V Německu, zemi s dlouhou demokratickou tradicí, se v posledních letech odehrává systematická perzekuce těch, kteří se odvažují zpochybňovat vládní či mainstreamové narativy. Zejména členové Alternativy pro Německo (AfD) a spříznění aktivisté čelí výrazným právním i společenským postihům: soudům, veřejnému dehonestování, zpravodajskému sledování, ztrátě zaměstnání či zákazu vstupu do státního sektoru. Oproti tomu levicoví aktivisté, kteří kritizují pravici, jsou často veřejností nejen tolerováni, ale dokonce státem velmi štědře dotováni — milionové granty (euro) či zakázky nejsou výjimkou.

Státem placený aktivismus

Miliony eur rozdělené z rozpočtů spolkových úřadů, nadací či dalších struktur poputují každoročně do organizací označovaných jako “proti-pravicové” — například „Omas gegen Rechts“ (Babičky proti pravici). Tyto skupiny jsou viditelné na protivládních demonstracích a zdánlivě působí jako nezávislé občanské iniciativy. Avšak ze záznamů a investigativních článků vyplývá, že jsou za jejich aktivitami státní peníze — což podle kritiků svědčí o organizované kampani financované státem proti ideově odlišným názorům.

Investigativní web Correctiv měl klíčovou roli v eskalaci tzv. „Potsdamské konference o remigraci“, která byla prezentována jako hnutí plánující masové deportace. Skutečnost byla jiná: jednalo se o debatní fórum několika desítek osob. Přesto se médii a částí politiků o akci začalo hovořit jako o extremistickém spiknutí, což vedlo k rozsáhlé mediální i institucionální reakci — včetně demonstrací a ostrých zásahů proti členům AfD, které nadále polarizují společnost.

Sledování, soudy a personální represe

AfD je od roku 2021 monitorována kontrarozvědkou BfV, která ji označila za „potenciálně extremistickou“. V roce 2024 soud v Münsteru legalizoval její sledování a odůvodnil to „důvodnými indiciemi“ antidemokratických tendencí. K tomu všemu se přidávají i soudní postihy členů strany: například mluvčí Höcke měl být pokutován 13 000 € za slova „Alles für Deutschland“ (Vše pro Německo), běžné fráze, která ale historicky byla použita i německými nacisty. Jiné případy se týkají veřejných komentářů na sociálních médiích, které byly vyhodnoceny jako nenávistné — například politička Marie-Thérèse Kaiser byla potrestána za statistickou kritiku sexuálně zaměřené kriminality migrantů.

Vedle soudních postihů existuje i neformální úroveň nucených opatření. Lidé s konzervativními názory mohou být doxováni, jejich zaměstnavatelé jsou kontaktováni anonymními signalisty (nebo jinak laicky řečeno jinak politicky smýšlejícími bonzáky) a reputace postižených bývá zneužita pro jejich odstranění i z nového zaměstnání bez jakéhokoli právního důvodu. Výsledkem je nejen ztráta profesní dráhy, ale často i stěhování za prací — prostě proto, že mají nesprávné názory.

Jeden případ ukazuje, jak tento tlak může pokračovat i po změně zaměstnavatele. Aktivista, který nastoupil na nové místo v záchranné službě, byl na základě anonymních udání obviněn ze sympatií k nacionalismu. Zpráva byla rozšířena mezi vedení nového zaměstnavatele, čímž vznikl tlak na jeho propuštění ještě před nástupem do výcviku. Přestože neexistovalo žádné provinění, jeho profesní budoucnost se dostala pod vážnou hrozbu.

Podle jiného zdroje, který si nepřál být jmenován, děti politiků z AfD bývají znevýhodňováni při studiu a k jejich dětem bývá přistupováno odlišně kvůli politickému zaměření jejich rodičů. Šikanující praxe probíhá nejen na pracovištích, ale rovněž na vysokých školách, které jsou otevřené velmi radikálním levicovým a progresivistickým postojům (správně by se mělo říct spíše degresivistickým) a naopak jsou často velmi hostilní vůči studentům, jejichž politické zaměření je jiné a jsou v tomto ohledu veřejně aktivní.

Zákaz účasti na konferenci v Miláně

V květnu 2025 byli někteří němečtí aktivisté zadrženi na mnichovském letišti – šlo o osm osob cestujících na konferenci o „remigraci“ do Milána. Bez soudního příkazu jim byla odejmuta možnost cestovat a byli nuceni se denně hlásit policii. Důvodem mělo být „ohrožení reputace Spolkové republiky Německo v zahraničí“.

Účastníci konference nebyli obviněni z žádného trestného činu. Přesto byli vystaveni preventivním opatřením typickým pro osoby podezřelé z terorismu. Někteří europoslanci označili tyto zásahy za porušení základních práv, zejména svobody pohybu a svobody projevu. O incidentu informovaly i zahraniční média a na půdě Evropského parlamentu padaly dotazy směrem k Evropské komisi.

