Na základě diskusí na našich konferencích vznikl loni seznam doporučení pro nadcházející vládu. Až na jedinou výjimku jsme nenavrhovali rozšiřování zákonných norem a státní byrokracie, ale naopak rušení přebytečných míst a nadbytečné legislativy. Rovněž jsme doporučovali odmítat jakoukoli expanzi unijní legislativy na úkor národní suverenity. Po devíti měsících je čas na podrobnější hodnocení.
Zrušení Stratkomu a metodiky KRIT
Jako první opatření koaliční strany slibovaly – a splnily – zrušení odboru strategické komunikace (tzv. Stratkomu vedeného plk. Foltýnem) na Úřadu vlády, který dostával desítky milionů Kč ročně pro tým, jehož složení odmítal zveřejnit. Náplní byla převážně státní propaganda zneužitelná k cenzuře pod záminkou „šíření dezinformací“.
S tím souvisí zrušení metodiky Krizového informačního týmu (KRIT) na Ministerstvu vnitra (MV), podle níž se měly sledovat aktivity pracovníků veřejného sektoru s doporučením „včasně identifikovat osoby, které mohou šířit antisystémové nálady, pojmenovat je a zostudit“, a ukončení „antidezinfo“ projektů namířených proti vlastním občanům na ministerstvech a státních úřadech. Oba kroky lze hodnotit jen pozitivně.
Centrum proti hybridním hrozbám Ministerstva vnitra
To, co naopak na MV zůstává prakticky beze změny, je Centrum proti hybridním hrozbám (CHH), které nadále působí jako skupina politických aktivistů dehonestující publicisty alternativních médií, konzervativce a euroskeptiky. CHH se proslavilo mj. ideologickými články, např. Mír jako kremelský propagandistický narativ nebo Středoevropská identita jako součást protizápadního narativu na kvazi-mediální scéně. Mnozí spekulují o tom, že právě tady vznikl seznam 20+ webů, které nechala Fialova vláda zablokovat.
Z vyjádření CHH k žalobě SOSP (už za nové vlády!) je zřejmé, že svoje postoje z doby ministra Rakušana nezměnilo a nadále označuje nepohodlné názory za dezinformace nebo konspirace a ideologicky nálepkuje obránce svobody projevu i uznávané osobnosti mediální scény jako Martinu Kociánovou z Radia Universum, Marka Stoniše z Deníku TO nebo Daniela Kaisera z Echo24, bývalou disidentku Lenku Procházkovou a dokonce i poslance vládní strany Radka Vondráčka.
Veřejnost tak může nabýt dojmu, že se MV stále nevrátilo k zákonem vymezené roli politicky neutrální instituce a nadále pokračuje v ideologickém aktivismu z éry ministra Rakušana.
Sledování politiků Velitelstvím informačních a kybernetických sil Armády ČR
Podobným případem je nejasný stav ohledně vyšetřování aktivit v Armádě ČR, jehož Velitelství informačních a kybernetických sil (VeInKyS) nechalo sledovat politiky a publicisty v rámci údajných cvičení Karel a Volby, přičemž docházelo dokonce k vytváření falešných profilů a aktivnímu vystupování na sítích. Veřejnost stále čeká na vyvození odpovědnosti a zjistění role náčelníka Generálního štábu Karla Řehky, který se již asi připravoval na politickou kariéru v dresu STAN.
V rámci akcí byl nasazen mj. software slovenské firmy Gerulata, který zneužívaly a dokonce k dehonestaci tehdejších opozičních politiků úřady na Slovensku. Stále chybí odpověď na otázku, zda je legitimní utrácet desítky milionů korun na to, aby vojáci (!) analyzovali sloh a jazykovou skladbu opozičních politiků nebo publicistů a zkoumali, jestli se náhodou nepodobají narativu (výkladu), se kterým zadavatelé (vláda, ministr, generální štáb?) nesouhlasí.
