Eurounijní Digital Services Act (DSA) byl od počátku prezentován jako snaha o transparentnější a bezpečnější online prostor, kde budou potírány kriminální projevy na digitálních platformách s důrazem na boj proti dětské pornografii. Řada odborníků a organizací v čele se SOSP varovala, že pod rouškou bohulibých záměrů se skrývají i značná rizika pro svobodu projevu. Ta už se v praxi projevují – i podle zprávy vydané společností Meta, která provozuje Facebook a Instagram.

Proto budeme postupně zveřejňovat analýzy zpráv, které podle DSA mají největší platformy povinnost pravidelně publikovat. Nejnovější Facebook DSA Transparency Report za období leden–červen 2025 ukazuje obrovský objem smazaného obsahu, rychlost zásahů a detailní data o tom, jak platforma reaguje na úřední příkazy či uživatelská hlášení. Počty vyvolávají otázku, zda se pod záminkou „ochrany před nenávistí a podvody“ nezačíná systematicky omezovat i svoboda projevu. Existuje několik způsobů, jak mohou platformy „škodlivý“ obsah mazat. Může jít o požadavek od státních orgánů, nahlášení uživatelem, nahlášení tzv. důvěryhodným oznamovatelem (organizace certifikovaná koordinátorem digitálních služeb) nebo algoritmem sítě.

Souhrnné počty

Facebook během prvních šesti měsíců roku 2025 obdržel z členských států EU celkem 1 965 příkazů k odstranění obsahu. Největší podíl tvořilo Německo (744 příkazů), následované Litvou (457) a Itálií (242). Nejčastějšími důvody byly podvody a podvodné praktiky (407), nenávistné projevy (391), napadení účtů a hackování (216) a falešné účty (176). Samostatnou kategorií byly také případy označené jako „kriminální organizace“ (118).

Zajímavé je, že dezinformace se ve zprávě nevykazují jako samostatná kategorie pro mazání příspěvků – místo mazání se u nich uplatňuje takzvaný „demotion“, tedy snížení viditelnosti, resp. dosahu. V prvním pololetí 2025 se to týkalo více než 10,2 milionů příspěvků, které sice nebyly smazány, ale uživatelé je prakticky přestali vídat. Více než 88 % všech těchto příspěvků se týkalo „dezinformací“.

Sami uživatelé poslali více než 650 tisíc hlášení. Nejčastěji šlo o pomluvy (189 tisíc případů), porušení práv k duševnímu vlastnictví (129 tisíc) a „ostatní nelegální obsah“ (286 tisíc). Facebook v reakci na to odstranil jen 15–35 % nahlášených příspěvků. Úspěšnost byla tedy relativně nízká a většině hlášení nebylo vyhověno. O poznání vyšší úspěšnost vykazuje skupina tzv. „důvěryhodných oznamovatelů“ (trusted flaggers), jejichž hlášení má podle DSA vyšší prioritu. Ti v uvedeném období nahlásili v celé EU 397 případů, z nichž drtivá většina vedla ke smazání obsahu. 254 případů se týkalo podvodů a scamů (220 smazáno), 79 případů potom hate speech (60 smazáno). DSA platí na unijní úrovni jen krátce, ne ve všech zemích proběhla implementace do národního práva a proto jsou zatím počty relativně malé.

Sporné případy, kdy se uživatel odvolává proti smazání svého obsahu, lze řešit tzv. mimosoudním řešením sporů (ODR). Jedná se o postoupení případů certifikovaným arbitrům. Znepokojivým faktem je, že rozhodnutí arbitrů sítě akceptovaly jen ve třetině případů, což znamená, že poškození uživatelé, kteří se nespokojí s odmítnutím, se musejí obrátit na soud.

