešní Rusko nepředstavuje pro USA ani hlavního konkurenta, ani nepřátelskou ideologii, která by se šířila napříč kontinenty. Je to regionální mocnost s jadernými zbraněmi“, která „zůstává geopolitickým konkurentem Spojených států, ale není vnímáno jako zásadní hrozba ekonomicky, vojensky ani ideologicky.“

„Evropská veřejné debata vychází z pomýlené představy o dnešním rozložení sil a hledá paralely ve světě, který už dávno neexistuje. Odmítá si připustit realitu, která není ani unipolární (jako devadesátky), ale ani bipolární (jako desítky let předtím).“ Ano, naprosto zásadní změnou politiky USA je přiznání multipolárního charakteru dnešního světa, vzestup Číny a dalších regionálních mocností. Nás v Evropě by měly zajímat především nové zásady, které „nejsou předmětem vyjednávání“:

• „Žádné trvalé spojenectví, obchodní dohody ani mezinárodní závazky, které by trvale poškozovaly americké zájmy, nebudou tolerovány.„
• „Americká republika byla založena na principech svobody, rovnosti před zákonem a judeo-křesťanské etiky. Budeme bránit tyto hodnoty doma i v zahraničí a aktivně podporovat národy, které je sdílejí nebo k nim směřují.„
• „Odmítáme univerzalistické ideologie a utopické projekty „přetváření světa“.„

Strategie jasně odmítá zneužívání „pravomocí státu“ pod záminkou „ochrany naší demokracie“ a volá po tom, aby byli v případě zneužití „viníci pohnáni k odpovědnosti“. Tady se pravděpodobně naráží na evropskou módu dominující liberální levice cenzurovat a fakticky tak rozbíjet pluralitní demokracii pod hezkými slovy o „štítech demokracie“ a boji s populismem, dezinformacemi nebo nenávistí.

Proti pokrytectví Evropské unie

Obamově a Bidenově garnituře visely evropské vlády na rtech a tak snad konečně začnou brát vážně, když už i jejich hlavní spojenec varuje, že „mnoho evropských států trpí hlubokým úpadkem – demografickým, kulturním, ekonomickým i bezpečnostním“ a bez servítku odmítá nedemokratické praktiky proti občanské společnosti a politické opozici.

„Za zcela nedotknutelné považujeme zejména svobodu slova, náboženského vyznání a svědomí, právo občanů svobodně volit a určovat směřování své vlastní vlády. Vůči zemím, které tyto zásady sdílejí … budou Spojené státy důrazně a nekompromisně hájit jejich dodržování nejen podle litery, ale i ducha. Budeme aktivně vystupovat proti elitářským, protidemokratickým omezováním základních svobod v Evropě, v anglosaském světě i ve zbytku demokratického světa – a to především u našich spojenců.“

Výše i níže zvýrazňuji pasáže týkající se přímo svobody projevu. Strategie cituje konkrétní témata, která byla a v Evropě stále ještě jsou předmětem cenzurních zásahů a zvýhodňování názorů jednoho ideologického proudu, zatímco oponentní hlasy jsou umlčovány:

• Podpora národní suverenity a odmítání federalizace
  „EU v současné podobě představuje překážku pro obnovu evropské vitality. Prosazování centralizace, zelené agendy na úkor průmyslu a omezování národní suverenity oslabuje členské státy. USA budou podporovat vlády a politické síly, které kladou národní zájmy na první místo a odmítají další přesun pravomocí na nadnárodní instituce.“
• „Budeme spolupracovat s evropskými partnery na programech podporujících tradiční rodinu, vyšší porodnost vlastního obyvatelstva a návrat kvalifikovaných krajanů z emigrace.“
• „Nekontrolovaná migrace z kulturně vzdálených oblastí podkopává sociální soudržnost, vnitřní bezpečnost i evropskou identitu. Spojené státy budou podporovat evropské státy, které prosazují přísnou hraniční politiku, rychlé deportace nelegálních migrantů a ochranu vlastního kulturního dědictví.“
• „Podporujeme návrat k pragmatické energetické politice, která zahrnuje rozvoj jaderné energie nové generace, využití vlastních uhelných a plynových zdrojů a spolupráci s americkými dodavateli LNG bez politických podmínek.“