Odpovědnost za tuto kauzu nese vedení Ministerstva obrany, které dosud nepředstavilo všechny závěry vyšetřování. Ministr Jaromír Zůna (SPD) odvolal velitele kybernetických sil, ale veřejnost stále neví, proč byla věc postoupena ke kázeňskému projednání místo trestního stíhání, kdo z příslušníků Armády ČR se na akcích podílel a kdo úkoloval operátory 91. skupiny informačního boje.
V této souvislosti se nabízí také otázka, kdo zodpovídal za sestavení seznamu webů/domén, které byly v únoru 2022 protiprávně zablokovány na pokyn Vojenského zpravodajství.
Záměr zrušit koncesionářské poplatky
Významným krokem, který přivítala většinová veřejnost, byl vládní záměr zrušit tzv. koncesionářské poplatky za pouhé vlastnictví televize, počítače nebo mobilu (Fialova vláda je dokonce rozšířila i na právnické osoby) od 1. 1. 2027. Návrh měla schválit sněmovna s tím, že od roku 2027 budou Česká televize a Český rozhlas financovány přímo ze státního rozpočtu – podobně jako v řadě dalších zemí Evropy.
Je fér dodat, že toto řešení nebylo přáním těch, kteří volali po ukončení veřejného financování a přechodu na placenou službu, nicméně lze to brát jako první krok nápravy poměrů. Pokud ovšem skutečně nastane. V posledních týdnech totiž došlo k odložení záměru, což vyvolalo u voličů koalice značnou nevoli. Původní termín se již pravděpodobně nestihne a tak v této věci zatím nemůžeme vládě přičíst žádné kladné body.
V souvislosti s médii veřejné služby jsme navrhovali zahájení veřejné diskuse o jejich roli a míře financování. A také o řešení konfliktů zájmů, např. u Václava Moravce, který byl současně koordinátorem procenzurního projektu CEDMO (součást celoevropského projektu EDMO, jenž má hrát významnou roli při posuzování soukromých médií a případných restrikcí vynucených unijním nařízením EMFA, viz dále). Václav Moravec mezitím z ČT odešel a založil si konkurenční projekt.
Konec financování ideologických projektů
Za jedno z nejdůležitějších opatření nové vlády považujeme ukončení státního financování ideologických neziskovek a projektů prosazujících politickou agendu související např. s bojem proti „nenávisti“ a „dezinformacím“, což jsou nejčastější záminky k vytváření (auto)cenzurního tlaku a podněcování kulturních válek.
K rozsahu Trumpova DOGE mají dosavadní úspory a hloubka změn stále daleko, nicméně vláda zaslouží pochvalu za slibný začátek – minimálně na Ministerstvu zahraničních věcí (ministr Macinka), Ministerstvu práce a sociálních věcí (ministr Juchelka) a Ministerstvu životního prostředí (ministr Červený a zmocněnec Turek).
Pozitivně hodnotíme i přesun některých agend, které mají blízko k woke ideologii, z Úřadu vlády na ministerstva, kde by měly být vhodnější podmínky pro odbornou práci nezatíženou politickým aktivismem. V oblasti lidských práv je třeba vrátit její těžiště do obrany svobody projevu a rovnosti přirozených práv a důsledně odmítat zavádění pozitivní diskriminace, i kdyby se tak mělo dít proti tlaku EU nebo globalistických struktur.
Ale abychom jen nechválili – aktivismem ve spolupráci s politickými neziskovkami je dlouhodobě pověstné Ministerstvo školství a tady bohužel nevidíme žádné změny v tomto směru (ministr Plaga). Situaci s CHH na MV (ministr Metnar) jsme zmiňovali již výše.
Do budoucna bude velmi záležet na tom, jak vláda nastaví novou dotační politiku. Pro začátek by bylo nejefektivnější významně snížit rozsah a ponechat jen financování projektů na podporu infrastruktury v oblastech jako integrovaný záchranný systém, zdravotní péče, doprava nebo připravenost státu na energetické výpadky a řešení krizových situací. Je neúnosné nadále financovat desítkami milionů ideologické projekty např. omezující svobodu projevu pod záminkou předsudečné nenávisti.
