Hysterie kolem akreditace médií na tiskové konference vlády, ministerstev nebo jiných státních úřadů je úplně absurdní. Výběr médií nijak neovlivňuje svobodu projevu jako základního občanského práva.

Poprvé jsme se k tomu vyjadřovali po nástupu Trumpovy vlády, která také některým médiím z „Bidenovy éry“ akreditace (a technické zázemí v Bílém domě) již neposkytla a jiným médiím (dříve nezvaným) pro změnu ano. Takový výběr je právem každé vlády kdekoli na světě.

Fialova vláda také dávala akreditace výběrově a některým médiím nejen, že akreditace neposkytla, ale ještě je bez důkazu obviňovala z šíření dezinformací a snažila se v nich zakázat (metodikou vícepremiéra Bartoše) státní inzerci.

A to je na tom nejzajímavější. Nikdo z těch „liberálů“, kteří nyní křičí a dožadují se po nás kritiky toho, že některé ministerstvo nemá ve výběru Deník N, se tenkrát na obranu diskriminovaných médií neozvali. Tak bohužel vypadá česká mediální scéna dvojích metrů, která je součástí, ne-li jedním z původců, pokřiveného vnímání politiky jako soutěže konkurenčních idejí.

V každé zemi jsou stovky nebo spíš tisíce různorodých mediálních projektů. Vlivní influenceři mají dnes často větší sledovanost než kdysi etablovaná legacy media, jejichž důvěra povážlivě klesá. Mnozí z nich by měli zájem účastnit se vládních tiskovek, ale prakticky není možné dát akreditace všem (prostor je omezený), takže vždy musí pořadatel akce přikročit k výběru. To, že to ty nevybrané mrzí, však neznamená, že někdo omezuje jejich svobodu projevu (si na to třeba stěžovat).

Možná je čas, aby Babišova vláda i další ministerstva přikročily k výraznějším změnám v seznamu akreditací a alternativní média dostala na tiskovkách silnější zastoupení odpovídající jejich reálnému vlivu ve společnosti. V tom by mohla být praxe Bílého domu z ledna 2025 inspirací.