Na našich kanálech sociálních sítí každodenně sdílíme a komentujeme české i zahraniční dění, které se týká svobody projevu. Průběžně publikujeme výběr toho nejpodstatnějšího za každý uplynulý měsíc. Dnes pokračujeme s výběrem za leden.

Čím jsme se zabývali my v SOSP

Z výstupů našich pořádaných akcí jsme sestavili seznam doporučení pro novou vládu. V SOSP jsme se soustředili především na témata, která souvisejí se svobodou projevu a ty podrobněji rozpracovali. Náš přehled doporučení jsme stranám a hnutím zaslali hned po vytvoření nové vládní koalice. Vybíráme z nich pro představu několik příkladů. Až na jednu výjimku nenavrhujeme rozšiřování zákonných norem a státní byrokracie, ale naopak rušení přebytečných míst a nadbytečné legislativy. Stejně tak navrhujeme odmítat rozšiřování unijní legislativy na úkor národní suverenity.

Bránit svobodu projevu vypadá jako zastávat se názorů nebo jejich nositelů, ke kterým někdy moc sympatií nemáme. Ale bez toho to nejde. Svoboda projevu musí platit pro všechny. I pro názory, které se nám vůbec nelíbí nebo nám připadají naprosto odporné. Benešovy dekrety jsou základem poválečného uspořádání v naší části Evropy a územní celistvosti našeho státu. V našem trestním zákoníku také máme paragrafy o ohrožení svrchovanosti nebo územní celistvosti, jejichž smysl je stejný nebo velmi podobný. Ale mají zastánci odlišného výkladu naší historie chodit za to do vězení, případně být vděčni za „pouhou“ podmínku? Tak se přece chovala Fialova vláda, když šlo o názory lidí na dění na Ukrajině včetně hodnocení historických důvodů pro začátek konfliktu. Podobnou perzekuci bychom přece nechtěli.

Svoboda projevu je to úplně nejspodnější patro pyramidy, kam patří vše, co STÁT NETRESTÁ nebo BY NEMĚL TRESTAT. A do toho by se mělo ve svobodné demokratické společnosti vejít 99.99 % všech názorů. SOSP jako výjimky nechráněné svobodou projevu vidí pouze bezprostřední předstupně násilí (výhrůžky násilím a podpora terorismu, tj. ohrožení životů civilního obyvatelstva, které vidíme např. v projevech radikálů v západní Evropě) a zneužívání dětí. Čili nic společného s politickou orientací nebo ideologiemi. Legislativní realita je však přísnější a trestá toho mnohem víc, než bychom si přáli, např. předsudečnou nenávist. Každodenní otázkou pro nás tedy je, kde jsou nejurgentnější hrozby, v jaké oblasti můžeme spojit síly s dalšími a kde je legislativní obrana realistická, prosaditelná.

Věříme, že strany nové koalice dostojí svým slibům v oblasti svobody projevu a zastaví cenzurní snahy, které spustila (v takovém rozsahu poprvé od roku 1989) vláda předchozí. A nemyslíme tím jen změny legislativy, ale i politický aktivismus některých ministerských odborů a zhoršení atmosféry ve společnosti, kterou zbytečně rozdělovala nevhodná komunikace vedení Stratkomu a Nejvyššího státního zastupitelství. Nové vládě necháváme obvyklých 100 dní hájení, přičemž budeme průběžně monitorovat probíhající změny a stav svobody projevu nadále veřejně komentovat. Demokratickým standardům bohužel neodpovídají kroky prezidenta Pavla. To, že se obklopuje osobami s procenzurní minulostí, vede k úvaze, zda nechce na Hradě budovat paralelní mocenské centrum.

Výběr médií neovlivňuje svobodu projevu jako základního občanského práva. Poprvé jsme se k tomu vyjadřovali po nástupu Trumpovy vlády, která také některým médiím z „Bidenovy éry“ akreditace (a technické zázemí v Bílém domě) již neposkytla a jiným médiím (dříve nezvaným) pro změnu ano. Takový výběr je právem každé vlády kdekoli na světě. Fialova vláda také dávala akreditace výběrově a některým médiím nejen, že akreditace neposkytla, ale ještě je bez důkazu obviňovala z šíření dezinformací a snažila se v nich zakázat státní inzerci. A nikdo z těch „liberálů“, kteří nyní křičí a dožadují se po nás kritiky toho, že některé ministerstvo nemá ve výběru Deník N, se tenkrát na obranu diskriminovaných médií neozvali.