Znepokojivá je i skutečnost, že takové zásahy probíhají často bez většího zájmu médií hlavního proudu, případně jsou ospravedlňovány jako „nutná obrana demokracie“. Avšak právě zde vzniká zásadní otázka: je to demokracie, když její údajní obránci potřebují k přežití umlčovat své oponenty? Když stát rozhoduje, kdo smí a nesmí cestovat, vyjadřovat se či pracovat, opouští tím principy právního státu.

Nový precedens: zákaz zaměstnávat členy AfD ve veřejném sektoru

Na začátku července 2025 přijal západoněmecký stát Porýní-Falc právní opatření, které znemožňuje členům AfD pracovat ve veřejném sektoru. Učitelé, policisté či úředníci musí podepsat čestné prohlášení, že nejsou a nikdy nebyli členy „extremistické organizace“ — přičemž AfD je v této kategorii uváděna. To znamená nejen zákaz vstupu do státní služby, ale i možnost postihů pro již zaměstnané osoby.

Ministr vnitra spolkové země tento krok hájí jako opatření na ochranu ústavy. Opozice však varuje, že jde o nebezpečný precedens: stát začíná vyvozovat právní důsledky na základě stranické příslušnosti. Z právního hlediska se jedná o narušení rovného přístupu k zaměstnání a politické diskriminace. Konzervativní experti upozorňují, že tímto krokem je ohrožena demokratická legitimita samotné volební soutěže – pokud 21 % voličů není de facto zastupitelných ve státní správě.

Financování jedné strany názorového spektra

Zatímco pravicoví aktivisté čelí represím, levicové a progresivní iniciativy se těší velkorysé finanční podpoře. Vláda prostřednictvím různých grantových programů podporuje organizace, které se výslovně staví proti AfD a konzervativnímu diskurzu. Některé z těchto organizací pořádají kampaně, demonstrace a mediální akce, které mají za cíl zdiskreditovat pravicové subjekty.

Například ve zmíněném případě „Babičky proti pravici“ se ukázalo, že tato skupina byla příjemcem několika veřejných dotací. Přitom její aktivity mají jednoznačně politický charakter a směřují proti jedné konkrétní straně. Takovéto financování vyvolává otázky ohledně rovnosti politické soutěže a neutrality státu.

Konkrétní výše dotací pro „proti-pravicové“ skupiny

Německé veřejné instituce vynakládají miliony eur na podporu aktivistických uskupení, která působí proti AfD a dalším konzervativním proudům:

• HateAid GmbH, spojená s Campact, obdržela od roku 2020 2,5 milionu eur z Federálního ministerstva pro rodinu
• Regionální odnože známé „Omas gegen Rechts“ dostaly např. více než 23 000 eur z různých ministerských rozpočtů, přičemž některé herce při demonstracích organizovali a koordinovali právě díky prvotní státní podpoře.
• Ministerstva vedená Zelenými (rodina, životní prostředí) investovala „milionové částky“ na demonstrace „proti pravici“, podle komentáře právníků “mohlo jít o nezákonnou formu státního vměšování do veřejné diskuze“.
• Federální politické nadace (pro SPD, Zelené, Levici) kumulativně čerpaly v roce 2022 až 340 milionů eur veřejných příspěvků, přičemž nemalá část se zaměřovala na vzdělávání a aktivismus v oblasti „boje proti pravicovým tendencím“

Tato částka představuje nemalý finanční balík, jenž se tradičně investuje do nevládních organizací – a mnohé z nich mají explicitní politické stanovisko proti AfD. Konzervativní politici varují, že tím vzniká nerovné prostředí politické soutěže, kde má opačný názor výrazně horší startovní pozici.

Dvojí metr a hrozba pro demokracii

Německo se dnes nachází v bodě, kdy je třeba znovu definovat, co znamená svoboda projevu. Pokud může být jeden názor sledován, postihován a kriminalizován, zatímco druhý je podporován a financován, pak se demokratický systém dostává do nerovnováhy.

Tvrzení, že zásahy jsou nutné k ochraně demokracie, je samo o sobě problematické. Demokracie se přece nesmí bránit tím, že omezí základní práva občanů – zejména právo na názor, svobodu slova a účast na politickém životě. Ochrana demokracie nesmí vést k její deformaci.

Zásadní otázka, kterou si musí Německo položit, zní: Je svoboda projevu hodnotou platnou pro všechny občany, nebo pouze pro ty „správné“ názory? Protože bez ní demokracie ztrácí svůj smysl.

---

Zdroje:

• Junge Freiheit (2025): Empörung um Fragen zu Steuergeldern für linke Vereine
• Al Jazeera (2024): Court confirms German intelligence surveillance of AfD
• Evropský parlament (2025): Parlamentní interpelace ohledně zadržení aktivistů na cestě do Itálie
• The Guardian, Correctiv, Wikipedia (Potsdamer Treffen, Remigration)
• Novinky.cz (2025): Porýní-Falc zakázala zaměstnávat ve veřejném sektoru členy AfD
• Video: Warum die Regierung für den Kampf gegen rechts bezahlt (YouTube)
• Výpovědi německých politiků a aktivistů (anonymizované)