Andrej Duhan, autor knihy Konzervativní revoluce, dopsal svou další knihu, tentokrát věnovanou Trumpovi, hnutí MAGA a jejich významu pro Evropu. Měla by vyjít na podzim.

Andrej mě požádal o připomínky k rukopisu a já při čtení neodolal tomu ukládat si některé pasáže pro diskuse na našich akcích. Dohodli jsme se, že je zveřejním formou článku, abyste dostali první ochutnávku z knihy a nahlédli do toho, o čem budeme debatovat 14. listopadu na Konzervativním fóru SOSP.

Tady je první část mého výběru. Když si dosadíte místo Ameriky Evropu a místo Američanů Evropany, v mnoha případech (ne ve všech) je text Andreje Duhana stále platný. Proto je americká MAGA a trumpismus obrovskou inspirací pro hnutí Make Europe Great Again v jednotlivých evropských zemích včetně ČR.

---

Řadě konzervativců dodnes nedochází, že progresivistická levice nemá zájem o dialog s konzervativci. Jde jí o to konzervativní postoje a hodnoty vytlačit z veřejného prostoru. … Naše doba je definovaná liberální dominancí nad veřejným prostorem. Trump je první konzervativní politik, který to komplexně mění. Nikdo jiný to na takové úrovni nedokázal.

Vykořeňuje deep state, omezuje vliv nevolené byrokracie a samozvaných expertů a vrací moc demokraticky zvolené exekutivě. Chápe význam institucí a vede útok na společenskou, kulturní a institucionální dominanci liberální levice v míře, která nemá obdobu. Pilíře její společenské moci – média, vysoké školy, byrokracie, nadnárodní organizace, politické nevládky – již nejsou neotřesitelné.

Odpor vůči neoliberalismu je základem hnutí MAGA a národního konzervatismu, který usiluje o preferování vlastních občanů a vlastních pracovníků. Země a národ podle nich nejsou firma, korporace, kde jde pouze o zisk nebo růst HDP, ale hlavně o identitu a sounáležitost. Národní konzervatismus představuje odmítnutí úzce ekonomického pohledu na společnost a neoliberální praxe, že je potřeba outsourcovat drahou výrobu nebo dovážet levnou pracovní sílu.

Americká MAGA inspiruje evropskou MEGA

Východiskem hnutí MAGA je teze, že Amerika se nachází ve společenském, ekonomickém i hodnotovém úpadku a odpovědnost za to nese liberální establishment. Tedy režim držící se pravolevého „liberálního konsensu“, který je ekonomicky neoliberální (tržní fundamentalismus, globalizace, financializace, offshoring) a společensky progresivistický (woke, multikulturalismus, masová imigrace, genderová ideologie). Speciální díl viny nese stará liberálně konzervativní pravice, která řešila jen zahraniční politiku, daně a podporu velkého byznysu. Zcela se od levice nechala vytlačit z institucí a společenské a kulturní sféry.

Odpor k tradičním médiím a odpor tradičních médií k Trumpovi a MAGA vedl ke vzniku vlastní mediální MAGA scény – decentralizovaného mediálního ekosystému využívající především nová média, která nakonec sehrála zásadní roli v Trumpově úspěchu. Jde o celou soustavu podcastů na Youtube, Rumble a dalších kanálech sociálních sítí na čele s X, která pod Muskovým vedením přestala cenzurovat a deplatformovat konzervativní hlasy.

Jde o mediální komplex diverzifikovaný svým tematickým zaměřením i stylem. Od intelektuálních podcastů, přes rozhovory, komentování a zpravodajství. V souhrnu tvoří mašinérií, díky které má MAGA vlastní komunikační kanály a je v zásadě nezávislá na tradičních médiích.

Intelektuální trumpismus je ve skutečnosti mimořádně silný, seskupený kolem několika organizací, publikací a think tanků. Pod vedením Kevina Robertse ovládl i nejvýznamnější think tank na americké pravici Heritage Foundation, který byl dlouho spíš baštou reaganismu. 