Když se myšlení na univerzitách stává rizikem. Cenzura už dnes nevypadá jako zákaz u dveří. Spíš jako jemná kalibrace prostředí: „bezpečné“ sylaby, „nezávadná“ témata, opatrně hlídaná terminologie, která je klíčem k přijetí. Neříká se: „Tohle nesmíš.“ Spíš: „Takhle se to u nás nedělá.“ A kdo se nechce přizpůsobit, časem se naučí mlčet. V seminárních debatách nebo v textu se někdy řeší, zda „neposiluje špatné rámce“, zda „není problematické“. Jenže akademie má být právě místo, kde se problematické věci analyzují, ne zametají pod koberec. Pakliže univerzita začne zaměňovat „nepohodlné“ za „nepřípustné“, prohrává svůj základní úkol. Absolventi by neměli odcházet jako uniformní nositelé aktuální morální mluvy. Měli by odcházet s intelektuální imunitou: schopni poslouchat něco, co je dráždí a nerozpadnout se, schopni vést spor, aniž by z něj dělali osobní soud.

---

Dění v ČR

Blokování webů na pokyn Národního centra kybernetických operací (NCKO) bylo nezákonné.Obvodní soud rozhodl v dlouhotrvajícím sporu mezi provozovatelem webu AC24 a operátorem T-Mobile tak, že blokace přístupu k webu byla protiprávní a porušila evropské nařízení o síťové neutralitě. T-Mobile tak musí vyplatit odškodnění ve výši přes 34 tisíc Kč za ušlý zisk a náklady řízení. To nyní potvrdil i odvolací soud. Blokace na žádost NCKO vyzvalo operátory k omezení přístupu k 20+ webům označeným za „dezinformační“ (toto obvinění stále nebylo nijak doloženo a není známo ani, kdo výběr sestavil). Dle znaleckého posudku „zdroje pocházející z ruských státních médií činily v období leden-únor 2022 19,5 % a v období žalobou stiženém se tam objevil pouze jeden článek odkazující na ruská státní média.“

Centrum proti hybridním hrozbám (CHH) bylo založeno na základě auditu národní bezpečnosti, který byl koordinován Evou Romancovovou. Do auditu byly zapojen spolek Evropské hodnoty. EH byly v té době financovány nadacemi George Sorose, americkým ministerstvem zahraničí či organizací Globsec. K nim se v následujících letech přidaly National Endowment for Democracy (NED) či USAID, tedy agentury, které Trumpova administrativa označuje za struktury „Deep State“. Současný šéf B. Vangeli v reakci na ruský útok na Ukrajinu označil blokování českých webů za legitimní a legální, třebaže dva roky nato přišel první rozsudek, podle něhož bylo blokování nezákonné. „Po svém nástupu jsem požádal jednotlivé sekce MV o přehled a výstupy v rámci svých agend. Ty chci vyhodnotit a následně rozhodnu o dalším nastavení a případném zefektivnění jednotlivých částí resortu,“ řekl ministr vnitra Lubomír Metnar (ANO).

Kauza údajného čínského „agenta“, který měl v ČR sbírat informace o tuzemských politicích a jejich vztazích k Tchaj-wanu, vyvolává řadu pochybností i podezření z účelového vykonstruování celého případu. Veřejnost nezná konkrétní důkazy, které mají svědčit o tom, že Jang I-min pracující v ČR pro velké čínské noviny prováděl na našem území neoprávněnou činnost pro cizí moc. Vždyť v Česku působil několik let a Lipavského ministerstvo mu opakovaně prodlužovalo akreditaci. Sledoval veřejné aktivity českých politiků, sbíral informace z otevřených zdrojů. Zahraniční korespondenti po celém světě dělají totéž. Taková činnost je nejen legální, ale je podstatou novinářské profese. Pokud jdou však naše úřady tak daleko a z něčeho ho obviní, pak vše následující musí probíhat na legální, oficiální a právní bázi… A takový stát také musí umět dokázat vládě obviněného občana, čím se u nás provinil.