Změny v poradních orgánech vlády
Významný vliv na politické agendy a dotační tituly mají početné rady – poradní orgány vlády, které byly až do změn na Úřadu vlády často nástrojem k prosazování zájmů některých úředníků, politických neziskovek a jejich sponzorů, mnohdy v rozporu s prioritami vládnoucího kabinetu. Je tedy správné, že vláda schválila změny v jejich fungování, které mají posílit názorovou pluralitu a omezit dosavadní ideologickou jednostrannost.
Nové statuty rad obsahují nyní povinnost „zohledňovat závazky vyplývající z programového prohlášení vlády“ a ustanovení o střetu zájmu. Je neuvěřitelné, že někteří členové rad dosud vystupovali jako nezávislí experti a přitom zastupovali nevládky, pro něž spoluvytvářeli pravidla či dotační tituly. Od nynějška budou mít povinnost střety zájmu hlásit, uvádět do zápisů a vylučovat se z příslušných hlasování.
Vítáme, že vláda také jmenovala nové členy Rady pro nestátní neziskové organizace (NNO) a Rady pro lidská práva, jejichž členové se v minulých letech při omezování svobody projevu ani jednou neozvali.
Paradoxem je, že k opozičním kritikům výše uvedených změn se přidala zmocněnkyně pro lidská práva Taťána Malá, předsedkyně poslaneckého klubu ANO!
Hořkou pilulkou pro vládní poslance musí být i nově zvolená ombudsmanka Eva Kostolanská, která si jako své poradce vybrala řadu těch, kteří Úřad vlády opustili kvůli reorganizaci, jejímž cílem bylo omezit nepřiměřený vliv progresivistických neziskovek na chod státu. Najdeme mezi nimi známé aktivisty jako Annu Šabatovou, Kláru Kalibovou, Moniku Šimůnkovou nebo Matěje Hollana.
Její poradní tým postrádá konzervativní pohledy i obhájce svobody projevu. Obzvlášť pikantní je angažmá ředitelky nevládky In Iustitia, která školí státní zástupce, úředníky, novináře, učitele aj. v „boji proti rasismu, předsudečné nenávisti či hate speech“.
Zamítnutí nebo významná revize národní adaptace unijního nařízení DSA
Doporučovali jsme zamítnout nebo zásadně zrevidovat současný návrh Zákona o digitální ekonomice (ZDE), aby neobsahoval problematické body unijního cenzurního Digital Services Act (DSA) – např. při certifikaci „důvěryhodných oznamovatelů“ nebo při aplikaci vágně definovaných „systémových rizik“ apod.
Návrh zákona je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu a momentálně se nachází ve druhém čtení. SOSP přispělo seznamem konkrétních doporučení, poznámek a pozměňovacích návrhů.
Na jedné straně máme pochopení pro implementaci bezproblémových částí DSA, které se týkají např. ochrany spotřebitele před podvodnými elektronickými transakcemi a kyberzločinem nebo mimosoudního řešení sporů pro stížnosti uživatelů na zásahy platforem. Na straně druhé dostala tato vláda od voličů mandát k odmítnutí unijní legislativy, která významně ohrožuje národní zájmy (např. ústavně chráněnou svobodu projevu), i navzdory sankcím Evropské unie.
Z jednání bylo zřejmé, že někteří ministerští úředníci ani zákonodárci si netroufají na úpravy, které mohou vyvolat nelibost Evropské komise – i v případě, že jde o národní adaptaci, která je v kompetenci českého parlamentu. Na celkové hodnocení v této věci si však počkejme na výslednou podobu zákona.
Zajímavá zpráva přišla mezitím z Washingtonu. Vláda USA podala návrh na intervenci do soudního řízení mezi Evropskou komisí a Muskovou sítí X ve věci žaloby, kterou se platforma brání proti pokutě ve výši 120 milionů dolarů za údajné nedodržování DSA. Pokud jí Tribunál Soudního dvora EU umožní stát se vedlejším účastníkem řízení, bude moci předkládat právní argumentaci a vystupovat na podporu X proti rozhodnutí Komise.
