V pátek 6. března začalo ve sněmovně projednávání návrhu Zákona o digitální ekonomice (ZDE), který má implementovat cenzurní unijní nařízení DSA. Pro obránce svobody projevu je to zatím velké zklamání, protože představení legislativy za Ministerstvo průmyslu a obchodu (ANO) i projevy zpravodaje (ANO) a předsedkyně poslaneckého klubu (ANO) vůbec neodpovídají vyjádření premiéra a předsedy ANO, které přednesl loni na mezinárodním fóru.

V něm totiž zařadil DSA vedle migračního paktu a emisních povolenek mezi největší hrozby v Evropě a jasně řekl, že „pod záminkou boje proti dezinformacím přináší cenzuru zadními vrátky“. Ne, DSA není o ochraně dětí, jak mnozí mylně informují, ale o zbavení Česka pravomoci pro regulaci digitálních platforem a o předání plné moci Evropské komisi k tomu, aby kontrolovala a vynucovala, co můžeme a nemůžeme zveřejňovat na sociálních sítích.

Ale pojďme začít dobrou zprávou. Koaliční strany chtějí vetovat procedurální možnost schválení zákona v prvním čtení. To ovšem také znamená, že jej nechtějí zamítnout (na rozdíl od Polska, kde jej prezident vetoval) a budou se pokoušet návrh Fialovy vlády (!) upravovat pozměňovacími návrhy. Níže uvádím některé mýty, které v pátek ve sněmovně zazněly, na pravou míru – jak by řekl Saturnin ve slavném Jirotkově románu.

Když je zavádějící samotné představení návrhu zákona

Naše kritika míří už na představení návrhu zákona Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO), které kontroverznost této legislativy, proti níž protestuje po celé Evropě americká administrativa, nevládní organizace a stovky uznávaných osobností z celého Západu, a vážné hrozby pro svobodu projevu a ztrátu suverenity ani nenaznačilo. Vůbec nezaznělo, že DSA nutí platformy k odstraňování nejen ilegálního obsahu (což by nikomu nevadilo), ale také uživatelského obsahu plně legálního – pod záminkami škodlivosti, systémového rizika, narušení občanského diskursu nebo duševní pohody.

Průzkumy přitom už několik let dokazují, že většina mazaného obsahu žádné zákony neporušuje. A nejde jen o mazání a neoprávněné blokace uživatelů. Snížení viditelnosti, resp. dosahu, se v prvním pololetí 2025 týkalo jen na Facebooku více než 10 milionů příspěvků. Velkou většinu z nich platformy odstraňovaly algoritmem z důvodu blíže nedefinovaných „dezinformací“ právě kvůli platnosti DSA.

V projevech MPO a zpravodaje vůbec nezaznělo, že Muskova síť X, která se cenzurnímu tlaku podvoluje nejméně, nedávno podala na Evropskou komisi žalobu. Pokud by se podařilo zrušit některá ustanovení DSA, mohly by se k síti X v právní námitce připojit i další platformy a členské státy EU. Proto už chystáme ve sněmovně seminář s právními experty ADF International, kteří s žalobou síti X pomáhají, aby se poslanci mohli zeptat ohledně právního odporu na vše, co je zajímá.

Mýty k vyvrácení

Ne, DSA se nezaměřuje na ochranu dětí a mladistvých. To je jen záminka používaná také pro prosazení skandální legislativy Chat Control nebo zákazu používání sociálních sítí nezletilými, tedy pro radikální průlom do ochrany soukromí a centralizované sledování aktivit občanů na sítích. Marian Jurečka (KDU-ČSL) to nepřímo naznačuje ve svém příspěvku – je to cesta k evropské digitální peněžence, resp. k čínskému systému sociálních kreditů.

Primární zaměření DSA je jiné – týká se kontroly narativů, které nám všem Evropská komise ne/dovolí na sítích používat. Ivan Bartoš (Piráti) to vyjádřil ve svém vstupu natvrdo – „freedom of speech se nerovná freedom of reach„, tedy „cenzura to není, jen vám omezíme dosah“. Takto rafinovaně to mohli omlouvat komunističtí cenzoři i během normalizace.