V Evropě potřebujeme zrcadlo realismu bez cenzurních filtrů

Je nejvyšší čas, aby si EU – pokud stojí o strategickou autonomii a obnovení svého vlivu ve světě – vytvořila diagnózu a bezpečnostní strategii vlastní. A než se tak stane, musíme si tento úkol udělat my sami v České republice. Najít shodu mezi všemi 27 státy EU bude obtížné, ne-li nemožné. Proto je třeba se i připravovat na možný návrat k ekonomické a obchodní unii bez politické integrace – nebo na postupný rozpad EU, kdy některé členské země začnou ignorovat rozhodnutí přijatá pouhou kvalifikovanou vetšinou. Právě hořlavé otázky svobody projevu (a migrace, rodiny nebo energetiky) mohou být prvními testy.

Na závěr vybírám tři citáty. Začněme doma článkem bývalého prezidentského kancléře Jiřího Weigla: „Amerika … dnešní evropskou politiku považuje za zhoubnou. Evropští politici dělají vše naopak než USA – vedou nerealistickou velikášskou zahraniční politiku, na kterou nemají sílu, zeleným šílenstvím ničí svou ekonomiku a záměrně ožebračují své spoluobčany, vzdávají se dostupných energií a uměle je zdražují, nejsou schopni chápat změnu poměrů a sil… Amerika za hlavní hrozbu Evropě pokládá její vlastní sebedestrukci, nikoliv ruskou agresi. Je připravena pomáhat při záchraně a obnově staré Evropy a odvrátit její konflikt s Ruskem, nikoliv v něm proti Rusku bojovat.“

Něco podobného píše prestižní Wall Street Journal: „V části věnované Evropě se také zdůrazňují neshody ohledně války na Ukrajině a evropští představitelé jsou obviňováni z „nerealistických očekávání“… USA se spíše profilují jako arbitr mezi Evropou a Ruskem, než jako spojenec Evropy, který stojí proti Rusku.“ Phillips O’Brien, profesor strategických studií na Univerzitě St. Andrews ve Skotsku dodává, že „Dokument lze číst jako výzvu pro evropské státy k obnovení spolupráce s Ruskem a nabídku USA jako nástroj k tomuto účelu.„ „Je klíčovým zájmem USA dojednat rychlé ukončení války na Ukrajině s cílem stabilizovat evropské ekonomiky, zabránit nezamýšlené eskalaci války a znovu vybudovat strategicky stabilní vztahy s Ruskem.”

To ovšem dosud bylo v ČR naprosté tabu, takové úvahy se mazaly na diskusních fórech mainstreamových médií. Budou to jejich redakce dělat dál, když to začíná být oficiální politikou našeho klíčového partnera v NATO?

A nakonec Christopher Landau, náměstek ministra zahraničí Marca Rubia: „V NATO a EU jsou téměř stejné země. Když si oblečou sako s vlaječkou NATO, trvají na tom, že transatlantická spolupráce je základním kamenem vzájemné bezpečnosti. Jakmile si ale tyto země připnou vlaječku EU, podporují všechny možné agendy, které jsou v přímém rozporu s americkými zájmy a bezpečností, včetně cenzury, ekonomické sebevraždy, klimatického fanatismu, otevřených hranic…Tento rozpor nemůže pokračovat. Buď jsou hrdé národy Evropy našimi partnery při obraně západní civilizace, kterou jsme od nich zdědili, nebo ne. Ale nemůžeme předstírat, že jsme partnery, zatímco tyto národy dovolí nevolené, nedemokratické byrokracii v Bruselu, aby je vedla k civilizační sebevraždě.”