„Státní aparát poprvé odzkoušel nový paragraf trestního zákoníku o neoprávněné činnosti pro cizí moc, dopadlo to neslavně […].Zadržený není žádný vlastizrádce, který by se jinak prosmýkl mezi slovíčky paragrafů. […] Příslušné orgány mu mohly kdykoli zrušit povolení k pobytu a vyhostit ho. […] žádný trestní proces k tomu nepotřebujeme.“ „Opravdu chtějí naše státobezpečnostní orgány vyzkoušet, zda Čína zareaguje např. tak jako v roce 2022 vůči Litvě? Tehdy kvůli sporu souvisejícím s Tchaj-wanem zablokovala Litvě veškerý export. To by se orgány velmi rychle dostaly do těžké kolize s vládou, ale i s veřejným míněním. […] Je nápadné, že na medializaci kauzy se podílela BIS. Ta by měla být ze své podstaty velmi diskrétní“ komentuje Martin Weiss.

Známý právník, který na FB píše pod jménem Kocour Rhett, připomněl, jak se začali stíhat lidé za jiný názor na Ukrajinu. Z oficiálního textu JUDr. Igora Stříže  a  Nejvyššího státního zastupitelství: “ existuje k tomu i metodika pro státní zástupce – jak argumentovat, co naopak příliš nezmiňovat (neexistenci rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která by Rusko odsoudila), a pracovalo se na tom minimálně 14 dní před invazí. Krajští a okresní státní zástupci tenkrát dostali z NSZ mailem pokyn, aby instruovali své podřízené v tom smyslu, aby všeho nechali, sedli k internetu a začali cíleně vyhledávat a následně stíhat protiukrajinské delikty. V okamžiku invaze to již bylo hotové. Není úplně jasné, zda tehdejší nejvyšší státní zástupce Stříž, který je pod tím (mimo jiné) podepsaný tehdy jednal z vlastní iniciativy, aby odčinil, že byl za komunistů vojenským prokurátorem, což mu bylo do té doby vyčítáno, nebo k tomu dostal pokyn od Fialovy vlády, v každém případě se proti tomu tehdy nikdy z vlády neohradil.“

Neoprávněná činnost pro cizí moc. Paragraf, který byl před Vánoci 2024 narychlo vložen do trestního zákoníku, byl poprvé použit proti akreditovanému zahraničnímu novináři, který měl pracovat pro Čínu.Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc uvedl, že se zrušením paragrafu se nadále počítá. A rovněž další politici vládní koalice jsou přesvědčeni, že ke zrušení by mělo dojít. „Budeme trvat na zrušení, protože je to nebezpečný paragraf,“ ujistil L. Vondráček. „Vláda má v této věci jasno. Tento trestný čin je napsaný příliš vágně a nejasně, což může vést k tomu, že by mohl být zneužíván proti lidem jen za jejich názory. Proto vláda trvá na tom, aby byl zrušen, a aby zákony byly srozumitelné, spravedlivé a platily pro všechny stejně. Stát má chránit bezpečnost země, ale nesmí u toho šlapat po svobodě slova a právech občanů,“ říká poslankyně Irena Němcová.

„Stratkom končí, protože ho nepotřebujeme. … Žijeme v demokracii, na rozdíl od minulé vlády s vámi budeme komunikovat otevřeně,“ řekl Andrej Babiš. „V praxi se prokázalo, že jde o nefunkční model, protože ve výsledku šlo o kontraproduktivní budování ideologického monopolu. Veřejnost tato činnost doslova odrazovala. Komunikace v demokracii má být postavena na respektu ke svobodě slova a názorů. To je naše nejsilnější zbraň,“ uvedl Radek Vondráček. „Dívat se na všechno optikou toho, že všechno je organizováno Ruskem nebo Čínou a tím omlouvat nějaké své vlastní chyby, je přesně to, co lidem vadí, a to, v čem bychom nechtěli pokračovat,“ reagoval Patrik Nacher. „Rozmohla se móda, kterou bych nazval foltýnizací státní správy a já myslím, že je potřeba defoltýnizovat. Jde o ideologické a propagandistické útvary, které na ministerstvu zahraničních věcí nemají co dělat,“ uvedl Jan Zahradil.