Trumpova vláda se musela také vypořádat s falešným obviněním ze spolupráce s Ruskem na základě vyfabulované zprávy bývalého důstojníka MI6 Christophera Steela připravené na objednávku Demokratů. Vydatná medializace Russiagate byla volební strategií Demokratů, na kterou FBI a mainstreamová média velmi ochotně a nekriticky naskočily. Tato kauza roky poškozovala Trumpa a dodnes je základem obviňování Trumpa z nějaké formy spolupráce s Ruskem.

Trump úspěšně prezentoval sebe a republikány jako stranu zdravého rozumu a Demokraty naopak jako stranu extrémů, kterou v mnoha agendách – podpora masové imigrace a otevřených hranic, neřešení kriminality, prosazování genderové ideologie, rasistické DEI agendy (posuzování a diskriminace lidí primárně na základě rasy, pohlaví, sexuální orientace) a politická korektnost – skutečně jsou.

Zásadní byla rovněž Trumpova aliance s high tech sektorem ze Silicon Valley. O době Bidenově mandátu mluví jako o měkké totalitě, která tlačila na deplatforming, debanking a cenzuru na sociálních sítích. Omezování svobody projevu ve jménu boje s hate speech a dezinformacemi šlo ruku v ruce s omezováním inovací v duchu klimatické hysterie a úpadku ekonomiky vinou narativu „všichni tady uhoříme, musíme se omezovat, připravte se na pokles životní úrovně, lidé a jejich aktivita jsou problém“.

Trump umně spojil národní konzervatismus – patriotismus, ochranu tradičních identit a hodnot, svobodu projevu, apel na stabilitu a návrat k normalitě (common sense) s optimismem ohledně budoucnosti, s vírou v budoucnost a technologický pokrok. Tedy tradiční konzervativní hodnoty, ale ne zpátečnictví a prudérnost, nýbrž étos obnovy a revitalizace.

Woke ideologie a kulturní války

Z hlediska národního konzervatismu je vítězství v kulturních válkách jeden z nejdůležitějších cílů, protože rozhodují o charakteru a hodnotové soustavě společnosti. Trump nabízí tvrdý postup a volá po totální dewokizaci – nejen zastavení, ale vymýcení, extrémně progresivistické agendy. Cílem je zlikvidovat veškeré woke instituce a celý woke režim, který začal americkou společností prorůstat za Obamy a definitivně zakořenil za Bidena. Proti woke agendě je potřeba nasadit plnou moc státu – přímá opatření tam, kam federální vláda dosáhne, a alespoň tlak tam, kam přímo nedosáhne.

Woke ideologie označuje všechny instituce a hodnoty západní civilizace od národa a rodiny přes osobní vlastnictví až po morálku a meritokracii jako diskriminující a utlačovatelské. Vždy postaví proti sobě údajně utlačovatelskou a utlačovanou skupinu a strukturu, v rámci, které dochází k útlaku. Utlačovatelskými strukturami jsou patriarchát, kapitalismus, rasismus nebo heteronormativita. Strukturální útlak je zakořeněn v institucích, tradicích, literatuře, jazyce, morálce, právu, ale také v městské urbanistice a architektuře, pravidlech slušného chování atd.

Významnou roli hraje extrémní subjektivismus – důraz na pocity příslušníků menšin. Fakta a realita nejsou důležité, rozhodující je subjektivní vnímání ze strany utlačovaných. Pokud příslušníci utlačovaných menšin něco vnímají jako diskriminaci, je to diskriminace, pokud něco vnímají jako hate speech, je to hate speech. Woke ideologie tak má katastrofální dopady na veřejnou debatu a vede k potlačování svobody projevu.

Příkladem nápravy jsou dva jeho exekutivní příkazy – zákaz federálním úřadům a úředníkům jakkoliv participovat na omezování svobody slova a revize a zastavení všech federálních dotací, které směrují miliardy dolarů na projekty prosazující progresivistickou agendu (neomarxismus, transgenderismus a greendealovské sociální inženýrství). Trump chápe význam institucí a jejich ústřední roli pro vítězství v kulturních válkách. Moc státu je potřeba použít k prosazení konzervativních hodnot a ke zvrácení institucionální dominance liberálů.

