„Evropou obchází strašidlo, ovšem nikoli dezinformací nebo nenávistných projevů. Je to strašidlo jazykové kontroly a cenzury zaměřené na potlačení svobody projevu. A nepřichází z Číny ani z Ruska, nýbrž ze samotného srdce Evropské unie: z Evropské komise,“ píše Dr. Norman Lewis z think tanku MCC Brussels.

Od roku 2016, po hlasování o brexitu a prvním zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, se Komise, vyděšená těmito událostmi, vydala na tažení za kontrolu politického narativu v Evropě. Jednou z jeho podob je narativ o „nenávistných projevech“ a „dezinformacích“, které Komise vykresluje jako rostoucí hrozbu pro stabilitu společnosti a demokracii. Ve skutečnosti ale nejde o odpovědnou politiku, jak se snaží tvrdit. Jde o autoritářský útok na svobodu slova a občany evropských zemí, kterým Komise nepřiznává schopnost samostatně myslet a jednat. Předpokládá, že potřebují vedení nevolených expertů a technokratů.

Analýza Normana Lewise, výzkumníka a konzultanta v oblasti inovací a technologií, kterou v květnu vydal MCC Brussels pod názvem Manufacturing misinformation: The EU-funded propaganda war against free speech, se zaměřuje na dosud přehlížený způsob, kterým Komise své cíle prosazuje. V rámci různých evropských programů na podporu výzkumu totiž EU financovala stovky nevládních organizací, univerzitních pracovišť, veřejných institucí a firem, které vyslyšely nabídky („call for proposals“) Komise, zaslaly svoje návrhy a v následném hodnocení návrhů byly vybrány k realizaci 349 projektů (jejich podrobný rozpis je v dokumentu) na boj s „nenávistnými projevy“ a „dezinformacemi“ v celkové hodnotě skoro 650 milionů eur (přes 16 miliard Kč).

Peníze daňových poplatníků tak byly vědomě zneužity k průběžnému budování orwellovského systému, který má diktovat jazyk veřejné debaty. Tyto projekty, jakkoli se navenek tváří jako podpora digitální bezpečnosti, posilování kompetencí a demokratické účasti, ve skutečnosti vytvářejí nástroje na kontrolu politických narativů a ovlivňování veřejného mínění v celé Evropě.

Ministerstvo kontroly narativu

Analýza odhaluje mj. to, co by se dalo označit za Ministerstvo kontroly narativu snažící se o  nejrozsáhlejší regulaci jazyka politického projevu v evropských dějinách. EU tím vede tichou válku o jazyk a o delegitimizaci alternativních výkladů, např. sílící populistické opozice. Podle Normana Lewise „jde o bitvu o to, kdo má právo určovat podmínky veřejné komunikace. Svoboda projevu zde existuje jen tehdy, pokud se projev podřídí předem stanovenému slovníku poslušnosti, který určila Evropská komise, shora vnucenému autoritářskému konsenzu.“

„Komise používá vágní a eufemistické výrazy jako „deliberativní demokracie“, „budování kapacit“, „zvyšování povědomí“ a „ověřování faktů v reálném čase“ (fact-checker-in-the-loop), aby zakryla direktivní prosazování narativu. Při rozhodování o tom, co je pravda a co lež, kdo smí mluvit a kdo ne, ospravedlňují stále častější nasazení algoritmů namísto lidského úsudku. To, co je prezentováno jako neutrální „výzkum“, je často formální potvrzování předem daných politických tezí. Akademická sféra, neziskový sektor a mediální partneři jsou finančně motivováni k legitimizaci regulace projevu ze strany Komise.“

„Pokud Komise definuje, co se smí říkat, kdo to smí říkat a jakým způsobem, pak tím nechrání demokracii, naopak ji podkopává. Svoboda projevu, dříve základní kámen evropské identity, je pohřbena pod uklidňujícími výrazy jako „důvěra“, „bezpečí“ a „soudržnost“, zatímco ti, kdo se proti tomuto procesu ozývají, jsou tiše eliminováni.“

Regulace jazyka a politické legitimity

„Je šokující, že peníze daňových poplatníků vynaložené na Ministerstvo kontroly narativu převyšují téměř o třetinu částku, kterou EU vyčlenila na mezinárodní výzkum a inovace zaměřené na různá onkologická onemocnění (494 milionů eur). Nejde o náhodu. Evropská komise považuje zastavení „rakoviny svobody slova“ za důležitější než např. 4,5 milionu nových případů rakoviny a téměř dva miliony úmrtí na rakovinu v Evropě v roce 2022. Může se to zdát cynické, ale Komise vede existenční boj o vlastní legitimitu a autoritu. A ve válce je prý vše dovoleno.“