Jak vypadá cenzura na platformách pro publicistu, jehož názory jsou někomu nepohodlné? Popisuje František Kubásek. “ v roce 2018 […] mi, pod záminkou „falešná identita“, trvale smazali FB profil, […]. V roce 2018 mi též poprvé zablokovali YouTube. […] V roce 2021 mi YouTube smazal další kanál, a to mi dokonce nedal ani žádnou výstrahu.“ „Další smazání jsem prožil v roce 2024 na síti TikTok… Další pokus z roku 2025 je zatím stále naživu, ale pravidelně dochází k mazání videí […]. TikTok je, spolu s FB, poslední dobou asi nejtvrdší. […] V roce 2021 jsem […] přišel o profil na Twitteru. Po koupi Muskem mi […] X profil obnovila v roce 2024.“ „Na TikToku mi smazali […] video, kde jsem upozorňoval na to, že Petr Pavel […] by byl pro, aby se omezení nošení zbraní v ČR přizpůsobilo budoucím restrikcím z Bruselu. „V roce 2020 mi před smazáním jednoho z kanálů, zablokovali vydělané peníze z darů. Šlo o docela dost peněz a někteří uživatelé […] své peníze nedostali zpět.“

Reportáž ze semináře 3 roky od covidu – dopady očkování a mimořádných opatření v Poslanecké sněmovně. „Covid, resp. tehdejší v pravdě až totalitní režim měl několik pilířů, na kterých stál. … Ve jménu veřejného zdraví… byli naši občané omezováni na svých právech. […] To je postup, který se už nesmí opakovat,“ zdůraznil poslanec Jindřích Rajchl. „Šlo příval informací, který neměl oporu ve faktech. Ti lidé nebyli upalováni, ale byli nazváni dezinformátory a byli reputačně likvidováni.“ „Vakcíny byly implementovány ženám, těhotným ženám, dětem, mladým lidem a řekli jsme jim, že už nebudou infekční. „Tohle byl největší hřích oné doby… A každý, kdo se proti vakcíně dokázal postavit, byl zničen. vakcína nechránila před úmrtím, onemocněním, ani před přenosem nemoci. Na přenos nemoci nebyla ani testována… Už nikdy nesmíme připustit, aby z rozhovoru byla vyloučena vědecká obec, aby byl povolen jeden jediný názor.“

V rozhovoru Tomáš Zítko popisuje: „Místo otevřených zákazů sledujeme plíživé posouvání hranice „přijatelného projevu“ pomocí administrativních rozhodnutí, gumových pravidel a algoritmického řízení viditelnosti. […] Nevyváženost tak přestala být selháním systému a stala se jeho standardním provozním režimem. „Výsledkem této praxe je „měkká cenzura“. […]jakmile se jednou vytvoří mechanismus schopný rychle a plošně tlumit „škodlivý obsah“, je jen otázkou času, kdy začne být politicky zneužíván. Tento okamžik právě nastává.“ „Ochrana před „škodlivými informacemi“ se v EU postupně proměnila v oficiální úřední agendu, která je využívána k potlačování legitimní opozice… část společnosti dnes vnímá svobodu nikoli jako hodnotu, ale jako hrozbu. Rezignuje na vlastní úsudek a stále častěji jej deleguje na autority – na „ověřovatele faktů“, expertní komise či instituce […]“

politická debata se často tváří, že demokracie je: souboj dobra se zlem, rozum versus hloupost, osvícení proti tmářům. Jenže tohle je morální pohádka, ne politický systém. Demokracie je založena na nedůvěře k moci. Skutečný demokrat: nebrání svobodu projevu proto, že souhlasí, ale proto, že nesouhlasí – a přesto nechce umlčovat. To je bod, kde se demokracie láme. Ne u názorů, které se nám líbí. Ty se brání snadno. Skutečný test přichází ve chvíli, kdy: názor považujeme za hloupý, urážlivý, mylný, nebo dokonce nebezpečný. Právě tehdy má demokrat dvě možnosti: zakázat ho, porazit ho argumentem. Společnost, která začne: zakazovat názory, vytvářet seznamy nepřípustných postojů, morálně licencovat umlčování, nevstupuje do éry bezpečí. Vstupuje do éry strachu z diskuse… Protože stát, který dnes zakazuje hloupé názory, může zítra zakázat nepohodlné a pozítří tvé vlastní.