Bruselská byrokracie však také nespí a dál rozšiřuje svá regulační chapadla. Evropská komise rozhodla, že platformu umělé inteligence ChatGPT označí za internetový vyhledávač velkého dosahu, což znamená, že bude také podléhat regulaci podle DSA. Tomu naši zákonodárci ani nemohou zabránit.
Zamítnutí nebo významná revize národní adaptace unijního nařízení EMFA
Ve stejném duchu jsme doporučovali zamítnout nebo zásadně zrevidovat současný návrh mediálního zákona, aby neobsahoval problematické body unijního European Media Freedom Act (EMFA). I zde je pravděpodobné, že vládní koalice nebude ochotná návrh Fialovy vlády zamítnout a bude se snažit pouze zmírnit negativní dopady pozměňovacími návrhy ve druhém čtení. Návrh zákona je v gesci Ministerstva kultury.
Vytvoření sněmovního podvýboru pro svobodu slova
V rámci ústavně-právního výboru sněmovny byl vytvořen podvýbor pro svobodu slova, jehož předsedou byl zvolen Radek Vondráček (ANO) a místopředsedkyní Gabriela Sedláčková (Motoristé). Jednání podvýboru mohou být nástrojem pro včasné projednávání aktuálních událostí dotýkajících se svobody projevu v ČR. Zatím však proběhla jen úvodní červnová schůze, na hodnocení je tedy ještě brzy.
Jako nešťastný signál státní správy bychom pozornosti komise doporučili postoje nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Ta totiž nejdříve odmítla apel ministra spravedlnosti na to, aby se státní žalobci soustředili více na násilnou kriminalitu, podvody a trestné činy, kde vzniká škoda, a méně na verbální projevy.
Nedlouho poté pak sama podpořila financování projektů označujících nepohodlné názory za dezinformace, když osobně předala cenu Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO, jedna z nejvlivnějších politických neziskovek, mj. lobbujících za přijetí DSA) za projekt evidence.ninja, který se „zaměřuje na monitoring, kategorizaci a faktické ověřování klimatických tvrzení ve veřejném i mediálním prostoru“, jenž má chránit „před záplavou klimatických dezinformací“.
Jak bude takový factchecking o klimatu v podání AMO vypadat, můžeme zatím jen tipovat na základě předchozí zkušenosti. A doufat, že kritické názory na Green deal, na zákaz výroby aut se spalovacími motory a na celý ten podvod s uhlíkovou neutralitou nebudou označeny za dezinformace a nahlašovány platformám ke smazání. Požehnání takového projektu od nejvyšší státní zástupkyně by mohlo vyvolat další pokles důvěryhodnosti ve veřejné instituce.
Co zbývá aneb kde jsou změny zatím v nedohlednu
Zrušení paragrafu o „neoprávněné činnosti pro cizí moc“
Strany vládní koalice včetně premiéra Babiše před volbami slibovaly zrušit paragraf o „neoprávněné činnosti pro cizí moc“ v zákoně „LEX Ukrajina“ a v novele trestního zákoníku. Nyní se zdá, že pod tlakem zpravodajských služeb se postoje mění a volební slib nehodlají splnit. Podle našich informací se má pracovat na nové verzi paragrafu, která by alespoň nebyla tak zneužitelná jako ta současná.
Ve vůbec prvním případu využití (zneužití) tohoto paragrafu byl obviněn novinář čínského deníku, který pobýval v ČR 2 roky s povolením Lipavského Ministerstva zahraničí, jež mu akreditaci opakovaně prodlužovalo, za to, že „vytěžoval osoby z politického a akademického života“. Městský soud však vrátil kauzu k došetření a požaduje propuštění obviněného z vazby.
V každém případě jde u této legislativy o největší dluh nové vlády a patrně také o vliv Koudelkovy BIS, která si tímto vytvořila podmínky pro snadné obvinění jakéhokoli nepohodlného cizince, novináře nebo aktivisty.