„Uvedených 650 milionů eur není konečné číslo. „Tato částka ve skutečnosti podhodnocuje skutečné výdaje Komise na prosazování jejího výkladu veřejného diskurzu. Informace jsou záměrně rozptýleny v řadě nepropojených databází, které uvádějí detaily k jednotlivým programům a projektům. Chaotické označování organizací i aktivit a nekonzistentní označování znamená, že bez doktorátu z forenzního účetnictví a datové analýzy je prakticky nemožné dopočítat se reálných výdajů a rozpočtů.“

Uvedené částky pocházejí z projektů označených jako „hate speech“ (nenávistné projevy) a „disinformation“ (dezinformace) vedených v databázích EU Funding and Tenders Portal a Cordis (programy Horizon, dříve známy jako tzv. rámcové programy). K počátku dubna 2025 byly čísla podle autora analýzy následující:

Mnoho projektů ovšem nemá v popisu „nenávistné projevy“ nebo „dezinformace“ a přesto šíří totožný ideologický rámec. Např. podle portálu EU Funding & Tenders bylo za posledních 10 let financováno 227 projektů v oblasti „duševního zdraví“. Ačkoliv mnohé z nich se skutečně věnují psychickému zdraví, některé jsou ve skutečnosti převlečenými kampaněmi proti „nenávistným projevům“ a „dezinformacím“.

Např. projekt, „e-Intervence na podporu duševního zdraví dospívajících“, který obdržel z programu Horizon Europe částku 6 998 198 eur, zahrnuje například iniciativu s názvem „(Em)poweryouth: model spoluvytváření kultury nediskriminace“. Projekt je popsán jako „inovativní model pro boj s islamofobií na základě změny narativních rámců“ a zaměřuje se na muslimy ve věku 18 až 30 let. Cílem je „společně vytvářet nové narativy a ovládnout veřejnou debatu“. A jak toho dosáhnout? Školením mladých lidí, aby se z nich stali „názoroví lídři“. V rámci tohoto programu mají vzniknout „nástroje a materiály pro posílení cílových skupin, které jim umožní identifikovat diskriminační praktiky uvnitř vlastní komunity a podnítit vnitřní proměnu a pokrok v rovnosti“.

Tato orwellovská rétorika, ve které „posílení“ znamená spíše ideologickou indoktrinaci než skutečnou autonomii, je ve skutečnosti nástrojem, jak do této skupiny zakořenit institucionální normy EU. Výrazy jako „vnitřní transformace“ a „pokrok v rovnosti“ mohou znít univerzálně a pozitivně, ale ve skutečnosti znamenají přizpůsobení se předepsané ideologii. Ti, kdo tyto „transformace“ zpochybní nebo jim odolají, mohou být označeni za diskriminační – i uvnitř vlastní komunity. Co má toto vše společného s duševním zdravím, zůstává nejasné. Zcela jasné však je, že z těchto „názorových lídrů“ mají vyrůst hlásné trouby narativu EU.

Tyto projekty a mnohé další nejsou ani zahrnuty do výše uvedeného součtu. Kromě toho existuje ještě další úroveň financování, dotace určené pro menšiny, které se pravidelně objevují ve všech oficiálních definicích nenávistných projevů EU a jsou považovány za jejich oběti. Každá taková skupina je pokryta strategickým rámcem EU a zahrnuje desítky iniciativ napříč různými oblastmi, což prakticky znemožňuje vypočítat skutečné náklady EU na tuto agendu.

Pokračování ve 2. díle.

---

Na závěr jedna osobní poznámka. V letech 1998-2010 jsem se výzkumných IT projektů tzv. Rámcových programů EU (nyní Horizon) také účastnil a později byl třikrát vybrán jako zvaný nezávislý evaluátor k hodnocení návrhů ICT projektů. V té době se jednalo o naprosto apolitické projekty se zaměřením na nové technologie, aplikace internetových služeb pro vzdělávání, obchod nebo mobilní komunikaci. Časem se ve vzoru návrhových dokumentů objevil povinně zatržený checkbox, kterým se každý subjekt zavazoval, že bude věnovat pozornost i gender vyváženosti.

Při mém posledním hodnocení (rok 2017) jsem byl přizván k posuzování návrhů projektů v oblasti sémantické analýzy a pamatuji si, že jsem poprvé cítil, že aplikace dané technologie u některých z návrhů projektů by bylo možné zneužít k filtrování uživatelského obsahu a omezení svobody projevu. Na toto jsem vždy upozornil v textu svého hodnocení. Pak už mi nikdy pozvání k hodnocení nepřišlo.