Rámec „pro-/proti-“ vytváří falešný dojem, že existují pouze dvě legitimní pozice: buď Rusko podporuješ, nebo jsi proti němu. Skutečnost je ale mnohem složitější. Člověk může současně odsuzovat ruskou agresi a kritizovat kroky vlastní vlády, podporovat Ukrajinu a zároveň odmítat militarizaci společnosti, chápat historické souvislosti, aniž by je schvaloval. […] Jakmile je někdo jednou označen jako „pro-ruský“, přestává být nutné reagovat na jeho argumenty, […]. Nálepka sama plní funkci diskvalifikace. oprávněná otázka nepřestává být oprávněná jen proto, že je nepohodlná. V okamžiku, kdy se morálka redukuje na loajalitu k jednomu rámci, přestává být etikou a mění se v rituál příslušnosti. Dochází k autocenzuře […], k odchodu lidí z veřejné debaty a ke zploštění myšlení. […]

„u nás se BIS stala ideologickým klackem. Z české tajné služby nejen unikají do vybraných médií informace, ale její ředitel dokonce pořádá tiskovky a známkuje politiky. Naše BIS je přitom podle našeho hosta metodicky, ideologicky i hodnotově řízena Američany, a jak dodává, v situaci, kdy se všechno ví, už „záleží jen na tom, kdo to ví, a jak to použije“. Stačí se ohlédnout, kolik za uplynulých let vypustila BIS balónků bez důkazů a jakéhokoli rozřešení.“ „musí nastat zamezení podpory státu pro politické neziskovky, které toto dělají a ideologicky působí. Ať existují neziskovky, které pracují v sociální, v edukativní, ve vědecké oblasti a ale tam, kde ovlivňují myšlení lidí ve prospěch nějakého světonázoru a ideologie, tak ať to dělají za své peníze, nebo za peníze sponzorů, ale ne za peníze daňového poplatníka.“ zaznělo v rozhovoru Martiny Kociánové a Vadima Petrova.

„neziskovkám se v poslední době stalo to samé, co vědě. Zapomněly na svůj smysl a začaly sloužit mocným. Mocní je za to začali štědře financovat a neziskovky se postupně obrátily v přesný opak svého smyslu: začali za peníze mocných prosazovat agendu mocných. A za to si zaslouží trest v podobě tvrdého restartu. Stačí je odříznout od státních peněz o ono se to spraví samo.“ „Velká Británie dnes zatýká desítky lidí denně za to, že vyjadřují veřejně své názory. Německo se vehementně snaží zrušit svoji nejsilnější politickou stranu. Rumunsko si dovolí zrušit svobodné volby na základě neověřitelných řečí o „ruském vměšování“. V českých zemích máme […] lidi, kteří sedí ve vězení za to, že veřejně řekli, co si myslí. […] Už zase se spousta věcí nesmí říkat veřejně… Už zase máme v ČT štvavé kampaně proti disidentům.“ říká v rozhovoru Tomáš Fürst.

Novinář a v letech 2013-25 člen Rady Českého rozhlasu (2020-23 jako její místopředseda) Tomáš Kňourek zaslal stížnost Radě Českého rozhlasu, v níž vytýká, že ČRo ve vysílání zcela opomíjí existenci SOSP, o jejich aktivitách neinformuje ani jejich zástupce nezve a téma svobody projevu pokrývá tendenčně, s jednostranným pohledem. Přečtěte si reakce.

---

Dění v Evropě

Nejvyšší soud SR potvrdil osvobozující rozsudek Specializovaného trestního soudu (STS) v případě bývalého předsedy NS SR a exministra spravedlnosti Štefana Harabina, který čelil obžalobě v kauze schvalování ruské agrese na Ukrajině. Dle odvolacího soudu se nepodařilo prokázat, že obžalobní skutek je trestným činem… Prokurátor podal obžalobu pro přečin hanobení národa, rasy a přesvědčení a přečin schvalování trestného činu. Harabin na sociální síti napsal, že by udělal to samé, co ruský prezident Putin, přičemž mluvil o pacifikaci nacistů. Podle Harabinova obhájce šlo o politický proces a verdikt slovenských soudů tak ukazuje znepokojující srovnání – jako by svoboda projevu byla u nás menší než na Slovensku. V ČR byly totiž za podobné výroky soudně stíhány desítky (!) lidí a někteří z nich i odsouzeni.