Návrh zákona o transparentnosti zahraničního financování nevládních organizací
V seznamu našich doporučení bylo vytvoření návrhu zákona typu amerického FARA (Foreign Agents Registration Act) z roku 1938, který by reguloval působení zahraničních vlivových aktérů a vyžadoval povinný zápis do veřejného registru pro všechny nevládní organizace, které jsou významně financovány ze zahraničí (např. překročením ročního průměrného příjmu ze zahraničí, resp. jeho podílu na svém rozpočtu).
Práce na první verzi návrhu zákona, kterou zpracovával poslanec Jindřich Rajchl (SPD-PRO), byla zastavena a zatím je nejasné, zda práce na nové verzi vůbec pokračují. To je bezesporu zklamání.
Zrušení diskriminační metodiky Ministerstva pro místní rozvoj o státní inzerci online
Stále nebyla zrušena metodika Ministerstva pro místní rozvoj z doby působení ministra Ivana Bartoše (Piráti), bránící státní inzerci v médiích, resp. na webech, jejichž černou listinu sestavují nevládní organizace jako spolek Nelež nebo Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Je samozřejmě otázka, zda má stát vůbec utrácet veřejné prostředky za komerční inzerci. Nicméně je-li taková politická vůle, nemohou být některá média předem vyloučena.
Příprava zamítavé pozice ČR k návrhu unijní legislativy o „hate speech eurozločinu“
Podle informací Ministerstva spravedlnosti rámcová pozice ČR odmítající návrh unijní legislativy o „hate speech eurozločinu“ zatím neexistuje. Tuto legislativní hrozbu by mělo být stále možné odvrátit národním vetem. Vzhledem k překvapení ohledně postoje české vlády k Chat Control, tedy k pokračující možnosti porušování „listovního tajemství“ českých uživatelů internetu, kde nás překvapil souhlasný postoj ministra Metnara (ANO) i vícepremiéra Havlíčka (ANO), je třeba preventivně požadovat jasný distanc od tohoto unijního záměru, dokud je ještě čas.
Nové hrozby pro svobodu projevu
Chat Control
Největším zklamáním z postoje nové české vlády jsou podpora zákazu sociálních sítí pro nezletilé (je fér dodat, že toto je vynucováno především Evropskou komisí), což může být podmíněno ověřováním identity všech uživatelů (včetně pronásledovaných disidentů), a podpora Chat Control 1.0, tedy prodloužení výjimky pro digitální platformy, aby mohly (a ony jsou k tomu nuceny sankcemi) plošně skenovat naši soukromou komunikaci včetně textových zpráv (bez souhlasu soudu!) – navzdory předvolebnímu ujišťování všech vládních stran, že jsou proti tomu.
Na věci nijak nemění, že to podpořily všechny členské země EU, kterým se tím dává bianco šek pro nakládání s daty o všech hlášeních problematického obsahu. Některé země ke svému hlasování dodaly písemnou výhradu, která naznačuje jejich další postoj v této věci. Brzy se tak můžeme dočkat tlaku Evropské komise a některých vlád na schválení Chat Control 2.0, které může zavést pro platformy povinné skenování včetně šifrované komunikace (např. v aplikacích jako Signal a Whatsapp) nebo dokonce kontrolu na zařízení uživatele ještě před odesláním obsahu.
Dobrou zprávou alespoň je, že sněmovní Výbor pro evropské záležitosti revidoval v září své stanovisko z roku 2022 a odmítl „jakoukoli podobu všeobecné detekce obsahu v interpersonálních komunikačních službách a jakékoli plošné narušení koncového šifrování“. Naopak „podpořil cílené, soudně přezkoumatelné a dobrovolné nástroje odhalování materiálů zobrazujících pohlavní zneužívání dětí, pokud respektují ústavní pořádek ČR“.
Evropský štít pro demokracii
Z nových hrozeb svobodě projevu, které se mezitím staly aktuálními, musíme v prvé řadě zmínit unijní strategii Evropský štít demokracie (EŠD, shoda názvu s českým projektem tří aktivistů, kteří budují kult Petra Pavla jako lídra opozice, není čistě náhodná) a program „AgoraEU“.