Na cenzurní zásahy vede Německo

V počtu úředních příkazů vede Německo. Tyto případy nemáme možnost analyzovat, protože informace o těchto požadavcích ze strany státní moci nejsou dostupné. Můžeme se ale podívat na strukturu hlášení od důvěryhodných oznamovatelů – tedy organizací, jejichž hlášení závadných příspěvků má prioritu. Počty za konkrétní země nejsou bohužel k dispozici a neví se, ve kterých zemích a kterými organizacemi jsou hlášeny které příspěvky.

Státní podněty pro mazání příspěvků jsou v Německu dány přísnou legislativou pro online prostor. Už od roku 2017 platí NetzDG (Netzwerkdurchsetzungsgesetz), zákon, který ukládá platformám povinnost mazat „zjevně nezákonný obsah“ do 24 hodin. V opačném případě hrozí vysoké pokuty. Kvůli NetzDG Německo již vybudovalo institucionální aparát – úřady, soudy i nevládní organizace mají know-how, jak příkazy formulovat a vymáhat. Německo klade obrovský důraz na tzv. boj proti extremismu, hate speech, neonacismu a antisemitismu, což je zakotveno i v právním rámci (např. StGB §130 o „Volksverhetzung“ = podněcování nenávisti v trestním zákoníku). Ten je ale kritizovaný, protože hranice mezi legitimní kritikou a „napadáním lidské důstojnosti“ je dost vágní. Následuje jeho volný překlad.

§ 130 StGB – Podněcování nenávisti (Volksverhetzung)

(1) Kdo způsobem, který vede k narušení veřejného pořádku,

I. podněcuje k nenávisti proti národní, rasové, náboženské nebo etnické skupině, proti části obyvatelstva nebo proti jednotlivci z důvodu jeho příslušnosti k výše uvedené skupině nebo části obyvatelstva, vyzývá k násilným nebo svévolným činům nebo

II. napadá lidskou důstojnost jiných tím, že uráží, zlovolně hanobí nebo pomlouvá jednu z výše uvedených skupin, části obyvatelstva nebo jednotlivce z důvodu jeho příslušnosti k takové skupině nebo části obyvatelstva,

bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo peněžitým trestem.

V Německu existuje od roku 2024 čtyřčlenný klub organizací se statutem důvěryhodný oznamovatel. Jednou z nich je REspect! Reporting Centre, projekt mládežnické nadace v Bádensku-Württembersku, který se zaměřuje na hate speech a sleduje také teroristický či násilný obsah v němčině, angličtině a arabštině. Ještě kontroverznější je ovšem neziskovka HateAid gGmbH, která vystupuje jako obránce proti „digitálnímu násilí“ a dezinformacím na sociálních sítích. V praxi se ale profiluje jako silně ideologicky vyhraněná organizace, podporující progresivistickou agendu včetně prosazování otevřené migrační politiky. Kritici jí vyčítají, že pod záminkou boje s nenávistí usiluje o umlčování nepohodlných politických názorů, zejména těch, které se vymezují vůči migraci či islamizaci Evropy.

Dalšími důvěryhodnými oznamovateli jsou Bundesverband Onlinehandel e.V. (sdružení online obchodníků) a Verbraucherzentrale Bundesverband e.V., organizace na ochranu spotřebitelů. Zatímco jejich činnost je spíše technicko-obchodní, vliv HateAid a REspect! je ideologický a ukazuje, že rozhodování o tom, co smí a nesmí být zveřejněno, dostávají do rukou aktéři s politickou agendou.

Jak jsme na tom v České republice

ČR se ve zprávě objevuje jen okrajově. Uvádí, že Facebook u nás měsíčně používá 6,6 milionů uživatelů. Naše úřady během sledovaného období vydaly pouhé dva příkazy k odstranění obsahu a žádný příkaz k poskytnutí uživatelských dat. Český Facebook zatím nezažívá masivní cenzurní zásahy jako Německo nebo Litva. Přesto i u nás mohou být příspěvky mazány na základě uživatelských nahlášení, automatického mazání nebo zásahů zahraničních důvěryhodných oznamovatelů. Podle zprávy je pro češtinu vyčleněno celkem 87 moderátorů obsahu, kteří kontrolují obsah hlášený a mazaný v našem jazyce. ČR dosud nemá vlastní certifikované organizace důvěryhodných oznamovatelů, ale to neznamená, že se český obsah nemůže stát obětí rozhodnutí přijatého v Bruselu, Berlíně nebo jinde. To otevírá otázku, zda se tímto způsobem neoslabuje právní suverenita jednotlivých států.