Kdo se na Slovensku uchází o statut „důvěryhodného oznamovatele? Neziskovku „Ochráň ma“ v roce 2022 založil bývalý policejní vyšetřovatel Roman Abraham. Během své policejní kariéry se specializoval na vyšetřování trestných činů dětské pornografie, zneužívání dětí online a později na počítačovou kriminalitu… veřejnosti nabízí možnost nahlašovat „nevhodný obsah“ v 15 kategoriích, např. Terorismus, Drogy, Spam, ale také Rasismus a xenofobie („strach, nedůvěra, odpor a nepřátelství vůči všem cizincům“). O certifikaci se uchází i neziskovka digiQ. Do očí přitom bije konflikt zájmů, neboť zakladatelka digiQ Andrea Cox je členkou statutárního orgánu mediální rady, která o certifikaci rozhoduje. Když si přečtete,  jak neprůhledně na Slovensku probíhá certifikace nahlašovatelů, a když uvážíte, kdo nejsilněji loboval za schválení DSA, je zřejmé, že ochrana nezletilých na internetu je trojským koněm pro omezování svobody projevu pomocí DSA.

Příkladem německé neziskovky vykonávající úlohu „důvěryhodného oznamovatele“ v rámci DSA je HateAid: ještě předtím, než byla jmenována důvěryhodným oznamovatelem, její výkonná ředitelka již působila jako místopředsedkyně dozorčí rady v německém regulačním orgánu, který DSA implementoval. Německá vláda její HateAid také financuje. Od svého založení 2018 obdržela 4,7 mil. eur (jen loni 1,3 mil. eur od dvou ministerstev). Německý trestní zákoník zakazuje i pouhé „urážky“ a „zlomyslné pomluvy“ s tím, že zvýšenou ochranu před údajně urážlivými projevy mají veřejní činitelé dle paragrafu o „urážce majestátu“ (§188). Koncem r. 2016 spustil G. Hensel kampaň s cílem odříznout údajně „krajně pravicové“ weby od inzerce. Používal slogan „žádné peníze pro pravici“ a vytvářel černou listinu nepohodlných webů. Hensel je jedním ze tří zakládajících partnerů HateAid.

Polský prezident Nawrocki vetoval unijní nařízení o digitálních službách (DSA). Evropská komise zažalovala Polsko u Soudního dvora EU… Nawrocki své veto zdůvodnil právě tím, že parlamentem přijatá legislativa připomíná Ministerstvo pravdy z románu George Orwella 1984… „I tehdy jsem měl vážné výhrady k jeho přijetí – k jeho předpokladům, které předávají kontrolu nad online obsahem vládním úředníkům, nikoli nezávislým soudům… Tyto pochybnosti bohužel nebyly vyřešeny. Místo skutečného soudního přezkumu bylo zavedeno absurdní řešení: námitka proti rozhodnutí úředníka, kterou musí občan podat do 14 dnů.“ „Nejúčinnější formou odepření svobody není zákaz projevu, ale vnucování jediné přijatelné verze reality…,“ „Navrhovaná řešení mezitím vytvářejí systém, v němž budou muset obyčejní Poláci bojovat s byrokracií, aby hájili své právo vyjadřovat své názory. To je nepřijatelné.“

Německo se posouvá stále dál od poválečné demokratické společnosti. Jeho ministryně spravedlnosti (SPD) předložila na konci roku 2025 balíček přísnějších trestních zákonů, kde je i návrh zákona odebírající volební právo osobám, které budou usvědčeny z tzv. podněcování k nenávisti. Paragrafy jsou z definice značně vágní a často jsou namířeny k potlačování svobody slova. Novela je jasně zaměřena na eliminaci opoziční a současně nejsilnější strany AfD. Ministryně si také přeje, aby návrh zákona posílil postavení „politických činitelů“ proti hrozbám a násilí, za kterým se ale nezřídka skrývá kritika politiků. Soudci budou podle ní muset ukládat přísnější tresty, pokud by čin mohl narušit „činnost sloužící společnému dobru“.