Republikáni mají ve většině témat kulturních válek za sebou velkou většinu Američanů a konečně se toho nebáli naplno využít. S nárůstem životních nákladů v důsledku net zero (obdoba evropského Green dealu) propojili téma kulturních válek s ekonomicky negativním dopadem na lidi – „woke opatření se platí z vašich daní“.

Vysušte bažinu

Trump se snaží obnovit kontrolu exekutivní moci nad byrokracií, deep state, administrativním státem. Tak jako ve většině zemích Západu je to byrokratický aparát, který s výmluvou, že jsou to apolitičtí profesionální technokraté, de facto řídí své státy.

Trump narazil na problém, se kterým se potýkají všichni konzervativní politici napříč Západem, když chtějí prosazovat skutečně konzervativní agendu. Jakmile nastoupí do úřadu, zjistí, že jsou opředeni sítí institucí (a úředníky v nich), které kolem volených úřadů upředli liberálové. Celé toto soukolí bude proti nim působit, kdykoli se pokusí o zásadní změny.

Základem liberální dominance nad Amerikou (a Západem obecně) je právě kontrola institucí s nevoleným vedením – byrokracie, v širším smyslu mezinárodních organizací, vyšších soudů, univerzit, médií. Tato soustava institucí, jejich provázanost a zvykově děděné chování umožňuje jejich vedení určovat politickou agendu a ovládat společnost, i když jejich tábor prohraje volby a nedrží volené úřady.

Byrokracie vznikla jako instituce, která má pouze provádět politická rozhodnutí. V USA (a jinde na Západě) ovšem v průběhu let nabyla takovou autonomii, sebevědomí a přesvědčení o vlastním poslání, že si začala prosazovat vlastní agendu. A zatímco se politici střídali, byrokraté zůstávali a nerušeně si budovali své pozice a vliv. Byrokracie je dnes disproporčně obsazena liberály, resp. sympatizanty Demokratů. Původní smysluplný záměr – byrokracie coby profesionální, servisní, neutrální aparát zajišťující kontinuitu veřejné správy – se zvrhnul. Byrokracie se stala čtvrtou mocí ve státě, která zůstála pevně v rukách liberálů.

Základem rozbití deep state, administrativního státu, je posílení politické kontroly nad byrokracii, zlomení moci arogantní byrokratické třídy a dosazení loajálních odborníků nejen na nejvyšší posty v administrativě, ale i výměna středního managementu.

Trumpovo předvolební heslo Vysušit bažinu je v prvé řadě snahou obnovit kontrolu prezidenta a vlády nad byrokracií. Nejde o žádný převrat, jak straší Trumpovi kritici. Jde o přirozenou věc. Pokud chce prosadit svůj mandát od voličů, musí mít ve státní správě loajální úředníky, kteří jej budou realizovat, a ne aktivně mařit. Byrokracie nemá demokratický mandát. Její legitimita je odvozena od exekutivy, případně legislativy, v každém případě však má být odpovědná prezidentovi a vládě.

To nás vrací k otázce, která je stále akutnější napříč Západem – kdo vládne, kdo rozhoduje? Kdo je suverén, co je podstatou demokracie? Máme v zásadě dva soupeřící modely vládnutí – demokratická republika, kde vládnou primárně volené instituce jako vláda a parlament, nebo byrokratická technokracie, kde formálně vládnou vláda a parlament, ale de facto nevolené „expertní“ instituce – byrokracie, nadnárodní organizace, soudy. Amerika s Trumpem se vrací k prvnímu modelu.

Trump není žádným ohrožením demokracie, právě naopak. Je ohrožením liberálního establishmentu, jeho dlouholeté dominance nad americkou demokracií a jeho zbytnělé představy, že jan on je shůry vyvolený.