Které další země stojí za zmínku?

Litva má za první polovinu roku 2025 evidováno 457 úředních příkazů k odstranění obsahu. Důvodem je zejména zvýšený tlak na potírání dezinformací a nenávistných projevů. Klíčovou roli i zde sehrávají důvěryhodní oznamovatelé — vedle subjektů chránících hospodářskou soutěž jako CropLife Lietuva (nelegální zemědělské produkty) a Piracymeter (duševní vlastnictví) je tu i ideologicky profilovaná neziskovka Debunk EU, která aktivně zasahuje proti hate speech, dezinformacím a škodlivému vlivu na občanskou debatu a volby – s důrazem na tzv. pro-kremelský dezinformační narativ. Její certifikace signalizuje, že rozhodování o online projevu je v Litvě pod silným vlivem subjektů politického aktivismu, což s sebou nese riziko cenzurních zásahů z ideologických důvodů.

V Rakousku je příkladem ideologického factcheckera organizace ZARA – Zivilcourage und Anti-Rassismus Arbeit, která se označuje za bojovníka proti rasismu a diskriminaci. Ve skutečnosti je silně aktivistická a promigrační, což v roli „důvěryhodného oznamovatele“ znamená riziko, že i legitimní kritiku bude označovat za škodlivý obsah. Podobné organizace můžeme jako certifikované důvěryhodné oznamovatele vidět i v další zemích, například INDECOSA-CGT ve Francii.

Závěr

Vedle hlášení úřadů a „důvěryhodných oznamovatelů“ stojí vlastní zásahy platforem. Facebook během sledovaného období odstranil v EU celkem 23,8 milionu příspěvků na základě svých pravidel. Nejčastěji šlo o spam (10,9 milionu), nahotu a sexuální obsah (2,8 milionu), šikanu a obtěžování (1,35 milionu) a nenávistný obsah (923 tisíc). Přibližně 81 % těchto zásahů provedly automatické algoritmy. Problémem je ovšem jejich chybovost. Takzvaná „overturn rate“, tedy procento obsahu navráceného po odvolání, činila průměrně 4,1 % (v některých jazycích však byla výrazně vyšší – v italštině 23 %, v maltštině 25 %). Jinými slovy v každém čtvrtém případě byl obsah odstraněn neprávem. To ukazuje, že rozhodování o svobodě projevu je v nemalé míře delegováno na algoritmy s chybovostí, která by byla v jakémkoli jiném právním procesu nepřijatelná.

Zpráva ukazuje i rychlost, s jakou Facebook jedná. Úřední příkazy byly vyřízeny průměrně za 16 hodin, uživatelská hlášení do 9 hodin. Jenže rychlost není vždy ctností. Pokud se obsah odstraňuje preventivně a na základě vágních kritérií, mizí ještě dřív, než se stihne vést debata o jeho oprávněnosti. A že je prostor k chybám značný, dokládají i samotná čísla – více než 786 tisíc odvolání bylo v první polovině roku 2025 úspěšných a vedlo k obnovení smazaného obsahu. Obrovské množství příspěvků bylo tedy odstraněno neprávem.

O Digital Services Act a jeho zastánci tvrdili, že má chránit občany před nelegálními jevy – podvody, dětskou pornografií, teroristickou propagandou. V praxi se ale stále více zaměřuje na široké kategorie typu „nenávistný projev“, jejichž výklad je značně subjektivní. Pokud mají o svobodě projevu rozhodovat automatické algoritmy a neziskové organizace s politickou agendou, pak se z nástroje ochrany stává kladivem na cenzuru.