David Bendels, šefredaktor novin Deutschland Kurier, byl v první instanci soudu odsouzen a dostal 7 měsíců podmíněně za to, že jeho noviny zveřejnily fotomontáž tehdejší ministryně vnitra, na které držela cedulku, kde bylo napsané Nenávidím svobodu slova.Odvolací soud rozsudek kompletně zrušil. Rozsudek kritizovali novináři na celém světě. a vláda proto udělala nátlak na státní zastupitelství. Státní zástupce řekl, že … v jejich zájmu je, aby byl osvobozen. Tento případ je „bohužel jeden z dlouhé řady, kdy absolutně politizovaná justice potlačuje svobodu projevu. Máme stovky až tisíce takovýchto rozsudků proti obyčejným lidem, kteří něco postovali na FB. A není to jen Německo… dnešní rozsudek historický, kdy poprvé tlak veřejnosti způsobil, že státem a vládou manipulovaná justice musela udělat krok zpátky a vzít první rozsudek zpět.

Jednoho dne se Belgičan Frédéric Baldan probudil a zjistil, že mu budou zablokovány všechny bankovní účty. Bylo to  v době, kdy se blížila zahraniční vydání jeho knihy Ursula Gates. V dubnu 2023 na von der Leyenovou podal trestní oznámení kvůli neprůhlednému vyjednávání s firmou Pfizer o dodávkách vakcín proti covidu-19, celkem za 35 mld eur. „Tři hodiny poté, co jsem oznámil, že usilujeme o suspendování předsedkyně Komise, jsem byl suspendován z Rejstříku transparentnosti…. Dvě moje banky se náhle rozhodly zavřít mi účty. ING, jejímž klientem jsem byl 10 let, mi jen oznámila, že už mě jako klienta nechce… z banky přišlo vyrozumění, že zavírají všechny účty, které se mnou nějak souvisí: účet můj, mé ženy, mého pětiletého syna.“ „instituce EU nabyly tyranské, až totalitářské podoby. … Sleduji, kolik lidí, kteří se až do covidu EU netrápili nebo na ni měli dobrý názor, ho mezitím úplně změnilo.“

Nedávno jsme informovali o nezákonné perzekuci Jacquesa Bauda ze strany EU. Zde je plný text výzvy na jeho obranu a seznam signatářů, který zahrnuje desítky významných osobností na Západě. „Protestujeme proti sankcím uvaleným na plukovníka Jacquese Bauda, ​​které považujeme za nezákonné a proti kurzu, který EU zastává k válce na Ukrajině. Svým nejnovějším balíčkem sankcí EU sankcionovala vojenského historika a bývalého plukovníka švýcarské armády Jacquesa Bauda, švýcarského občana, který žije v Bruselu. Nesmí opustit Belgii, jeho majetek mu zabavili, účty zmrazily a jeho knihy se nesmí prodávat. Baud v minulosti pracoval např. pro NATO a OSN. Jeho knihy splňují standardy profesionální historické analýzy. Ve své práci je věrný principu přísné neutrality, podle kterého obě strany musí být vyslechnuty. Není žádným zločinem pojmenovat pravdivé příčiny války na Ukrajině.“

Baud všechna obvinění odmítá. V právním posudku dvou bývalých soudkyň Evropského soudního dvora, profesorek mezinárodního práva, vyjadřují vážné pochybnosti o souladu sankcí EU proti „dezinformacím“ s právem EU. Za problematické považují zejména odepření práva na vyslechnutí před uložením sankcí… Termíny jako „manipulace“ a „vměšování“, jsou podle nich natolik široce definovány, že poskytují Evropské radě téměř neomezenou diskreční pravomoc.  Rozhovor s Jacquesem Baudem: „sankce nejsou založeny na právním, ale politickém rozhodnutí. Neporušil jsem žádný zákon… V běžném soudním procesu je vznesena obžaloba, proti níž můžete předkládat argumenty a hájit se. Advokát dohlíží na dodržování práva a na konci řízení porota nebo soudce rozhodne o trestu. V mém případě však řízení začíná trestem, který neuložil soudní orgán, ale politická instance. […].“ Švýcarsko vzneslo vůči EU protest kvůli nedodržení zásad řádného právního procesu a porušování svobody projevu.