EŠD je plán EU zasahovat do voleb ve členských zemích prostřednictvím cenzury milionů občanů na sociálních sítích pod záminkou „zahraničního zasahování do voleb“ a ochrany „pravdy“ před „dezinformacemi“. Prostřednictvím programu „Agora EU“ má být do roku 2034 napumpováno nejméně 3,2 miliardy eur z prostředků daňových poplatníků do deformace mediálního trhu, resp. do prounijních médií, které údajně „prosazují společné hodnoty“ a přispívají k „potírání dezinformací“.
Již nyní je třeba domlouvat blokační menšinu v Radě EU a Evropském parlamentu, např. se státy V4. Podmínkou je však odmítavé stanovisko vlády a vyjasněná rámcová pozice ČR. K našemu překvapení jsme zjistili, že česká vláda tyto iniciativy dokonce podporuje – viz rámcová pozice z 27.01.2026 prezentovaná vícepremiérem Havlíčkem v Senátu z 25.03.2026 – „My celou iniciativu obecně podporujeme jako snahu posílit odolnost a reagovat na hrozby“ a potvrzená usnesením Výboru pro evropské záležitosti z 30.04.2026.
Ještě stále je čas schválení EŠD na unijní úrovni zabránit, ale Evropský parlament (EP) postoupil v polovině září o další krok vpřed, když odsouhlasil zprávu zvláštního výboru a podpořil tak balík doporučení a požadující ještě tvrdší tlak na sítě a média, na přesun pravomocí z členských států do Bruselu a na financování procenzurních aktivit. Přestože většina českých europoslanců hlasovala proti včetně všech za ANO, Dostála a Konečné (Stačilo), Davida (SPD), Vondry (ODS) a Staňka (Motoristé), návrh byl schválen.
S cílem ochrany voleb a boje proti zahraničnímu vměšování se tak buduje systém, který má dát institucím EU větší vliv na média i politickou debatu v členských zemích. Opět se to děje pomocí vágních formulací a nejasných hranic mezi zahraniční manipulací a legitimním politickým názorem. Za vměšování totiž nebude považován jen nezákonný obsah, ale také „koordinované informační chování“, které může být samo o sobě legální.
Ještě citlivější je požadavek EP, aby platformy dávaly větší prostor „nezávislým a ověřeným zdrojům“, aniž by se stanovila obecná pravidla určující, kdo zdroj ověřuje, podle jakých kritérií a jak se lze proti zařazení či vyřazení bránit. Jako by to celé směřovalo k tomu mít seznam těch „správných“ prounijních médií.
Závěrečná poznámka
Výše hodnocený stav ukazuje významnou změnu ve srovnání s procenzurním chováním předchozí vlády, nicméně mnozí voliči očekávali rychlejší nápravu excesů, především v případě politického aktivismu na silových rezortech. V tom vláda zatím zůstává na půli cesty.
Nová koalice dostala od voličů silný mandát bránit národní zájem, kam patří také svoboda projevu chráněná Listinou práv a svobod. Čím dál častěji se bohužel tento zájem (a programové prohlášení vlády) dostává do rozporu s unijní legislativou nebo dokonce jen s nezávaznými deklaracemi a rezolucemi EU.
Neustálé ústupky motivované čerpáním unijních dotací, které zbavují zemi posledních zbytků suverenity, jednou musí narazit na nepřekročitelné červené čáry. Bylo by poctivé je co nejdříve narýsovat nebo o nich nechat občany rozhodnout v referendu.
Pokud se každé druhé podvolení unijnímu tlaku (nebo jen autocenzurní opatrnost vedoucí úředníky k tomu, aby unijní orgány ani nedráždili a nesnažili se o rozsahu národních adaptací vyjednávat) bude omlouvat tím, že bychom jinak nedostali proplacené unijní dotace, nemá ani smysl tvořit programové prohlášení vlády nebo hodnotit soulad realizované politiky s ním. Pak jsme totiž už suverenitu ztratili a vláda má jen roli správce nebo místodržícího.
Text finalizovaný 11.10.2026 původně vyšel v říjnovém čísle měsíčníku TO.

Odpovědět