Ne, dohledový orgán (ČTÚ) nebude řešit stížnosti na zásah platforem do obsahu. S tím se budou muset uživatelé obracet na arbitry pro mimosoudní řešení sporů (ODR), což mimochodem mohou už nyní – na ty v zemích, kde DSA přijali, a nebudou-li spokojeni s verdiktem, pak na soudy. To také mohou už teď – bez české implementace DSA.

Marek Novák (ANO) i Markéta Gregorová (Piráti) v pátek tvrdili, že s DSA budou muset platformy zdůvodňovat mazání příspěvků a blokace. Ale DSA už přece platí v EU pro velké platformy více než dva roky. Má někdo pocit, že se něco změnilo? Že postižení uživatelé dostávají podrobnější zdůvodnění a rady k nápravě? Ani omylem. Jen se maže a blokuje víc než dřív – protože se platformy bojí sankcí DSA. Ani institut „výzkumníka“ (vetted researcher) není tak bezproblémový a přínosný, jak se v pátečních projevech líčilo.

V rozpravě také zaznělo, že podle DSA už nemohou platformy rozhodovat o mazání obsahu pouhým algoritmem, že to musí rozhodovat člověk. Protože se tak dlouhodobě neděje a Evropské komisi to nijak nevadí, zeptali jsme se na to nedávno národního DSA koordinátora na ČTÚ. Podle něj lze větu „Každému uživateli musí být umožněno, aby si v rámci komunikace s kontaktním místem poskytovatele zvolil možnost komunikovat s člověkem s vyloučením automatizovaných prostředků jako jsou chatboty nebo umělá inteligence“ chápat tak, že nad rozhodováním algoritmu bdí lidský dohled, avšak ten nemusí být aktivní u každého rozhodnutí o konkrétní stížnosti. To je jen jeden z mnoha argumentů pro DSA, který v praxi splasknul jako propíchnutý balónek.

Podle Heleny Langšádlové (Top09) jsou prý Slováci o krok dál. Jak se to vezme. Ve slovenských médiích se můžeme dočíst, co to obnáší. Důvěryhodné oznamovatele (lidově „udavače“ nevhodného obsahu) vybírá útvar, v němž mají většinu zaměstnanci Rady pro mediální služby, kde pracoval i současný zaměstnanec politické neziskovky DigiQ, která se o certifikaci uchází. Zakladatel DigiQ je navíc členem řídícího orgánu organizace, která má o DigiQ rozhodnout. DigiQ zastává progresivistické postoje, takže podle ní je „nenávistným projevem“ i to, když napíšete, že transgender osoba je nemocná. Seznam oznamovatelů v EU čítá desítky podobných politických neziskovek s radikálně levicovými aktivisty. Někteří za svoje cenzurní aktivity dostali dokonce nedávno zákaz vstupu do USA.

Jak to opravit

Tolik tedy k tomu, jak DSA v EU „funguje“. Ano, cenzurní stav předchozích let byl Evropskou komisí posvěcen a platformy jsou pod sankcí 6 % světového obratu vydírány k tomu, aby filtrovaly vše, co Evropské komisi a certifikovaným oznamovatelům (většinou woke neziskovkám) přijde nepohodlné. Tedy především příspěvky konzervativních a „populistických“ (ať už to znamená cokoli) politiků, médií i veřejných intelektuálů ve všech citlivých tématech kolem migrace, LGBT, klimatu, mRNA vakcín, inkluze, Green dealu, EU regulací, Ukrajiny apod.

To, co je v DSA relativně bezproblémové, jsou části věnované podvodům při elektronickém obchodování a kyberzločinu (hacking, phishing, vydávání se za jinou identitu apod.). Tam by se jistě našel snadný konsensus. Proto by mělo logiku rozdělit celý text do dvou samostatných zákonů, aby se potřebná ochrana před elektronickými podvody nemíchala s ideologickou filtrací toho, co čeští občané nesmí psát na sítě podle unijní ideologie, která hodnotám vyznávaným např. Patriots for Europe s účastí hnutí ANO rozhodně nefandí.

Abychom nekončili pesimisticky – na páteční rozpravě zazněl aspoň jeden rozumný hlas – od Libora Vondráčka (SPD/Svobodní). Snad na něho v příštích dnech navážou další. Jinak by ANO popřelo vše, co před volbami k DSA slíbilo.