Soud v Bruselu odsoudil bruselskou čtvrť Saint-Josse-ten-Noode za její protiprávní pokus zabránit v dubnu 2024 konání mezinárodní konference NatCon, kde vystupovali přední evropští politici, publicisté a intelektuálové. Pořadatelům vyhrožovali vypnutím elektřiny a policie přišla se zadáním akci na místě ukončitSoud znovu potvrdil, že veřejné orgány mají nejen povinnost zdržet se zneužívání nebo nepřímých omezení základních svobod, ale také pozitivní povinnost přijmout nezbytná opatření k zajištění jejich pokojného výkonu – bez ohledu na vyjádřené myšlenky. Soud shledal, že tato povinnost nebyla splněna. Soud výslovně uznal existenci morální újmy a nezákonnost jednání. Rozsudek pevně stanoví odpovědnost a vytváří jasný precedent pro budoucí případy.

Protože YouTube se už dlouho a ochotně podřizuje cenzurním požadavkům, uživatelé více využívají konkurenční služby na sdílení videí – Rumble a Odysee. EU se nyní snaží zakázat je přímo. Novinář David Boerstra zjistil, že Odysee je od 15. prosince na seznamu sankcionovaných webů Evropskou unií – mezi nově zakázanými ruskými weby. V Nizozemí byl tak web Odysee zablokován poskytovateli na výslovnou žádost vlády.  

Papež Lev XIV. odsoudil omezování svobody projevu: „Je bolestivé sledovat, jak se, zejména na Západě, prostor pro skutečnou svobodu projevu rychle zmenšuje. Zároveň se vyvíjí nový jazyk orwellovského stylu, který ve snaze být stále inkluzivnější nakonec vylučuje ty, kteří se nepodřizují ideologiím, které ho živí.“

David Púchovský se stal známým během Matovičovy a Hegerovy vlády tím, že plnil roli cenzora jako administrátor FB stránky Hoaxy a podvody. Také patřil do skupiny, která před parlamentními volbami 2023 požadovala v Bruselu zásah vůči tehdejší opozici. Púchovský i proto… ve státní správě skončil. Namísto vlády ho pak začala živit opoziční strana PS… Jeho projekty jsou z velké části financovány zahraničními ambasádami, ale i penězi z veřejných zdrojů. Za dotaci z evropských peněz ve výši 30 tisíc eur organizoval konferenci Stratcom under pressure (vystupovali tam představitelé opozice, bývalé vlády a aktivisté údajně bojující proti dezinfo), jeho přednášky na školách a podcasty a videa. Aktivity podpořily i firma ESET a Kanadské, Švýcarské a Nizozemské velvyslanectví.

---

Dění v USA a jinde ve světě

Během pandemie c19 Světová zdravotnická organizace (WHO) spolupracovala s největšími technologickými firmami na světě, aby omezila informace a vědeckou debatu pro miliardy lidí. YouTube výslovně zakázal veškerý obsah, který odporoval doporučením WHO, zatímco WHO aktivně očerňovala ty, kteří její doporučení zpochybňovali. USA ukončily členství ve WHO právě v reakci „na selhání WHO během pandemie c19“ a proto je překvapující, že se ve stejných dnech (a po omluvě premiéra Babiše za chyby jeho předchozí vlády) ministr zdravotnictví Vojtěch Adam chlubí jednáním se zástupcem WHO a příslibem úzké spolupráce. Pandemická dohoda vstoupí v platnost po alespoň 60 ratifikacích národními parlamenty. Některé země se nezúčastnily hlasování nebo se zdržely –  jejich ratifikace zůstává nejistá: např. USA, Rusko, Izrael, Bulharsko, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Slovensko.

Dr. Naomi Wolfová popsala, jak byla po zveřejňování informací o reprodukčním zdraví žen v souvislosti s mRNA vakcinací postupně odstraněna z hlavních sociálních sítí a profesně marginalizována. „Varovný signál, který měly ženy na celém světě právo dostávat o svém vlastním těle a reprodukčním zdraví, byl záměrně umlčen.“ ,V desáté sadě dokumentů Twitter Filles, které analyzoval novinář David Zweig, je detailně popsána cenzura během pandemie, oficiálně ospravedlňovaná „bojem proti dezinformacím“. Z odtajněných materiálů podle něj vyplývá, že jak administrativa Trumpa, tak později Bidena vyvíjely tlak na technologické společnosti a sociální sítě (Twitter, Google, FB, Microsoft a další), aby „moderovaly“ obsah týkající se covidu.“